Pouze ho nenapadla ta bleší přízemnost, ale vznesl se rovnou k planetám. Případně se mi do hlavy neustále vrýval název "Blechy a já", ale paní Betty McDonaldová tu již přede mnou také byla.

Zato když jsem pak přemýšlela o kapitolce, kam naše Dede povídání umístí, začala jsem být zvědavá. Ano, máme kocoura, jenže tady v konečném důsledku o kocoura nejde, ten byl pouze na prvopočátku všeho, takže do kapitolky "Kočky", to asi nepůjde. "Nohaté potvůrky?"

No, to už je lepší, blecha nožky rozhodně má a nemá kožich, potvora to je zcela určitě a v tomto ohledu by do této kapitolky patřila, ale stále to nevystihuje charakteristiku blechy z chovatelského hlediska. Nohatou potvůrku přece chováme pro radost, máme ji rádi, pečujeme o ni, ať už má nožek kolik chce, dokonce se leckdy cílevědomě snažíme o rozmnožování takových nohatých potvůrek. Toto se pro blechu doopravdy, ale doopravdy nehodí.

Tak snad "Rozhledník"? To také ne, tady se všeobecně vzděláváme a vůbec získáváme zajímavé informace. Co je zajímavého na blechách a mém vyhraněném vztahu k tomuto druhu? Nebo snad "Vetník"? Ale to určitě ne, přestože se parazité na veterinární fakultě jistě probírají, tady se nejedná o žádné veterinární rady a porady, na to tu máme Lucku s náležitým vzděláním.

Tak například do kapitolky "Příroda"?. Jistě blecha je také součástí přírody, ale mám dojem, že se tu má mluvit o krásách přírody. Na krásy přírody mám jednoznačný názor a tam blecha jednoznačně nepatří.

"Názory?" Ano, tady mám názor jednoznačný, blecha je NEPŘÍTEL a je nutné ho likvidovat všemi prostředky!!! Ale touto větou je možné také mé názory jednoznačně uzavřít. "Práva zvířat?" - jistě blecha patří do živočišné říše, ale z mého hlediska má jediné právo, a to být zlikvidována co nejdříve.

"Člověčiny?" To se možná již trochu přibližuje, ale také to není ono. Těžko porovnáme báječné články mnohých z vás s blechou. To přece nejde. Nebo že by Dede kvůli ojedinělému příspěvečku vymyslela celou novou kategorii "Blešinec"? To je přece blbina. Tak kam s ním? Pane Nerudo, poraďte, prosím.

Už možná začínáte tušit, o co jde. Možná ale tušíte málo. Ano, týká se to blech, ale ne blech v kočičím kožiše, tedy alespoň ne přímo. Vlastně už nějakou dobu jsem měla dojem, že přípravky aplikované na kocoura postrádají tu správnou účinnost a často se v jeho kožichu nějaká ta bleška našla.

Už před nějakou dobou jsem si přestala dělat iluze o obojcích, ty kočičí jsou jednoduše na nic. Nám vždy fungovaly jen psí obojky (a to jen některé), jenže to bylo na dvě kočky, na Micánka jsme kromě různých spotů, sprejů a pudrů (údajně všechno dokonale antiparazitární) zkoušely ty kočičí, evidentně to přinejmenším našim blechám nijak výrazně nevadilo.

Stalo se to, vlastně ani nevíme přesně kdy, pravděpodobně při poslední návštěvě Micánka v Praze, kdy se na mě přijel podívat i se starší paničkou, která si potřebovala něco zařídit. Micánek holt chytil blechy, na léto dostal obojek a maminku nenapadlo, že nefunguje.

Jednoduše měl o nějakou tu zdravou venkovskou blešku navíc. Kocour byl po přibližně dvou týdnech opět přepraven na letní byt. Několik dalších týdnů se zdálo, že bude klid. Jenže to jsme si neuvědomily, že blechy už se mezitím uhnízdily v koberci, nakladly vajíčka a tiše čekaly na novou příležitost.

Byl klid, jak jsem později zjistila, klid před bouří, nebo lépe řečeno před invazí. Slýchávala jsem o invazi blech, které se na lidi sesypaly po návratu z dovolených, ale tohle se nás přece netýká. To jsou jen takové pohádky, to se nám stát nemůže! My jsme přece slušná domácnost s kocourem!

No, pravda, nerozhodí mě každý drobek, ale jsme přinejmenším přiměřeně uklizená domácnost. My uklízíme, vytíráme, utíráme prach, luxujeme! Však také máme koberce s pěkným dost vysokým vlasem, do kterých kocour labužnicky zatíná drápy. Máme jich více. Do takových koberců se blechám dobře kladou vajíčka, nic je ven nedostane, a blechy o tom věděly dříve než já.

Odjela jsem v létě pouze na víkend, po příjezdu v neděli v noci jsem si, pravda, ničeho nevšimla, zato v pondělí ráno! Najednou koukám a na nohách mám černé tečky a nějak to svědí. Hodně černých teček. Ještě pořád mi to nedocházelo, sehnu se, copak to asi je, mám snad nějakou prapodivnou vyrážku? V tom HOP a tečka skočí. V ten okamžik mi to došlo. BLECHY!

Prima moment, chvilku před tím než jsem musela jít do práce. Co teď? Kde se vzaly? To je fůůj! Nedalo se nic dělat a musela jsem jít do práce, tak jsem se obrala, jak to šlo a začala je topit v umyvadle - na několikrát, vždy když už jsem si myslela, že jsou prozatím všechny, objevila se další. Nakonec jsem se uznala za schopnou jít do práce. Jen jsem s hrůzou očekávala vývoj doma.

Samozřejmě, že jsem jako prakticky denně přišla domů již po konci pracovní doby běžných obchodů, kde by si jeden pomohl chemií a tak první, co jsem vytáhla, byl lux. Pro první moment jsem vsadila na mechanickou likvidaci. Zjistila jsem, že blechy naštěstí nejsou všude, byly hlavně v našem nejkrásnějším koberci (jak jinak pane Murphy), který si náš kocour také mimořádně oblíbil.

Zjistila jsem, že se blechy dají vyluxovat, ale pouze částečně. Usoudila jsem, že nemá cenu chodit v pantoflích - pak byly nejen na mých nohách, ale i v nich. Usoudila jsem, že pro hladové blešky, které nemají po ruce kocoura, jsem docela slušná náhražka, tak jsem ze sebe udělala nechtěnou návnadu, kde konečnou stanicí bylo umyvadlo s tekoucí vodou.

Začala jsem zběsile hledat na internetu, během druhého dne invaze se mi na jedné veterině podařilo objednat přípravek - protože ho tu asi nemohu nazvat pravým jménem, říkejme mu "Biozab" (údajně zabije i vajíčka a nezapáchá), ono je to anglicky totéž. Začala jsem čekat na dobírku, blechy jsem úporně luxovala několikrát denně a sbírala ze své vlastní kůže, zpočátku po desítkách, později v jednotkách kusů po každém přejití koberce.

Nyní máme opravdu dobře vyluxovaný koberec, ale pomohlo to jen částečně. Z blech běžné velikosti jsem se dostala na bleší potěr, tečky se výrazně zmenšily a bylo jich o poznání méně. Snad situaci udržím pod kontrolou, než přijde "Biozab", na který čekám, jako na smilování. Tečky během dvou, tří dnů zase výrazně poporostly. Už mi začaly docházet síly, ale přece se nenechám sežrat.

Zavolala jsem i mámě. Ta zprvu nechápala, o čem mluvím. Když jí to došlo, zhrozila se. To se přece ve slušné společnosti vůbec neděje! A už vůbec ne u nás doma! V naší rodině! My přece nejsme nějací ti nepřizpůsobiví. To se NÁS přece nemůže týkat! Bohužel se krutě mýlila.

Měla jsem pro ni úkol, tentokrát bez milosti důkladně odblešit kocoura, a to napořád. Prostě nešetřit korunky a obstarat konečně něco doopravdy účinného. Což o to, řekne se to lehce, ale to zvíře se nyní pohybuje venku a kdoví kde všude lehává.

Pak mamince přišlo blešek líto, chudinky hladové, tak mi navrhla, ať jim dám také trochu najíst, nejlépe svou vlastní krev. Jsem vrahoun, který necitlivě zabíjí živé tvory. Nadechla jsem se, to snad není pravda. Nejsme někde v Indii, kde jsou sekty, které drží při životě vše živé za jakoukoli cenu, kde zametají i cestu před sebou, aby nešlápli na nějakého broučka, a nosí roušky, aby nějakého nevdechli a nezpůsobili mu tak smrt.

Pak jsem vydechla, musím uznat, že maminka je citlivá duše a má ráda živé tvory. Přesto jsem si dovolila zdvořile nesouhlasit a prosazovat svůj vlastní názor. Blechy musí pryč!

Doufala jsem, že "Biozab" přijde do pátku, ale nic. Tak jsem v sobotu ráno vyběhla do drogerie (samozřejmě po proceduře, kdy jsem z nohou sebrala nějaké ty blešky a spláchla je v umyvadle) - konečně bylo otevřeno. Našla jsem tam starý známý biolit. Konečně alespoň něco! Zakoupila jsem litránek a doufala, že to bude stačit. Koberec jsem mohutně postříkala - litránek biolitu stačil pouze na nejhůře zamořený koberec.

Jen z toho pachu mi nebylo zrovna dvakrát. Až za nějakou chvíli jsem si přečetla, že mám pracovat v dobře větrané místnosti. Kdysi se to přece nemělo, alespoň pokud se pamatuji, ale okno jsem s radostí otevřela.

Jenže během týdne války s blechami jsem bohužel některé z nich nechtěně ubytovala i ve svém pokoji. Co teď? Když tam spím, nechce se mi čichat chemii. Stejně už jsem více biolitu neměla. Zato v nejvíce postiženém koberci se rozhostil klid. Rozhodla jsem se ve svém pokoji vydržet, pokračovat v luxování a doufat, že "Biozab" v pondělí konečně dojde.

Došel! Je to drahá legrace. Postříkala jsem ve svém pokoji, co se dalo, na jednu noc jsem šla spát raději jinam. Druhý den jsem si myslela, že už bude po všem, ale najednou hop a jedno droboulinké mládě po mě skočilo. Postříkala jsem svůj pokoj ještě jednou.

Zatím je klid. Klid před bouří? Kdo se bude smát naposledy? Blecha nebo já? Podle návodu mám postřik opakovat asi za 3 - 4 týdny. "Biozab" zatím mám. Blechy, těšte se!!! Nebo se mám "těšit" já až přijde kocour?