Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: Moje malé Waterloo
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
zana 31.1.2009 13:32Re: hmmm... Waterloo Jj, společenské tance + konverzace (taky si nepamatuju xichty...) Připomínám, že Pedrásek JE STRAŠNĚ HODNEJ |
. 
|
|
Jenda 1.2.2009 23:41Re: hmmm... Waterloo Tanec je fajn. Vicemene jedina prilezitost pobyvat v blizkosti nezneho pohlavi aniz by ho clovek musel poslouchat nebo nedejboze ftipne konzervovat. |
|
|
Hana W 31.1.2009 16:36Re: hmmm... Waterloo Tak ja se hlasim do klubu nebalicu a tez jsem pri kazde darkove prilezitosti vdecna za darkove pytliky. |
|
|
Cirrat 31.1.2009 11:02Krasopis a čísla! Můj nejhezčí rukopis je Times New Roman 12 bodů :-) Máme to v rodině - táta taky nikdy moc hezky psát neuměl. Na základce mě ovšem ve 4. třídě potrefila alergie a doktorka nevěděla nic lepšího, než mi předepsat tak dvojnásobek dospělácké dávky najednou, takže jsem nebyla schopná uvažovat, natož psát. Trvalo roky, než rodiče přišli na to, že to nedělám schválně, že prostě nevnímám a klepu se :-) Po vysazení prášků se mi časem srovnal i škrabopis a už je i k přečtení - ale trvalo to leta. Vlastně až když jsem nějaké 4 roky v kuse musela být schopná poslepu psát zápisy z jednání, naučila jsem se psát jakž-takž čitelně. Prostě jsem to po sobě potřebovala přečíst... Podpisové vzory neřeším. Někdy při "zápisování" jsem si vypracovala docela dobrý podpis, kterého se držím roky. Přesně za 3 měsíce mě ovšem čeká svatba - už si vypracovávám podpis nový (nechala jsem si ho i schválit od bumanžela), který se píše ještě jednodušeji než ten můj. Ovšem na něj nemám - na všechny dokumenty dělá prostou vlnovku. Má ji i na občance :-D Moje druhé Waterloo, které mě trápí daleko více, jsou čísla. Mám s nimi velký problém. Malou násobilku si ještě pamatuji, ale sem tam mi prostě vyjde že 2+2=5 a podobně. Prostě se přepočítám, podobně jako se člověk sem tam překlepne na klávesnici. Čísla nechápu. Nerozumím jim a mám z nich respekt. Nečtu výpisy z banky - neorientuju se v nich. Při nákupu s omezeným rozpočtem kroužím sámoškou s otevřenou kalkulačkou na mobilu (díky, pánové vynálezci!). Vůbec nemluvím o matematice školní - ta mi vždy připomínala vzorec na výpočet trajektorie rakety z Houstonu na Mars, dokonce i Pythagorova věta :-/ Balancování na pokraji propadání bylo běžnou záležitostí, doučování také - ale pomohlo mi asi jako veverce běžky. Naštěstí teď už na známkách nezáleží a v rodině se vždycky najde někdo, kdo mi s čísly pomáhá :-) |
|
|
zana 31.1.2009 11:14Re: Krasopis a čísla! Milá Cirrat ... výraz bumanžel je naprosto dokonalej |
. |
|
Matylda 31.1.2009 11:16Re: Krasopis a čísla! A já jsem zas neslyšela "bylo mi to platný jak veverce běžky" a moc mě to nadchlo. |
|
|
Cirrat 31.1.2009 11:50Re: Krasopis a čísla! "bumanžel" (c) kamarádka Smígl :-) Když jsem to od ní slyšela prvně, mlátila jsem se smíchy asi čtvrt hodiny - a už mu to chudákovi zůstalo ;-) |
|
|
Matylda 31.1.2009 10:46Moje Waterloo je bohužel řízení auta. Autoškolu jsem dělala ve třiceti, asi pozdě, a mám mizivou praxi. Takže je to prý v nedostatku snahy. Ale asi nejhorší životní peklo pro mně bylo rýsování. Šablony na patchwork mi Kája dělal znovu, protože ty moje poněkud neodpovídaly skutečnosti. Nikdy nepochopil, že moje míra obsahuje slovíčka "asi" nebo "skoro". Milimetr mě nerozhází a poskočené pravítko nebo kružítko je jen drobná patálie. Moje babička byla vyhlášená husovická švadlena, takže šití, pletení a vyšívání jsem nějak zvládla sama. V háčkování to není zázrak, ale základy by byly. Batikovat a malovat mě moc baví. Ale jak dojde na tu milimetrovou přesnost... |
|
|
jiný Honza 31.1.2009 12:36Re: Moje Waterloo Matyldo, s tím autem si hlavu nelámej a trénuj, ono to časem přijde. MLP taky dělala papíry kolem 30 (čekala Vítka a potřebovala být mobilní), jezdí prakticky denně, klidně se pustí i na dlouhou štreku, jezdí bezpečně, ani moc rychle, ani pomalu, najeto má skoro tolik, co já. Jen sem tam na ní vidím, že občas... nemůžu říct nepředvídá, jen něco dělá prostě později než bych to udělal já. Nevím, možná to jen bere jinak. Jo a u obou platí, že ten za volantem usí být hlídán a občas napomínán. |
|
|
RenataE 31.1.2009 13:23Re: Moje Waterloo Řízení auta - to není v nedostatku snahy, ale v té malé praxi. Taky jsem si dělala řidičák asi ve 28. Chce to jezdit denně. |
|
|
Alex 31.1.2009 15:48Re: Moje Waterloo Milá Matyldo, souhlasím s Jiným Honzou a RenatouE. Je to v praxi a oprostit se od strachu (vím, v dnešní době na silnici je to trochu těžké). Ale radím, jezdit a jezdit, napřed jednu a tutéž cestu, kterou se naučíš a budeš znát, hned přidat další a další a ono to přijde, neboj. Můžeš začít s cestou k nám, přes lesy, Vranov atd, je tam klidná silnice, budeš muset stále řadit a kroutit volantem, ale v klídku.Ráda Tě vždy opečuju fyzicky i psychicky na cestu zpět :-)). |
|
|
jenny 1.2.2009 11:52Re: Moje Waterloo
|
Naprostý souhlas. Jedna cesta tam a zpátky, pokud možno bez přítomnosti další osoby, ideální stav. Osobu blízkou je možno pro jistotu dva až třikrát vzít sebou, nejlépe ženu .Vřele doporučuji tuto radu. Sama jsem začala dost pozdě řídít a tuhle metodu mi doporučila má mladá kolegyňka a dodnes jsem ji za to vděčná.|
|
Hana W 31.1.2009 16:55Re: Moje Waterloo matyldo, ja jsem se naucila taky ridit az po tricitce, ale na automatice. Pokusy naucit me saltovat rucne byly a zustavaji naprosto neuspesne - asi diky me dysgrafii. I kdyz presne vim, kdy bych mela presaltovat, tak proste nevim, kterym smerem tou packou zasmydlat. Ale jinak udajne jezdim dobre, rada a hodne. Ale pokavad spravne saltujes, tak to chce jenom praxi. Good luck! |
|
|
Jiří Růžička 31.1.2009 10:11Dobré a nekonečné téma, známe je všichni Jestli se mohu přidat, tak u mne to bylo již v útlém věku psaní. Měl jsem mindrák z mojí třídní. Lajdačil jsem a tak jsem byl zařazen do balíku k těm budižkničemu. Když jsme ale začínali psát první slohy, cítil jsem se jako ryba, tehdy vlastně ještě jako rybička ve vodě. Moc a moc mě psaní bavilo. Nemohl jsem ale stále prorazit. Vidím dodnes naší učku, jak stojí opřena o katedru a váhavým hlasem hodnotí: "Jo jo, to by šlo," poté se ale ke mně nakloní a přisným hlasem řekne: "Kde jsi to zase opsal!" a raději mé práce neznámkovala. Trvalo to dlouho a já rezignoval. Až po drahné době jsem z důvodu spíše nutnosti začal postupně řadit písmenko za písmenkem a složil i srozumitelné věty. Dnes je to vše pro mne spíše ponaučení, i když bylo velmi pozdě zjištěné. Ono se může po nějakém čase stát, že uzel na tkaničce neni opravdu tak velký problém, a že se třeba dá zavázat uzílek i jiným, popřípadě lepším způsobem. Nesoudím proto hned, ale snažím se co možná nejlépe prověřit situaci. Už pro svůj klid. Je velmi těžké rozhodovat o druhých a ovlivňovat jejich osud. Všechna čest, ale i když zvážím veškeré pro a proti, nikdy bych se menohl stát například soudcem. Pozdravuje Ája s Píškem! |
|
|
baty 31.1.2009 10:35Re: Dobré a nekonečné téma, známe je všichni tak ta úča mě namíchla ještě teď, po těch letech. Než připustit nadání a třeba začít myslet hlavou, tak taková typická česká zkratka. A ony nevymřely, tím jsem si jista, jejich další generace otravuhjí život dalším generacím dětí. (btw vím, že je to těžké povolání, taky jsem ho dělala i na té základce v pohraničí, ale nadaný , byť nepracoviý rošťák se pozná a na podfuk se dá taky rychle přijít) Nedostat ohodnocení, neřku-li ocenění za práci, o které to děcko ví, že je dobrá... |
|
|
Jenda 1.2.2009 23:25Re: Dobré a nekonečné téma, známe je všichni Nikoli. Typicky lidska zkratka. Tohle neni ceska specialita. |
|
|
Louk 31.1.2009 8:10Propána, Dede, tos psala o mně? Teda, jsme narozené ve stejný den. Ale až takhle? |
Kličky jsem dlouho dělala stylem dva oblouky vzájemně zauzlovat, teď už sice vypadají skoro běžně, ale vážu je záhadně přes ruku. S podpisovým vzorem mi nakonec poradila vlídná bankovní úřednice-potupně se v bance podepisuji velkými tiskacími. Každý pohled navzdory velkému úsilí vypadá jako ... ano, psaný ve spěchu na hřbětě splašeného koně. Ženy v rodě nebyly pedagožky, zato energické a velmi manuálně zdatné zdravotnice. Ano, taky to vzdaly a vyrobily výšivku křížovým stehem za mne. Ou, a výtvarné disciplíny s nůžkami a lepidlem - hrůza. No, občas mám chvilku, kdy mám dojem, že celý můj život je jedno velké Waterloo |
|
Dede 31.1.2009 8:34Re: Propána, Dede, tos psala o mně? Milá Louk, máme vážně narozeniny společně? Jinak na práci s nůžkami a lepidlem jsem zapomněla, souhlasím! Ale s jedním velkým Waterloo nesouhlasím Musím s Nazgúlamam, už je světlo a vyčítavě na mě koukají |
|
|
Louk 31.1.2009 9:22Re: Propána, Dede, tos psala o mně? Jojo, prvního Jinak neboj, velké Waterloo mě napadne zřídka, to jen když život někdy narafičí výraznou sérii "úspěchů" najednou |
|
|
zana 31.1.2009 11:19Re: Propána, Dede, tos psala o mně? výtvarné disciplíny s nůžkami a lepidlem ... ve výtvarce jsem problém neměla, ale jsem obecně nemehlo, takže v hlavě to bylo, v rukách ne. Ty jsem si občas přilepila k těm nůžkám Milá Louk |
.|
|
Fallowa 31.1.2009 7:22Moje velké Waterloo jsou jakékoliv ruční práce - vzhledem k tomu,že maminka i její sestra byly švadleny a já v celé rodině jediná holka,bylo na mě neustále něco šito.Babička zase skvěle háčkovala,doma byl nespočet deček a i háčkované záclony.Nebylo nutné se to učit,protože jsem na to"měla lidi".Jediné,co jsem se naučila (povinně ve škole),bylo štupování ponožek a v dílnách vyrobit rámeček na fotografii,což jsem v životě fakt neupotřebila.Ještě jakž takž vyšiju něco na kanavu,pokud tam mám předkreslený vzor. |
|
|
Fallowa 31.1.2009 7:28Re: Moje velké Waterloo jsou P.S.:Tkaničky umím vázat od první třídy,ale vzhledem k mým problémům se ohnout (jak popsal V.Menšík: nadechnout a rychle ponořit |
|
|
jiný Honza 31.1.2009 12:28Re: Moje velké Waterloo jsou Tak ty si taky hraješ na potápěče? Právě proto dávám přednost mokasínům a suchým zipům - nehrozí, že by mi došel kyslík. |
|
|
zana 31.1.2009 11:22Re: Moje velké Waterloo jsou obecně je malér, když má člověk na něco lidi. Já jsem na ruce nesmírně nešikovná ... ale asi by to nebylo tak zlý, kdybych bejvala nevyrostla v rodině, kde byli dva abnormálně zručný chlapi a šikovná babička ... |
|
|
Rpuť 31.1.2009 6:43Mně zas nejde kreslení. Je to zvláštní, v hlíně ten trojrozměrnej tvar trefím, ale nakreslit ani náhodou. A při tom bych někdy tak ráda ... |
|
|
zana 31.1.2009 11:23Re: Mně zas nejde kreslení. co třeba linoryt? |
|
|
Rpuť 31.1.2009 12:12Re: Mně zas nejde kreslení. Zano, průšvih je, že si to musíš předkreslit... |
|
|
zana 31.1.2009 13:34Re: Mně zas nejde kreslení. Ehm ... no jo |
|
|
Xerxová 31.1.2009 5:19hezký den hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům Na celodenní "výlet" do Brna nám připadlo trochu sněhu... Držte mi palce, ať ten společenský maraton přežiju ve zdraví. On to je možná taky takový můj kostliveček... večerní gal večery a oficiality. Raději bych šla s Kosatkou na výlet |
|
|
zana 31.1.2009 11:24Re: hezký den Jo, tohle chápu a sdílím Všímáte si, kdy tu nebohou Betku vláčí ven |
