29.9.2022 | Svátek má Michal


ZANINY CESTY: O Staré čistírně

15.8.2022

Že je v Praze muzeum, které se zabývá historií zpracováním odpadních vod, vím už dost dlouho. Dokonce jsme kdysi dávno byli i uvnitř, ale to se ještě nemohlo do podzemí té úžasné budovy.

Čistírnu odpadních vod v Praze postavil anglický stavební inženýr Lindley v letech 1901 – 1906. Dnes patří k nejvýznamnějším industriálním památkám Evropy.

Kromě toho je ten objekt krásný.

Historická čistírna odpadních vod v Praze

Neumím popsat technickou stránku věci, kdo máte čas a chuť, přečtěte si o ní tady, stojí to za to. Tak jako stojí za to jít na prohlídku.

Nám se povedlo narazit na termín, kdy čistírna nabízela víc než při normální prohlídce. Tentokrát jsme – čirou náhodou - zjistili, že chystají Komínový den, tj. příležitost vylézt si na třicetimetrový odvětrávací komín – úplné Postřižiny! Na to už jsem bohužel moc velká holka, takže jsem jen závistivě sledovala mladší ročníky, jak lezou nahoru a mizí v komíně (dole je čekal ještě jeden drobný adrenalin – prosoukat se větrákem, který do komína hnal vzduch z čističky).

Parní stroj

Kromě toho ale – a na to jsme se těšili moc - tuhle sobotu spouštěli parní stroje. V době výstavby čističky jiný zdroj energie nebyl k dispozici, takže celý její chod obstarávala pára. Tedy to, co bylo mechanizované, spousta práce se dělala ručně… třeba stírání zachycených kalů z česlí, nakládání kalů na vagonky, které je vyvážely z budovy, a nakládání na kalovou loď (kaly se prodávaly jako hnojivo).

Mám parní stroje spojené s lokomotivami, tady byl k vidění parní stroj (tedy přesně vzato dvojice parních strojů) v jiné úloze – a navíc krásné, opečovávané a nezakapotované. Tak jak je v lokomotivě člověk neuvidí.

A nesmím zapomenout ani na projížďku na voru po usazovací nádrži. Ten vor je atrakce po turisty, ale úžasná – osmdesátimetrovou nádrž bychom jinak nezažili (mimochodem: typický olympijský bazén je 50 metrů dlouhý).

Galerie před usazovacími nádržemi

Zkrátka a dobře – určitě doporučuji, asi to není úplně zážitek pro klaustrofobiky a obnáší to dost chození po schodech, ale je to úžasné.

Fotografie za moc nestojí, podzemí je osvětlené tak, jak už to v podzemí bývá, taky jsme tam byli se skupinou, ale aspoň jako náznak.

Fotky: Zana, další si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes