Ne tak letos. Minulé Vánoce jsme tu měli bílé. V australském létě nám tu ve vyšších polohách napadl sníh. Tak to tu dopadá když zafučí od jihu z Antarktidy. Fučáku v cestě nestojí nic, jen hladina oceánu a tak sem dorazí v plné síle a chladu. 

Moje žena Míla si dává na Vánocích záležet. Už několik týdnů dopředu peče vánoční cukroví. A to také není jen tak. Musí si počkat na chladný den a to ještě dává těsto do lednice a ke zpracování po troškách vyndává. Jinak by se jí rozpustilo pod rukama. Ovšem výsledky jejího snažení jsou všemi kdo je ochutnají patřičně oceněny.  

Její vanilkové rohlíčky jsou vyhlášené po bližším i vzdálenějším okolí. Pečení vánoček si také nedá ujít a tak je pak dobrota ke snídani i po Vánocích. A co by to bylo za Vánoce bez vánoční výzdoby domku. Tedy u nás pouze interiéru, Alšův Betlém a malinký umělý stromeček a rozvěšená vánoční přání. U jiných i v naší ulici jde i o výzdobu exteriéru, jak sama za sebe mluví přiložená fotka. Lidi prostě blbnou a pravá podstata Vánoc jim někam uniká.

Nebudu zde popisovat jak slavíme vánoce v naší rodině, kdy je na Štědrý den barák plný našeho potomstva, jejich kamarádů a i zvířat. Hlavně psů. Chtěl bych se zmínit o Vánocích právě těch zvířat.

Letos to měla dobré, bylo chladno a tak nehynula horkem rozplácnutá na dlaždicích ale čile pobíhala mezi svojí lidskou smečkou a doufala že někomu nějaká ta dobrota upadne na zem. Nescházel ani náš kočičák Packa, který to má vše pod kontrolou, protože jemu to tady všechno patří. Tedy to si myslí on a také se podle toho chová.

Čokli z něj mají respekt a raději mu uhnou, než aby je musel stavět do latě. A to on umí. Pochopitelně pod stromečkem v kupě dárků byly i dárky pro každé zvíře, povětšině nějaká ta dobrůtka. Prostě Vánoce se letos obzvláště vydařily, právě díky chladnému počasí. Pak přišlo pár teplejších dnů, ale zase to nebyla vedra přes čtyřicet stupňů. Ustal frmol v baráku, zůstali jsme tu jen my dva s Mílou a Ferda s Packou.

Nastal čas klidu a odpočinku, pro Ferdu i Packu, jejich oblíbená činnost. A právě tady dokázal Packa vytočit Mílu do vysokých obrátek. Vybral si k odpolední siestě právě ten Alšův Betlém na kterém si Míla tolik zakládá. Vůbec mu nevadilo, že si musel nějakou tu figurku z místa odpočinku odstranit. Ba naopak, činil tak s gustem jemu vlastním. Ovšem že byl z tohoto pěkného místa vystrnaděn a náležitě sprdnut.

Víckrát o Betlém ani nezavadil i když si jistě myslel jak že se tam nevyjímal jako vánoční dáreček. A tak si aspoň lehal pod vánoční stromeček, kde byl paničkou trpěn.