ČLOVĚČINY: Král železa
Praděda Franta Česal foto: Matylda, Neviditelný pes
Králem železa bývá často označován Franta Kocourek, ale původním králem železa byl jeho učitel Franta Česal, můj pradědeček.
Brněnský chlapec Franta Česal se narodil v roce 1890. Byl učněm v Královopolské strojírně zvané tehdy Porgeska, když začal navštěvovat klub těžké atletiky Hellas, kde se setkal i s o jedenáct let starším Gustavem Frištenským, který byl tehdy řeznickým tovaryšem. Jako zápasník byl úspěšný i v zahraničí a možná by to dotáhl na mistra Evropy, jako to dokázal Frištenský, ale uviděl show siláka Zikmunda Breitbarta a bylo rozhodnuto. Vydal se po stejné dráze siláckých vystoupení. Práce kotláře mu dodala potřebnou sílu i schopnost se soustředit. Ovšem také jej při ní zasáhl do oka odštěpek kovu a Franta na jedno oko oslepl – proto je většina jeho fotografií z profilu.
Nechal se přejet bugatkou.
Ohýbal podkováky do šroubu.
Přetrhl balíček karet.
Lehl si na prkno pobité hřebíky a dva muži mu na prsou rozbíjeli perlíky velký balvan.
Jedním z mála problémů, které překonat nedokázal, byl ten, že se ženou neměli děti. Proto když jednou při návštěvě nemocnice uviděl osiřelého chlapečka, kterému na záškrt zemřela matka i bratr-dvojče, a otec-ruský válečný zajatec zmizel v transportním vlaku do Ruska, rozhodli se jej adoptovat. Byl to můj dědeček, který byl velmi štíhlý a svého adoptivního otce po jeho dráze následovat nemohl.
Pradědeček sledoval místní zápasníky a dál předváděl svá vystoupení, když za ním přišel chlapec Franta Kocourek. Praděda se ho zeptal: „Franto, a co ty bys chtěl lámat? Slaný tyčinky?“ Ale Franta se nevzdal a posiloval. Vydal se po dráze siláka a říkal si Boris Tiger. Později byl členem divadla Husa na provázku.
Pradědeček ještě v 66 letech dokázal předvést 12 svých čísel fotbalistům Arsenalu, což byl jeho oblíbený husovický sportovní klub.
Jako starý pán pracoval u husovické benzinky, kdy by v něm už siláka nikdo nehledal. Když ho přepadli mladíci, kteří po něm chtěli peníze, řekl jim tehdy: „Chlapci, já mám strach.“
„No to bys měl mít, dědo.“
„Ale já mám strach o vás.“
Dnes nám zbyly už jen staré fotky a plakátky. Tak jde čas.
Foto: Matyldin archiv. Osobní stránky autorky: http://matyldin-svet.webnode.cz