Úplně první se před nějakým časem ozvala Jaruška, že by ráda chodila za dětmi do školy se svými čtyřnohými miláčky Borou, Almou a Žofinkou. Nejdřív to vypadalo, že z návštěv nic nebude (Co má co dělat pes ve škole, že? O cannisterapii se toho zatím moc nevědělo nebo spíš to nebyla ještě běžná záležitost ve školách.), ale pak se uskutečnila první návštěva a vznikla Zvláštní psí škola.

Návštěvy byly pravidelné a děti se nemohly dočkat, až se Jaruška a jejich psí kamarádky objeví ve dveřích. Každý chtěl předvést, co nového umí a chlupaté holky nakukovaly do sešitů a nakláněly hlavičku, když pozorně poslouchaly čtení nebo básničky. Myslím, že byla pro děti větší odměna podaná packa od Bory nebo Almy než jednička ode mě.

Potom se ozval pan Spies, že by pro nás rád něco udělal a poslal dětem svojí knížku Kamarád pes. Nejen, že knížku poslal, ale vzal si v práci dovolenou a přijel si s dětmi o ní popovídat i se svým čtyřnohým kamarádem Kimem. Moc se to dětem líbilo a tak jsem si řekla, že by nebylo špatné v téhle činnosti pokračovat. Vždyť když se děti naučí, jak se správně chovat ke zvířatům, odnesou si do života velké poučení a možná se i předejde pár úrazům se "zabijáckými" psy. Jenže, kde brát lidi, kteří budou ochotní vzít toho svého chlupatce a přijet do nějaké cizí školy, postavit se před nějakých šedesát a víc dětí a vykládat si s nimi?

Problém za mě vyřešila paní Dagmar Ruščáková. Jednoduše napsala, že má dva pejsky Daníka a Kazana a že by za námi přijela. Že venku mrzne jen praští? Nevadí, auto má topení a psi kožichy. Že je to k nám víc jak dvě stě kilásků, no a co? Žádný problém! A tak si děti mohly poslechnout povídání o životě s pejsky, pohádku o mlsné mašince, co jezdila na svíčkovou (vzpomínáte si, taky jste si jí vydyndali!) a na tabuli měly nakresleného krásného koně i s jezdcem.

No a v září jsem sebrala svou drzost a oslovila jsem vás tady na Zvířetníku. Říkala jsem si, že jsem to asi přehnala takhle otravovat lidi, ale ejhle - za krátký čas se ozvala Evka, že by se stavila se skoťandami Kačkou a Chelseou, na jak velké děti že se má připravit. Bylo to moc príma, chlupatý holky byly málem vyhlazený, děti moc spokojený, dokonce i Ondráškovi a Vojtíškovi se u nás ve škole líbilo.

Dalším dárkem byl emil od Evy z Brna. Přijela s Ridgem a den jsme si užili náramně. Dokonce moje schránčlivý dětičky si přivlastnily dvě z hromady jejích knížek, které jim přivezla na prohlížení. Mám je připravený, že je vrátím a snad se mi to konečně podaří. Ridge byl moc trpělivý, nechal se muchlat spoustou pacek najednou, vozil děti v kárce po tělocvičně, takže děti si užily zase jeden den ve škole, na který se jen tak nezapomíná. Namalovaly obrázky, na které jsem jen zírala.

Nedávno mi písla Lucka. Jak prosté: "Jsem ta a ta, ze Zvířetníku, mám pejska Murphyho, mohla bych dětem ukázat, jak umí tancovat a cvičit a popovídat si s nimi". Jak to všechno bylo, jste si přečetli nedávno. Jediné, co pokazilo ten báječný den, byl malér, o kterém všichni víte a já se za něj cítím trochu zodpovědná.

No a další emil mi vyrazil dech nanovo. Zněl asi takhle: "Jsem Bláža ze Zvířetníku, za dětmi s našimi zvířátky bohužel přijet nemůžu, ale ráda bych jim udělala radost a tak jim připravím dárečky pod stromeček". Přiznám se, že mi spadla brada a sbírat jsem jí musela až na zemi! Já vím, že Zvířetníci jsou zvláštní živočišný druh a měli by být zákonem chránění, ale takovéhle reakce jsem vážně nečekala.

Pořád si nějak nemůžu srovnat v hlavě, že se najdou lidi, kteří jsou ochotni se sebrat a vydat se na cestu na popud nějaké úplně cizí ženské, za úplně cizíma dětma nebo sáhnout do svý peněženky a připravit hromadu dárků jen tak pro radost dětem. V sobotu jsem se s Blážou a její rodinou setkala, protože přivezli dárky pro děti a musím si pochvalovat, jak moc milé to bylo setkání. Dokonce i ta naše chlupatá potvůrky vlčila jen mírně, po čuchu poznala príma lidi a vzala si kostičku, přestože si do tlamičky nevezme od nikoho jiného než od členů své smečky. Patří jim velký dík a moc se těším, až budu dárky jménem pejska Krejga a kočičky Marušky předávat!

No a potom jsem četla komentáře ke článku a moc mě potěšily, nos se mi otočil více ke stropu, byla jsem dost naměkko z té chvály. Ale chválit byste zasloužili vy, protože vy plníte přání těm mým trpajzlíkům. Já dělám jenom svou práci. Mám děti moc ráda, a tak to není až tak velký problém. Když jsou spokojení prckové, jsem spokojená taky. Nemyslete si, že nedovedu být protivná nebo zařvat jak tur, když je to třeba.

Nemám nad hlavou svatozář a takových učitelek je velká spousta, jen se tím nikde třeba nechlubí. Tím chci jen říct, že si hrozně moc vážím vás všech a chci vám moc a moc poděkovat za dobrá srdíčka. Věřím tomu, že všechno, co člověk za svého života udělá, ať dobré či zlé, se někde zapisuje a sčítá, takže i vy máte připsané veliké jedničky s hvězdičkama. Moc vám děkuju a promiňte mi to zmatené povídání. Vím, co bych chtěla napsat, ale do písmenek se mi to převádí těžko a připadá mi to moc neohrabané. Ale vy jistě pochopíte, co mám na srdíčku.

Přeju vám všem moc krásné a pohodové vánoce a další rok bez zbytečného trápení. Je mi velkou ctí poznávat tak príma lidi. Děkuju!
Myš