9.5.2024 | Svátek má Ctibor


ČLOVĚČINY: Cestující

16.8.2008

 
Ještěže se jim podařilo sehnat lístky, to je hlavně zásluha kluků z kapely: Petra, Pavla a Honzy. Roman a Jirka však taky patří do party a tak teď sedí všichni ve vlaku a těší se do matičky Prahy na řádný metalový nářez. Frontmen skupiny slaví padesátku, to určitě předvedou báječnou šou! Pavel je na tom podobně: pětadvacáté narozeniny měl včera, ale pořádná oslava proběhla už v sobotu a taky to byl parádní nářez, zkrátka tenhle týden stojí za to!
Jirka se zvedá a odchází, ale stačí udělat jen pár kroků, když s ním obrovská síla smýkne do uličky, kde se jen stěží zachytí s myšlenkou, že za takovéhle brždění by měli strojvedoucího vyrazit z práce. Těch šest vteřin se zdá nekonečných a když už je zpomalení patrné, místo úlevy přichází strašlivý náraz. V jednom okamžiku se slévá tříštění rozbíjeného skla s lomozem mačkaných plechů a skřípěním kol. Nikdo neví, jak dlouho to trvá, snad celou věčnost.
Najednou je ticho. Ale jen vteřinové, protože se začíná ozývat nářek raněných promísený s pláčem dětí i dospělých. Zvedá se vlna zmatku a chaosu, každý se chce co nejdříve dostat z vlaku ven. Jirka se vrací ke klukům a nečeká jej radostný pohled: Honza je zaklíněný v okně, Roman lapá po dechu, který si vyrazil nárazem do zad, Petr se, mimořádně bledý, právě zvedá z podlahy, Pavla není vůbec vidět a až podle rozlévající se kaluže krve je možné tušit, že bude pod sedadlem.
Nejprve je potřeba pomoci starší paní, která nepřítomně zírá, ale krvavá rána na hlavě a ruka skrčená v nepřirozeném úhlu dávají tušit, že zranění nebude lehké. Je těžké dostat se vůbec z vagónu, ale pokud člověka dokážou nést vlastní nohy, tak to nějak půjde. Zatímco se Jirka probojovává ven, pokouší se Petr vytáhnou z pod sedadla Pavla. Nejde mu to, nějak nemá dost sil a tak volá na pomoc Romana, který poznal, že zaklíněného Honzu neosvobodí – to bude práce pro hasiče s technikou.
Petr a Roman konečně vytahují Pavla a na první pohled je jasné, že tady půjde o minuty. Otevřená zlomenina nohy a velká ztráta krve z protržené tepny jsou zřejmě důvod, proč je Pavel v bezvědomí. Rozbitým oknem zahlédnou venku Jirku a nějak se jim podaří vystrčit Pavla ven, Jirka jej přebírá a předává záchranářům, kteří začínají s oživováním a zásobováním nehybného těla krví.
Petr a Roman se navzájem podpírají a snaží se najít cestu ven z tohohle bludiště kovu a utrpení. Konečně jsou venku a Petr se sesouvá do rukou záchranářů. Romana podpírá Jirka, ale jenom chvíli, už i k němu přibíhají záchranáři a berou si ho do péče. Jirka jen nejasně vnímá, že v místech, kde je zaklíněný Honza pracují hasiči a vyřezávají kusy plechu tak, aby bylo možné uvolnit poraněné tělo.
Jirka si vyčerpaně sedá do trávy a najednou neví, kolik vlastně uteklo času od nárazu. Minuty, nebo snad už i hodiny – netuší. A neví, co se právě teď děje s jeho kamarády. Neví, že zaklíněný Honza už je vysvobozený a se zlomenou nohou je převážený do nemocnice. Na stejné místo jen v jiné sanitce směřuje i Roman s naraženými zády a zlomenou čelistí.
Petra se zlomenými žebry a vnitřním krvácením čeká v blízké okresní nemocnici řada operací a ještě neví, že při jedné z nich přijde o slezinu. Pavla právě nakládají do vrtulníku a tranportují do vzdálenějšího města, které nabídlo pomoc a má kapacitu a odborníky na složité operace. Možná už teď je v kómatu, ve kterém bude ještě několik dní.
Jirka se rozhlíží kolem sebe. Vidí spoušť, kterou si nikdy nedokázal ani představit; vidí hasiče, záchranáře a dobrovolníky, kteří pomáhají ze všech sil, aby už bolesti a utrpení alespoň pro dnešek a na tomto místě byl konec. Tuší, že všichni cestující nedostali šanci přežít a v mnoha rodinách zavládne doba smutku a žalu. Věří však v jedno: práce a obětavost těch, kteří tady po nehodě pomáhali, a těch, kteří se o zraněné starají v nemocnicích, musí být odměněna. Ne penězi, ale tím, že se zranění začnou uzdravovat a brzy se vrátí domů.
Sedí a netuší, že jeho samého se tato událost vnitřně dotkla tak, že nakonec bude muset vyhledat lékařskou pomoc, aby se dokázal vyrovnat s touto hrůznou zkušeností.
Popřejme i my cestujícím z našeho příběhu hodně síly, vytrvalosti a optimismu.
Budou je potřebovat.
Alena Zálešáková (Alča)



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !