Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: Moje malé Waterloo
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Matylda 1.2.2009 10:08Re: hezkou neděli Jak bylo v Brně? |
|
|
Xerxová 1.2.2009 12:42Re: hezkou neděli cesta tam částečně zasněžená. Polovička je řidič opravdu dobrý, já jako navigace taky bezchybná Teta O. včera dokonce vyrazila s Betkou a pustila ji i vylítat na volno.A to není zvyklá na psa a váží oproti Betě výrazně méně kil. Přitom to opravdu neměla v rámci Betího hlídání v popisu práce Dneska krásný den - sluníčko, čistý sníh. Pohoda. Ještě tu mám hosty, nestíhám |
takže jsme dorazili včas a v pohodě. Firemní výročka skvělá, některé přednášky mě opravdu (i z profesionálního hlediska vysloveně nadchly 
). Tutanchamon se nekonal... jednak se vyprávění protáhlo, jednak jsme z parkovacího domu chtěli vyjet všichni najednou |
|
Fallowa 1.2.2009 7:48Hezkou?neděli všem! Včera,při posledním venčení (22,30hod) padala omrzlice,úplně to chrastilo v tom tichu |
.Teď ráno sněží - pes je čistý,protože v 6,00 je sníh taky ještě čistý.Nicméně hezkou neděli si představuju jinak a strašně už toužím po jaru|
|
Fallowa 1.2.2009 7:52Re: Hezkou?neděli všem! P.S.:Přiznávám,že venčení psa na pražských zasněžených chodnících i trávnících je mé velké Waterloo... |
|
|
Maťa 1.2.2009 9:47Re: Hezkou?neděli všem! Tiež sa neviem dočkať jari. Teraz ráno padá v Bratislave niečo medzi snehom a vodou, fajn to kĺže, ešte že pes má 4 nohy! Teším sa, ako nasadíme nové muškáty (staré boli fakt staré)- a vôbec mi nevadí, že máme o rok vlastne viac. Tak pekné nedeľné predpoludnie vám želám! |
|
|
Rpuť 1.2.2009 6:58Dobré ránko! Sněží, sněží, posněžuje ..... a taje. Pes je prasopes, ale apoň se snad zvedne hladina spodní vody, když je to takhle postupné. |
|
|
zana 1.2.2009 10:02Re: Dobré ránko! To, co nasněžilo včera ráno, přes den roztálo. Ale dnes přes noc napadlo nejmíň pět čísel a zdá se mi, že je dost chladno. A prozařuje slunce |
|
|
Matylda 1.2.2009 10:14Re: Dobré ránko! V Brně začalo sypat ráno a moc drobně, teď už konečně padají velké vločky. Na chvilku tu bude čisto a pak budu mít místo psa s bílýma nohama čuníka |
|
|
madla 1.2.2009 5:27není důvod k zoufání Na ZŠ jsme měli dílny,zahradu a pak my holky něco jako rodinnou výchovu,kde,ač košilka stála 8 Kčs,(tehdy jsem jako dárek pro čerstvou neteř koupila vyšívanou košilku za 12 Kčs)jsme ji ručně šily.I moje máti měla doma duplikát,který jsem odevzdala,protože moje dílo by učitelku zabilo.Za celý rok jsme neudělaly nic jiného.Neuměla jsem nic,máti mi musela pletení začít a pak udělat ty ústupky u rukávů a tak,ale přesto jsem upletla vestu,pravda,spíš to hřálo,než aby to zdobilo,ještě nenarozenému synkovi.Pak jsem zlikvidovala mužovy oblíbené pláťáky synkovi na minipláťáčky do zvonu.Ani moc neřval,když byl dotazován,v jakém že to salónu chlapečkovi šije.Nedotčena vzděláním jsem upletla ještě pár věcí stylem nad a pod jehlicí,psané návody pro mě nejsou.Z půjčeného svetru jsem si obkreslila vzory a 3barevný norský svetr pro holčičku byl úchvatný do doby,než jsem ubohé dítě do něj narvala a zjistila,že jsem rukávy upletla jak jitrnici,dítě nemohlo pohnout ručičkou.Nezaváhala jsem a vpletla vsadky,a v jeslích jsem měla plnou skříňku žádostí o návod,který jsem nemohla dát,protože jsem nevěděla,co je hladce,obrace,anglicky;nevím to dodnes,stejně tak jako dodnes neumím ty copánky a různé plastické vzory.Nevím proč ty norské ano.Rolák na lyže jsem pletla týden tak,že už skoro hotový jsem rozpárala a zcela změnila techniku pletení,ubrečená dcera ráno před odjezdem navlékla vytoužený rolák,k němuž jsem ještě stihla udělat i takovou tu čepici-laponku,a po návratu pyšně sdělovala,že nikdo jiný to neměl(to už jsem uměla i ty rukávy).Dlouhý svetr a šálu ve sparťanských barvách pro 183cm synka jsem už pojala zcela rutinně.Ani tatík nezůstal stranou a hřál si ego,když hovořil o původu vest a svetrů.Holčičce jsem i tu a tam něco ušila,tak trochu netradičně, protože letěla fáčovina,já ji nesehnala,ale měla jsem etaminovou záclonu,co mi poslala teta ze Švédska,tak jsem ji hodila na zem,na to holčinu halenku a sukni,kousek jsem z každé strany přidala,obstřihla, a bylo. |
|
|
madla 1.2.2009 6:13Re: není důvod k zoufání Jak jsem byla tak ta věci neznalá(tedy spíš líná),tak jsem ani nestehovala,prostě jsem to sešila,ozkoušela,nesedělo,rozpárala,znovu sešila,na třetí pokus to vyšlo.To takhle přišël tatík v pátek v podvečer,že se domluvil,že zítra jdeme na ples,v sobotu v 11 jsem zakoupila látku,při vaření oběda jsem střihla,v průběhu odpoledne několikrát přepárala,ale v 6 večer jsem nalíčená,učesaná (drobné nedostatky róby jsem kamuflovala našitými ozdůbkami a živou květinou) jsem byla připravena reprezentovat.Holčičku jsem ošívala tak,že dodnes vzpomíná na závist spolužaček.Přitom já fakt nic neumím,ani nemám trpělivost se s něčím trápit,byla to jen shoda náhod,že jsem někde něco viděla,našla doma kus něčeho,záclonu nebo moje staré šaty,kus něčeho jsem ustřihla,sešila - a bylo to.Moje máti mi taky šila ,narozdíl ode mne to i uměla,jenže já jsem do toho šla s obrovskou drzostí,stehování neznám,ušití čehokoliv je pro mne prostě buˇdo vyjde nebo ne.Teď už ani nešiju ani nepletu,protože šicí stroj mi zlikvidovala ex-snaška,pletení věk a artróza,ale stále se hřeju na výsluní,protože jsem nechala synkovi uplést svetr s jelenama a dcerunce čepici-mongolku(nebo jak se jí říká),ale oba remcají,že to moje tehdy bylo kvalitnější.A úplně nejhorší pro mně by bylo,kdybych měla zdobit perníčky.Naštěstí rodina není na krémy,polevy a podobné,,tak se snad v životě už neztrapnímMoje děti na sladké nebyly nikdy,synovec vyžaduje i štrůdl na plnou hubu.A jak se vyvinou vnoučátka teprve uvidíme,ale poku by vyžadovala zdobný a ozdobený povrch,tak je dost cukráren,kde berou objednávky. |
|
|
Dede 1.2.2009 13:31Re: není důvod k zoufání Milá Madlo, ty jsi prostě přirozený talent! |
To tě už nějaké cukroví nemůže rozhodit - a mezi námi, k pečení a zdobení drobného cukroví mám podobný vztah jako ty |
|
Jenda 2.2.2009 3:47Re: není důvod k zoufání Jsou-li k dispozici deti (nebo vnoucata) patricneho veku ... o zdobeni je postarano. Jen clovek pak musi hodit do pracky ubrus i deti. |
|
|
Marička 1.2.2009 2:04a o tom ostatním o čem byla řeč A také moje troška k Watertoo(m?) vás ostatních o nichž už byla řeč. Na čísla jsem opravdu natrvrdlá, nezvládnu ani kupecké počty - takové to kterak pokladní pomoci a zaokrouhlit cenu přidáním nějaké drobné mince, aby mi nemusela dávat hrst ještě menších zpět. Manžel mi to může vysvětlovat zhora dolu, nepochopím. Řídit jsem se naučila z nutnosti (v USA to ani jinak nejde) a umím jen s automatikou. Ruční práce mně vždycky bavily, šaty na maturitní ples jsem si šila sama. Kreslit umím dost málo. Obstojně vládnu s pracovním nářadím, velkým i malým - moc šikovný tatínek který mně buď naučil, nebo já okoukala (postavil ještě před mým narozením velkou chatu-srub, která stojí dodnes). Psala jsem kdysi hezky úhledně, mám na to důkaz, maminka si ty haldy mých dopisů schovávala. Dneska by se na stejnou stránku vešla sotva polovina a písmo by bylo ošklivé. Prsty nechtějí poslouchat, ruka se prodlužuje a pod brýlemi se písmo nějak samo zvětšuje. I když se třeba přinutím prvích pár vět naspat hezky, postupně se písmo zvětšuje a škaredí. Ale mám přeci jen výhodu, že umím psát oběma rukama. Narodila jsem se jako levák. Když to naši zjistili (podle toho, do které ručičky jsem od doktora brala nabízené předměty), mamince to tehdy nevadilo, ale tatínek byl přísně proti tomu a v předškolním domácím čmárání na papír mně nutil tu tužku "dát do správné ruky". A dělala to i paní učitelka v první třídě. A tak jsem vždycky začala psát levou, ale když šla kolem lavice, hbitě jsem tužku přehodila do"té správné", pravé. Kreslit ve škole levou kupodivu nikomu nevadilo. Pak už jsem si na pravou natolik zvykla, že jí píši dodnes. Nejsem v psaní "ambidextrous" (je na to český výraz?), ale umím to obstojně i tou levou a levačkou dělám všechno ostatní. To obouručné psaní má výhodu v tom, že když mi pravačku zalehla kočka, mohu vyplňovat sudoku či křížovku hladce levou a kočku nerušit. Psaní levou rukou se dneska už dávno nediví, vždyť to dělají i am. prezidenti, ale za mého dětství to běžné nebylo. |
|
|
RenataE 1.2.2009 2:13Re: a o tom ostatním o čem byla řeč Maričko, ambidextrous je přesně to, co jsi napsala v další větě - obouručný. Takový byl i malíř Jiří Trnka. Existuje fantastický filmový záběr, kde cosi povídá a současně u toho oběma rukama maluje. |
|
|
Marička 1.2.2009 2:33Re: a o tom ostatním o čem byla řeč Renato, chtěla jsem se držet pravdy, protože u ambidextrous by mělo platit, že ovládáš obě ruce stejně (tedy jako pan Trnka). A to já si o sobě rozhodně tvrdit netroufám.Rozdíl v písmu té levé a pravé ruky tady je - jen to prostě zvládnu (a čitelně), kdyby na to přišlo. Na druhé straně ale např. hodit míč pravačkou je hrůza - je to tak "ladné", jako když jím hází malé děcko. Ale hřebík tou pravou zatluču dobře - no prostě není to to pravé "ambidextrousní":-)) |
|
|
Marička 1.2.2009 1:51moje kuchyňské Waterloo Abych se zůčastnila, zatímco vy asi skoro všichni spíte - v Evropě už je neděle. Co jsem začala stát u plotny (s hanbou přiznávám, že to pořádně bylo až v manželství), zatím nikdy se mi nepodařilo, abych uvařila celou večeři, aniž bych se při tom nepokecala !!! Co se kulinárských výsledků týče jsem (i podle soudu jiných) kuchařka dobrá a baví mně to. Ale musela bych u té plotny stát v pláštěnce a věřím, že i tehdy bych si něco vystříkla alespoň na obličej. Já jsem už od narození takový hr-hr typ - v mluvě, v chování i v činech, tedy žádná "lady" (zcela opak mého muže). Dokáži si udělat čas na lenošení, ale umím sebou také hodit, až se ze mně kouří. No a to dělám i v kuchyni - vařím fofrem - a pak při vší snaze nezabráním tomu, aby na mně z plotny něco nestříklo. Samozřejmně je to vždycky to, co pak přitahuje pozornost a dá se špatně umýt (i vyprat) - něco mastného, kari nebo rajská omáčka atd. Zástěr mám spousty a pokecat si je mně nevadí - proto je mám, že? Vadí mi pokecat sama sebe. Máme hosty na večeři - já si vezmu "parádní" čistou zástěru s laclem abych byla jó chráněná a kuchtím. Máme kuchyň oddělenou linkou od jídelny, takže hovořím a dokončuji vaření. No a během chvilku je to tu... něco vystříkne a přistane to všude jinde, jen ne na té zástěře. A já, pokud se nechci jít převléci, musím se omlouvat za to mastné kolečko na rameni, nebo červenou šmouhu na rukávě a veřejně se pokárat, jaká jsem to cinta. Samozřejmě mi to hosté-přátelé prominou, ale mě to štve, protože mám navíc pokažené třeba zbrusu nové tričko či halenku. Ještě o těch zástěrách. Nejlepší jsou z froté ručníků. Koupíte větší osučku, nejlépe jednob. a tmavší, aby to zase moc nevypadalo jako ručník. Rozstříhnete na půl. Přišijete z látky pásek na zavázání a z jednoho ručníku máte zástěry hned dvě. Chcete-li je mít hezčí, pásek uděláte z hezké látky, tou samou zástěru tence olemujete a můžete udělat i kapsičku. Dobře se pere a výborně saje - kolikrát si při vaření musíte umýt ruce či otřít obličej? |
|
|
RenataE 1.2.2009 2:19To je zvláštní vařím hodně, ráda a často, i pro větší společnost. Ale zástěry nenávidím a tedy vůbec nepoužívám. Přesto se mi málokdy stane, že bych musela řešit nějaký flek. Třeba je to o tom přístupu, že když člověk nemá rád zástěry, tak je nepotřebuje? Není to podle mně záležitost zručnosti kuchařky, ale možná nějaké zástěrové mystérium |
|
|
Marička 1.2.2009 2:43Re: To je zvláštní Tak to ti tu "nepocintanost" opravdu závidím. Ve filmech a knihách "panímáma" sundá zástěru a v čistém oděvu jde uvítat příchozího. U mně je by to bylo naopak, já bych si tu zástěru musela obléci, abych zakryla ty fleky všude jinde. Mně zástěry slouží hlavně jako ručník, na mokré ruce, zpocené čelo, případně i svědící nos. Ráda bych věřila, že je v tom nějaká ta zástěrová mysterie, spíše to bude ta moje zbrklost ve vaření (asi moc rychle míchám apod.) a obávám se, že už navždy je to moje malé Waterloo. |
|
|
Pitrýsek 1.2.2009 9:12Re: To je zvláštní Ze zamračeného, lehoučkým posnížkováním poznačeného ÚJM; srdečné dobré nedělní dopoledne (napsat ráno, tak "skřivánky" klepne). Maričko Tobě zástěra jako ručník, mě ručník jako zástěra. V základě mám stejný problém jako Ty. Dokážu se upatlat i při škrabání brambor. A tak mi, jako příležitostné zástěry, slouží ručníky. Jen si nedávám tolik práce s přišíváním pásků. Pohotově kolem krku sepnu v týle tzv. sichrhajckou. Totéž v pase a už je to uděláno, už je to hotovo. Nejednou se, z nedostatku sichrhajcek stane, že v pase, k upevnění, použiji kolíček na prádlo.. Ďáblice Dede! To jsi zase vymyslela parádní téma! Všimněte si, Vy ostatní, jak mazaně odhaluje naše ledví. Jak se tady ochotně odhalujeme a práskáme na sebe svoje nedostatečnosti. Ale zase, takový sebezpyt (prý) dokáže člověku napřímit sebevědomí. A) zjistí, že v tom nelítá sám; B) zjistí, že kámoš je na tom ještě hůř.....Tak já se přiznám, že kromě dalších jiných mnohých mých nedostatků je mým Waterleem tajemná a poťouchlá hmota, jíž se v civilizaci říká těsto. Nevím proč se normální věci jako heboučká mouka, jiskřivý cukříček a zářivě oranžová očka vajíček a další, naprosto nevinné, ingredience, stanou, sotva je uchopím, tou zákeřností. Snad, že obživnou? Tvrdošíjně odmítají spolupráci a příčí se nechat upravit do vláčného a správně vypracovaného oblého bochánku. Tento bych upravila do plechové postýlky a šupla do teplíčka. V konečné fázi, by se stal, pod sněžným závojem mletého cukru, ozdobou nedělního stolu a mannou nebeskou na jazyku. Není mi dopřáno pyšnit se takovými skvosty jako štrůdl, trubičky se sněhem a další a další a mnohé jiné....A tak vrcholem mého pekařského umění je bábovka na mnoho způsobů ( s rozinkami, čokoládou, vyklepnutá z formy čistě nebo deformovaná), vanilkové rohlíčky, rumové kuličky. To by bylo asi vše. |
|
|
zana 1.2.2009 12:09Re: To je zvláštní já se ani moc nepocintám, ale děsně prasím okolo. Skoro vždycky mi něco na plotně uteče |
.|
|
Matylda 1.2.2009 12:27Re: To je zvláštní S tím utíkáním nápodobně. Ale myjou to většinou ti, pro které celé dopoledne kmitám kolem plotny... |
|
|
RenataE 1.2.2009 1:44a já se pochválím! Strašně ráda balím dárky! Mnohdy je poměr cena dárku/ cena obalu jedna k jedné. Ale já si s tím tak krásně vyhraju |
|
|
Olčava 1.2.2009 9:33Re: a já se pochválím! ano, mohu potvrdit, dostala jsem od Renaty Zvířetnické tričko zabalené coby velký oranžový bonbónek, velmi efektní |
|
|
Matylda 31.1.2009 22:39Tak dneska jsme byli na oslavě narozenin mé maminky. Chuděrka si dělala starostli, jestli děti budou papkat výběr mezi svíčkovou a skvělým guláškem a jestli Borůvka snese vařené odřezky z jehněčího... Můj muž nahlédl do psí misky a vznesl dotaz, jestli by nebylo to, co zbylo z těch odřezků... Ubozí členové rodiny... |
|
|
zana 31.1.2009 23:19Re: Tak dneska
|
|
|
Jenda 2.2.2009 3:39Re: Tak dneska Jehneci? JEHNECI? Vy musite mit toho psa hodne radi! |
|
|
Hanča 31.1.2009 22:08Přidám se k Matyldě - moje Waterloo, kde jsem dostala na frak, ač jsem se chvíli snažila bojovat, je řízení auta. Řidičák jsem si dělala po třicítce, dnes už můžu prozradit, že jsem ho dostala tak trochu z protekce. Můj učitel autoškoly neměl odvahu mě vyhodit, jak bych si zasloužila, poněvadž byl současně mým žákem - dálkařem na ekonomce. (První chyba). Jezdila jsem půl roku - nerada a blbě. Taky pomalu - když jsem předjela traktor, děti na zadních sedadlech mi tleskaly. Nikdy jsem si nevěřila, nikdy jsem neměla pocit, že mám auto pevně pod kontrolou, proto jsem nikdy nejela sama, vždy můj drahý choť se mnou. (Prý další chyba). Pak napadl sníh a já jsem prohlásila, že jako nezkušený řidič na sněhu jezdit nebudu. Toho roku byla zima hodně dlouhá, pak ale konečně přišlo jaro.....pak další a další jara. Za volant jsem už nikdy nesedla a pořádně řídit už se nikdy nenaučím. Občas se mi ale zdají sny, ve kterých se vidím, jak jedu sama v autě, a sama sobě se divím, jak je možné, že jsem se odvážila! |
|
|
Bláža 31.1.2009 23:50Re: Přidám se k Matyldě - Hančo, asi to chce prostě hodně jezdit. Já, kdyby mě k tomu okolnosti nedonutily, asi bych jezdila jen MHD s řidičákem v kabelce. Ale byla jsem hozená do vody a řídit prostě musela, protože to bylo nutné a dodnes vzpomínám na svá propocená záda po každé jízdě, ale dnes je to pro mě rutina. |
|
|
RenataE 1.2.2009 1:22Re: Přidám se k Matyldě - Moje první hodina praktické výuky proběhla na cvičišti. Instruktor mi poměrně letmo sdělil, jak auto nastartovat a řadit rychlosti. Pak jsem objela dva okruhy mezi kužely. Pak instruktor kázal zastavit, vypnout motor. Učinila jsem. A pak to přišlo: "A teď, slečno, nastartujte, zařaďte zpátečku a dáme si to celé znovu, ale pozadu." Domnívala jsem se, že žertuje, ale myslel to vážně. Dvacet minut jsem kličkovala pozpátku. Druhá hodina proběhla v poměrně klidném (tehdy) provozu uliček Prahy 10. Instruktor zjevně testoval, co mi říká přednost zprava. A při třetí hodině mě nemilosrdně nahnal do centra Prahy, kde jsem v Pařížské jen náhodou nezlikvidovala houf izraelských turistů. Všechny další hodiny se konaly výhradně v centru, plném pološílených taxikářů a mlamojů ve velkých audinách. Asi ten pán věděl, co dělá. Mimo jiné při plánované hodině údržby vozidla pohlédl na mé poprsí a pravil "Údržbu vynecháme, vy si nějak poradíte, radši si dáme ještě jednu jízdu". A měl pravdu, jízda navíc se mi hodila a dodnes neumím otevřít haubnu. Kapalinu do ostřikovačů mi dolévají u pumpy (nechcete to tam nalejt, abyste se neušpinila, mladá pani) a pojistky od zamrzlých stěračů mi vyměňuje exchoť. Je to taková hra, samozřejmě umím otevřít haubnu a i kolo bych dokázala vyměnit, ale takhle je to příjemnější |
|
|
Dede 1.2.2009 11:05Re: Přidám se k Matyldě - Milá Renato - sice číslo Prahy nesedí (já měla o pět míň:)), ale neměly jsme jinak stejného instruktora? |
