Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: Moje malé Waterloo
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
RenataE 1.2.2009 14:28Re: Přidám se k Matyldě - Ano, gentlemani stále existují a někdy vypadají prapodivně. Jela jsem nad Dalmatinov, auto narvané věcmi a dětmi, stmívalo se už v Lovosicích a na začátku Ústí na mě začali blikat protijedoucí řidiči. Zastavila jsem a zjistila, že mi odešly obě světla najednou. Trochu mě popadla panika -tma, náhradní žárovky na dně kufru, příručku jsem sice měla, ale z doslechu jsem věděla, že samotná výměna není nic moc jednoduchého. Na blikačky jsem se doplazila k nejbližší pumpě a tiše doufala, že tam bude sloužit chlap. Nesloužil. Tak jsme s paní pumpařkou hledaly ty správné žárovky, abych nemusela vykládat kufr a pak přijel gentleman v rozhrkané Avii. Asimetrický. Asi metr vysoký, asi metr široký. 10 vteřin poslouchal naše mudrování, uškubl ze stojany ty žárovky a "kde máte ten vozík, já vám to vyměním". Zatímco se snažil si narychlo vypěstovat ještě jeden kloub v ruce, aby se k těm zat*** žárovkám dostal, plynně nadával výrobci vozidla. "A to máte kliku, že máte tohle chrastítko, s některejma se musí se žárovkama do servisu!" Nabízenou bankovku si nevzal: "Pani, lidi si maj pomáhat. Kupte dětem čokoládu." |
|
|
Dede 1.2.2009 14:48Re: Přidám se k Matyldě - Krásné |
Moji nej gentlemani byli chlapi z Dubence z JZD, kteří jeli traktorem z pole a našli mě tak 5 km před naší vískou u auta s píchlým kolem. Jela jsem z Hradce z konference, měla jsem extra šaty, lodičky... skvělý úbor pro výměnu kola! jediné, co mě bezradně napadalo, byla poučka mého výše zmíněného instruktora, že jen blb si nejdřív zdvihne kolo a potom ho povoluje...
Navíc jsem ještě v té době měla na autě pražskou značku - na venkově handicap jak blázen. Ale chlapi byli fajn, vyměnili kolo, vtipkovali, ale s rezervou. |
|
Zdena b.p. 31.1.2009 20:56Jajaj, to je téma. Tak to vezmeme od dětství. Že jsem ročník, který byl postižený do 4. třídy mučením, které se u jiných žáků nazývalo krasopis, ale u mne prasopis, to už sem na sebe prozradila před časem, ale bylo i hůř. Kreslení. To bylo, až na velmi vzácnou vyjímku, veliké utrpení, jak pro mne, tak pro pedagoga. Ta vyjímka byla v 5. třídě kozí brada pastelkou. A byla k poznání. V dospělosti se k ní přidal pepefčík. Z profilu. Pro mne je vrchol úspěch, když každý pozná, co jsem malovala. A tohle se dá poznat, HEČ. Háčkovat a plést mne sice babička naučila, ale bylo mi jasné, že střelba z praku a malorážky je mnohem důležitější. Proto jsem se tomuto oboru dívčí dovednosti věnovala mnohem víc. A pak to přišlo. První ročník radioelektronické průmky měl tak strašná úskalí, jako byla chemie. Navštěvovala jsem tento ústav dálkově a to obnášelo 2x do roka zkoušky. Se zatnutými zuby jsem se prokousala přes první zkoušku a nastal červen. Jeden týden jsem vystřihla matiku a fyziku a na svůj svátek jsem šla na tu chemickou hrůzu ke stejnému kantorovi, jako na fyzuli. Já měla hlavu jako pátrací balón. Ve druhém pololetí to byl samý "metyl, etyl, propil butyl - a furt na něj žalujou" Bylo mi jasné, že když to uhraju za 4, tak už chemii neuvidím, tak jsem přiznala, že mi v hlavě chybí závit na tento předmět, a že je naprosto marné se mne na něco ptát. Učitel se zadíval do průkazu a civěl na svoji 1 z minulého týdne. Nechápal, jak to můžu vzdát. No, dohodli jsme se. Já prosila o čtyřku a on mi dal k svátku za 3 a odešli jsme spolu na pivo. Do smrti mu budu vděčná. Další rok mne měl na měření. Moji díru v mozku nepochopil nikdy. Jo, a co se týka balení dárků? Tak na to mám dceru. Pokud není v dosahu, přišla jsem milosrdný materiál, kterým dokážu jakž - takž zabalit dárek do rozměru knihy. Je to alobal. A když se na balíček dá pořádná mašle, tak se estetično i zvýší |
|
|
Louk 31.1.2009 21:30Re: Jajaj, to je téma. Tak to byl kantor s velkým K, zaplaťpánbu, že i tací se najdou. Jé, Zdeno, ani nevíš, jaks mě potěšila prakem a malorážkou. Moje staré lásky, prak mám ještě schovaný. Ale úplně se ta éra zasula pod prachem dějin |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 21:45Re: Jajaj, to je téma. Tak pozor, já byla běť justičního vomylu. Školník našel rozbyté okno u sklepa. A ve sklepě skobičku. Udělali prohlídku všech tašek a jedinou zbraň, kterou našli, tak to myla ta moje. Byl to solidní kameňák. A já to odskákala dvojkou z chování. Tenkrát ještě bylo čtvrtletní vízo, tak jen v žákajdě. Nikdo nebral můj argument vážně. To dá přece rozum, když jsem měla takovou ráži, že se nebudu strefovat nějakou skobičkou, ne? Jediný, kdo mne pochopil, byl můj otec. |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 21:49Re: Jajaj, to je téma. Slibuji, maminko, že si už nikdy nekliknu, dokud si po sobě ty hrubky neopravíííím. Snad ta nejpikantnější posledního týdne je "rozbyté okno". Já už se polepším. |
|
|
Louk 31.1.2009 22:00Re: Jajaj, to je téma. Takový křivdy se zaryjou. Děda zas musel na národním výboru vysvětlovat můj skutečný prohřešek s palnými zbraněmi, a to se chudák hodně opotil. A doteď mám jizvu na prstě, jelikož jsme s klukama empiricky zjišťovali, zda diabolka proletí skrz. Kdyby to někoho zajímalo - ano, proletí |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 22:09Re: Jajaj, to je téma. No moje jizva od diabolky je na daleko choulostivější partii, než je prst. To se bratr a sousedovic syn rozhodli bojovat a já si šla na angrešt, či kam. No, koupila jsem ji do pozadí. Pak mne chlapci ošetřovali oba. Tátovi uzmuli pinzetu z nářadí (mimochodem pořádně opatlanou klihem) a výlov projektilu úspěšně završili politím francovkou. Velmi barvitá vzpomínka na velkého bratra. |
|
|
dalmatin 31.1.2009 22:16Re: Jajaj, to je téma. Jé holky, já měla prima vzduchovku u babičky. Špatně se nabíjela, měla jsem modřinu přes celé stehno, ale skvěle střílela. Měla jsem tak natrénováno, že ještě po čase jsem dětem vystřílela u kolotoče krásné hračky. Měli jste vidět jak chlapi zírali na matku s malými dětmi a v letním kostýmu |
|
|
týna 31.1.2009 22:29Re: Jajaj, to je téma. střelných zbraní se bojím od té doby, co jsem sama sebe vzduchovkou postřelila do zad. dodnes mám pod levou lopatkou jizvičku. bylo to v první třídě. nikdy nikdo nepochopil, jak se to mohlo stát. ani já nevím, jak se mi to mohlo stát. ale praky mám dva-malej a velkej. jeden je starej a druhej ještě starší.oba mi udělal děda, když jsem se začala bát těch střelných zbraní |
|
|
MaRi 31.1.2009 22:36Re: Jajaj, to je téma. týno, to jde střelit vzduchovkou sám sebe do zad? Teda, klobouk dolů. |
|
|
týna 31.1.2009 22:43Re: Jajaj, to je téma. a to ta vzduchovka byla skoro stejně veliká, jako já. ale opakuji, nevím, jak se to zadařilo. ale prokazatelně jsem se střelila sama, padouch já, zezadu a nečekaně |
|
|
Louk 31.1.2009 22:48Re: Jajaj, to je téma. Teda Týno, jde mi každý oko jinam, jak se snažím představit si jak došlo k vlastnoručnímu postřelení tvé lopatky, ale marně |
|
|
MaRi 31.1.2009 22:51Re: Jajaj, to je téma. jedině snad že byla načapána, ana manipuluje se zakázanou zbraní, schovávala ji za záda a vystřelila..... |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 22:55Re: Jajaj, to je téma. Myslí, že sebezastřelení se nedá ani pochopit, ani opakovat |
|
|
Matylda 31.1.2009 22:29Re: Jajaj, to je téma. Ó, to musela být skvělá situace! Ač mám brýle na opravu špatného prostorového vidění, střílím dobře. Ze vzduchovky moc ráda. Manžel mi slíbil, že mě vezme na střelnici na střelby z pistole, protože to jsem ještě nezkoušela, ale nějak se k tomu nemá... |
|
|
Hana W 31.1.2009 22:55Re: Jajaj, to je téma. Chicht: ac Chet vyrostl na rybareni a obcasneho odstrelu zvere, tak jak odrostl, tak ho ty zbrane a lovy nebavily a jeho zbrane bydlely u tchyne v bazinach. Po nejake dobe je predal synovcum a za celou dobu, co jsme spolu - uz to bude 20 let, v baraku zadna strelna zbran nebyla. Ale ted na podzim prijel od tchyne, ktera mu dala Smith & Wesson 38 Chief Special po jeho tatinkovi, nadherne udrzovana, naolejovana, atd. Moc se mi libi,pokud to nema naboje. Tak se to pekne drzi v ruce a hezky to klika. Chet s tim sel po dlouhe dobe na strelnici. Bez let praxe a s tema jeho malejma ocickama se trefoval do terce temer perfektne. Ucelem bylo, ze se to naucim pouzivat i ja. No, kolektivni posudek byl, ze se uz asi nenaucim, protoze jsem malem postrelila instruktora. |
|
|
Louk 31.1.2009 22:37Re: Jajaj, to je téma.
|
|
|
Matylda 31.1.2009 22:41Re: Jajaj, to je téma. Nooo, my jsme teda mívali na sloupku od plotu terč..a bráchu jsem štvala tím, že i s brýlemi střílím líp- děti policejního tatínka, chápeš? |
|
|
baty 31.1.2009 22:52Re: Téda, holky. tak přesně tady mám Waterloo - branná výchova, desátá třída jedenáctiletky, jakási palná zbraň v ruce, terč u plotu směr západ, kdo vystřelil okno u tělocvičny směr jih - no prosím já. |
|
|
Jakub S. 1.2.2009 17:05Re: Téda, holky. Né - ! Dóbrá! No akorát tak na inteligenta, co... |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 22:53Re: Jajaj, to je téma. Taky mám na kontě jednu pouť v Toušeni, kde já střílela a moje maličká dcera odháněla chlapy z pódia a křičela:"Nedlncejte, nebo še moje mamka netlefíííí a já nebudu mít vopičkuuuu". Trefile a nejednou. Praxe je praxe. A zbraň jsem si poctivě vybrala. |
|
|
Hana W 31.1.2009 23:32Re: Jajaj, to je téma. Dobry |
|
|
Emteska 1.2.2009 20:08Re: Jajaj, to je téma. Ó, tak to jsi můj člověk! Já v elegantním kostýmku s dvěma dcerami v patách vystřílela na pouti holkám mončičáky a několikero růží.Šamani na mě hleděli jak na vraha a chlapi kolem tiše zuřili. Mě naučil střílet tatínek, jehož tatínek byl četníkem na Šumavě.Sice tehdy používal spíš pendrek než tu pistoli, ale holt krev se nezapře. |
|
|
Louk 31.1.2009 20:45Nudíte-li se, kupte si... éhm, jinak. Na pár nových fotek smečky můžete mrknout tady. Pedroník je tuze udatný, než by se nechal připravit o rukavici, nechal se vláčet labroškou po celém bytě - ale nepustil |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 21:08Re: Nudíte-li se, kupte si... BOMBA |
Já nevím, která je lepší. Otevřela jsem to s úmyslem, ža si najdu zase nějakou na pozadí, mám tam z minulé serie Pedroníka cestovatele, ale juká z tašky. Ale já nevím kterou. Jsou úžasné a hejkám tady smíchy. Ta dvojkočka, nebo jak ..a nebo. Ne, fakt TY JSOU....
|
|
Jakub S. 31.1.2009 21:15Re: Nudíte-li se, kupte si netopýra! Teda jak jsou kamoši s kočenkama, to odrovná! A ty uši má asi od začátku už ve finální velikosti a ostatní k tomu doroste, takže ony se postupně jakoby dostávají do správného měřítka, že? |
|
|
Zdena b.p. 31.1.2009 21:29Re: Nudíte-li se, kupte si netopýra! No, já bych si dovolila volit opatrnější výraz, než kamoši. Na fotkách 447 a 448 bych hádala, že mourka byla těsně před velmi varovným syčením. Nebo se pletu? |
|
|
Louk 31.1.2009 21:35Re: Nudíte-li se, kupte si netopýra! Odbornice se pozná |
|
|
Matylda 31.1.2009 21:44Re: Nudíte-li se, kupte si netopýra! V posteli? Někdo (já) tady vykřikoval, že pes v posteli nikdy. Ale přiznávám, že takhle v půl druhé si radši vezmu psa do postele, než bych zkoumala, jestli si chce jenom hrát nebo čurat, obzvlášť kd\yž jsem ji rozespale venčila na dvoře v půl dvanácté... Ano, je to nesystematické. Ale pokud je zima jako prase a já se na to venčení musím aspoň trochu oblíct, radši rezignuju. Byla to pitomost, chtít štěně v zimě, ale co kdyby v létě Borůvku neměli a na mě zbyl nějaký úplně jiný pes???? |
