Jednou za rok peru ručníky! Tedy ne že bych ručníky jindy neprala, ale jednou za rok je to velké ručníkové praní.

Každoročně začátkem září (už šestnáct let), k nám létají naši londýnští přátelé. Těší se na sluníčko a koupání. Zatím ani jednou je počasí nezklamalo.  Zajedeme s nimi i k moři, ale nejvíce si koupání užijí v našem bazénu. A ke koupání patří osušky.

Před příletem přátel proto jako součást gruntování, přeperu i všechny plážové osušky celoročně naskládané na verandě. Mám jich několik, jsou velké a k jejich vyprání potřebuji dvě várky v pračce. Abych to vzala opravdu z gruntu, přeperu pak i všechny naše ručníky. Je to tak trochu jako se kdysi pravidelně praly parádní ubrusy a ložní prádlo "do výbavy". Jednou za čas se všechno přepralo, vyžehlilo, složilo a znovu uložilo.

Nevím jak vy, ale já mám ručníků hodně. Nedokážu totiž ty staré vyhodit, i když už jsou skrze ně pomalu "vidět Alpy".  Při každém z našich mnoha stěhování (než došel hlavní nábytek) jsem vždy nějaký ten ručník dokoupila, teď zase často kupuji nové před příjezdem návštěv, nebo když neodolám lákavému výprodeji. Takže ručníky přibývají rychleji, než ubývají. Mám jich plnou úzkou skříň na chodbě. Převažují bílé, ale mám i jiné barvy a některé menší ručníky na ruce jsou i různobarevné.

Aby se nové ručníky do skříně vůbec vešly, musím pravidelně několik starších vyřadit. Los padne vždy na nejvíce seprané, jejichž střed je už tenčí než okraje a sací kvalita silně poklesla. Mohla bych je prostě vyhodit, ale je mi to líto, vždyť jsou ještě různě upotřebitelné. Nejčastěji se z nich stanou ručníky kočičí. Rozkládám je přes všechny jejich pelíšky a posedy u oken.

Přestože kočky dost pravidelně češu, zanechávají na všem chlupy, nebo špínu od vyvalování se venku na záhoně. Smoky navíc dost často blinká a s oblibou se dráždivého obsahu zbavuje právě na svých pelíšcích. Někdy nemám ani těchto kočičích ručníků dost, měním je rychleji, než je stačím prát. Peru je samostatně od ostatního prádla a přeci nebudu pouštět pračku kvůli třem ručníkům, že?  Ručníky, které už neslouží ani kočkám pak putují do garáže na různé hadry a teprve pak do popelnice.

Předloni právě naše anglická návštěva nechala omylem, ale bohužel trochu déle přetéci umyvadlo v koupelně, které nemá vrchní odtokovou díru, která by tomu zabránila. Voda se rozlila až na chodbu a nacucala tmavý koberec. Tenkrát jsem si pochvalovala svoje syslení ručníků, všechny ty staré přišly vhod, šlapala jsem po nich co nejrychleji na mokrém koberci a do vany ždímala vcucnutou vodu.

Všechny moje ručníky jsou froté, středně silné a hezky sají. Koupelové osušky stačí na trochu těsnější obepnutí těla. Moc dobře se z dob dávných pamatuji na ručníky na veřejných záchodech nebo v restauracích a v hotelech. Pokud na záchodech vůbec nějaký ručník byl, byl tenký, bavlněný a dost špinavý, visící za ouško na hřebíku. Nebo to byl spojený pruh látky navlečený na válci, aby si uživatel mohl "odtočit" suchý kus. Jenže tyhle ručníky se promočily hned při prvním použití. Člověk pak marně hledal alespoň malý, čistý a hlavně suchý růžek. Já jsem k osušení rukou většinou skončila použitím vlastního kapesníku nebo oděvu.

Krátce po revoluci jsme se jednou ubytovali na tři dny v hotelu v Prachaticích. V recepci se nás slečna zeptala, jestli se během těch tří dnů budeme koupat. Když jsem užasla nad otázkou, řekla mi, že když ano, dá nám "velkou osušku". Při pobytu pod tři dny jí prý nedávají. Osušku nám dala, velká zrovna nebyla, ale přeci jen větší a lepší kvality, než dva střední "hadrové" ručníky v pokojové koupelně, které na utření po koupeli rozhodně nestačily. Nevím, jestli se personál hotelu tehdy obával krádeže, nebo většího prádla, ale my jsme si začali ručníky vozit s sebou. Nemám pochyby, že od té doby se kvalita a počet ručníků na pokojích změnil k lepšímu. Na veřejných záchodech zase tenké látkové ručníky nahradily ručníky papírové, nebo elektrické sušáky.

Ani v kategorii froté ručníků ale není ručník jako ručník. Některé jsou tak luxusní, že se s nimi prostě nedokážu utřít do sucha. Jsou to hlavně takové ty dvoustranné. Možná je znáte - těžké, tlusté, jedna strana je obyčejné froté, druhá hladká, téměř sametová. Na pohled vypadá ručník noblesně a draze, má třeba navíc hedvábné lemy, někdy vyšívané vzory. Ale nesaje zdaleka tak dobře, jako froté, které je stejné na obou stranách. Tyhle ručníky v koupelně špatně prosychají, a pokud v nich po koupeli nehodláte chodit zahaleni od paty k bradě po bytě, jsou i zbytečně moc velké. Jak už jsem napsala, neodolám velkým slevám ručníků, ale právě tyhle luxusní mě vůbec nelákají. Nechci ovšem výrobcům ručníků křivdit, možná v pětihvězdičkových hotelech mají překrásné ručníky výborné sací kvality, ale s takovými jsem nikdy neměla tu čest se utírat.

Spousta lidí si pochvaluje sušičku na prádlo. Mimo jiné výhody i proto, že ručníky jsou z ní krásně nadýchané, po složení je jejich hromádka dobře dvakrát tak vysoká, jako bez sušičky. Patříme asi k výjimkám, ale s manželem naopak dáváme přednost ručníkům drsnějším. Ne škrábavým, ale takovým, u kterých cítíte, jak se do nich vpíjí vlhkost z vaší kůže, můžete se s nimi dokonce masírovat. Z vlastního rozhodnutí sušičku nemám, ručníky putují z pračky na šňůry venku, kde je slunce provoní teplým vzduchem a vysuší právě hezky "do křupava". Blažený pocit se do takového po koupeli utírat. Mívala je ráda i moje maminka, ze stejného důvodu.

Protože ale vím, že většina lidí dává přednost měkkým ručníkům, když čekáme návštěvu, buď pro ni koupím nové, nebo v pračce do máchání přidám aviváž. Ta naše drsné ručníky načechrá a změkčí, doufám, že k plné spokojenosti hostů.