19.3.2024 | Svátek má Josef


BTW: Zase na lopatkách...

20.2.2007 23:09

Nebýt lenivé pošty a zvědavého nosu celníků, tak to byl vskutku šok. I když první balíček od Mirky z Houstonu by ledacost napověděl, jen jsem to tehdy nějak neodhadla, protože přišel před Valentýnem. Nicméně nervozita Zvířetníků a nenápadné dotazy na chování zdejšího poštovního úřadu mě varovaly natolik, že jsem nebyla úplně překvapená, když se mi v pátek ve schránce objevily podivné dopisy, ze kterých na první pohled vyplývalo (pro mne - byly pochopitelně norsky), že mi je poštou posílá pošta. Ohlášení o doručení balíku to rozhodně nebylo - to už poznám. I nelenila jsem, sedla do auta a odjela na místní poštu získat nějaké další informace. Valentýn - Sídlo nejvyššího soba

Bylo mi řečeno, že jsem dostala dva balíky, které však zadrželi celníci a vydají je pouze proti výkupnému. Trochu mě udivilo, že sice nikdo nevěděl, co v balících je, ale na papírech už byla vyčíslena cena. No co, s clem nemám vůbec žádné zkušenosti, tož jsem vzala mobil a zavolala JaněBa. Ani ta z toho nebyla (na základě mých informací) moc moudrá, takže jsme se dohodly, že vezmu papíry a v sobotu zajedu na návštěvu. Stalo se tak a Jana pravila, že je třeba jet na celní úřad, který se pochopitelně nachází někde předaleko. Než jsem se stačila leknout, jak to proboha najdu, navrhla ta šlechetná žena, že tam se mnou zajede. Protože jsem tou dobou už tušila, že to asi nebude všechno, daly jsme si ještě pondělí k dobru, abychom viděly, co ještě třeba z pošty vypadne. A také ano, v pondělí se ve schránce objevilo oznámení o příchodu dalších tří balíků, které tentokrát zájmu vrchního soba unikly. Zajeli jsme pro ně s Andym a já si uložila bobříka trpělivosti a zakázala jsem si je otevřít.

Dnes jsme se sjely u Jany doma, já tam nechala auto a do víru čtyřproudých cest jsme se tedy ponořily v Janiným bleděmodrém broučkovi. Ze začátku jsem se ještě jakž takž orientovala (Ring 3), ale potom jsem klidně mohly jet přes mnoho kruhových objezdů až na měsíc. Město se proměnilo v předměstí plné průmyslových objektů, obchodních center a benzínových pump. Potom začalo přibývat kamionů, objevila se Ikea, hřbitov, několik velkých budov s rampami pro kamiony a byly jsme tam. Valentýn - Viking zkoumá krabečky

Když se nám konečně podařilo zaparkovat a najít správný vchod, měli jsme opravdu štěstí, protože hala byla prázdná. Čísílko nás poslalo k mladému pěknému Vikingovi, který nás ovšem nejdřív nasměroval k výdejně balíků. Prokázaly jsme se papírem, potom mým průkazem a ejhle, krabečci byli na světě! A zase zpět k Vikingovi, který cosi zašveholil na Janu a začal balíky otvírat. Předem varoval, že tam určitě nesmí být alkohol a cigarety, i když ten seznam je přece jen delší. Lidi, já byla zvědavá!

On také. Nevím přesně, co mu Jana řekla, ale usmíval se nejdřív spíš zdvořile, ale když na něj vykoukla Myščina sluníčka, ztratil na chvíli řeč. Ale na to se začal usmívat doopravdy a poté, co mu Jana nejspíš sdělila další detaily, se zájmem naslouchal a občas se zasmál. Jestli první balík otevřel zcela úředně, na druhý byl zvědavý. Ony tam totiž byly pod papírem přilepené instrukce od Vave a byla legrace sledovat, jak důležitě pokyvoval hlavou, když mi Jana oficiálně pravila, že tento balík je č. 1 a druhý č. 3. Zkrátka to byla nakonec docela příjemná procedura, vůbec když velkoryse přehlédl hromadu cédéček a šalvěj v květináči! (Přežila!) 

S rozbalenými balíky jsme šly s Janou k autu a bylo to, jako když se chechtají holky z internátu. Jen nám do toho poněkud cvakaly zuby, jelikož bylo tak -5 stupňů, maličko sněžilo a foukal severák. No a potom jsme i s krabečky odjely zase zpět k Janině domu, kde jsme to nadělení přeložily do mého auta. Zamávaly jsme si a já jsem vyrazila domů. Tady jsem přiřadila zbloudilé krabečky k těm, co dorazily bez nehod a chvilku na tu hromadu koukala. Víte, bylo mi ohromně zvláštně. Viděla jsem zatím jen ty krabice, ale bylo mi naprosto jasné, kolik práce, peněz, času a nervů se v tom skrývá. A říkala jsem si: jak je možné, že takové ohromné štěstí mám právě já? Valentýn - Viking zkoumá krabečky 2

Potom jsem vyklidila jídelní stůl a dala se do vybalování. Myš! Tohle mě napadlo naprosto okamžitě a nemusela jsem být ani v komoře! Jasně, tohle je rukopis naší Myšky od Drsný čuby a trpajzlíčků! Ta sluníčka byla tak charakteristická, jako by se na ně Myška přímo podepsala. A to jsem ještě netušila, že to z Vysočiny není zdaleka všechno. Vytahovala jsem jednu věc po druhé a cítila se, jako by mi bylo zase pět a přede mnou mrkal vánoční stromek s dárky určenými jenom pro mě! 

Víte, já teď mám problém. Je tam spousta moc krásných věcí. Knížky, přáníčka, kouzelné kamínky přírodní, omalované i opletené (miluju kamínky!) obrázky, nádherné výkresy od Štětinčiných kluků a trpajzlíčků, poťapané tričko, cédéčka s hudbou, divadlem a nakonec ty dvě úžasné prezentace! A víte, čemu jsem se musela hrozně smát? Rpuť a Vakandi nezapomněly na moji chuť na lívance a poslaly pravé od Vitany! A Vakandi pro jistotu přihodila i palačinky. Marek rovnou mlsně kroužil kolem a počítal krabičky... Všichni poslali věci svého srdce a já je na tomhle prostoru nedokážu všechny popsat (pokud má článek ještě dnes vyjít) a pochválit. I když bych strašně ráda... Takže tomu dávám společný název: Je to cena odpovídající svým významem (pro mne určitě!) Českému lvu a já jí tímto dávám pracovní název Cena zádumčivého soba.

Ale zato vám chci ještě něco říct. Jednu chvíli, maličkou, mě napadlo, že se vlastně cítím jako nějaká úžasná hollywoodská hvězda. Ale okamžitě jsem sama sobě odporovala. Ne, tohle je něco úplně jiného. Mnohem a mnohem hezčího a vzácnějšího. Vás k té akci nikdo nenutil, vznikla fakticky náhodou, protože jednu dobrou duši napadlo, že bych potřebovala potěšit. Víte, je to takřka neuvěřitelné, ale... já jsem opravdu moc potřebovala potěšit! Není to tak, že by se mi tu nelíbilo, rozhodně tu nejsem v nějakém vězení, ale někdy přijdou stíny a nechce se jim pryč. Chce nebo nechce, teď mají utrum! S tolika sluníčky, květinami, knížkami, kamínky a výkresy mám hradby pevnější než Karlštejn a Kost dohromady! Valentýn - tolik toho bylo

A na oplátku vám říkám: mám vás moc ráda Zvířetníci a psaní pro vás je radost. Jen díky vašim příspěvkům, slušnosti, smyslu pro humor a neuvěřitelné soudržnosti mohlo vzniknout něco, jako je naše hospůdka. Takže hurá, jedeme všichni dál. Díky!

PS: Milá Dalmatin, jestli si myslíš, že si dám kafe na bílý vyšívaný skvost, aby nám sem potom WWW hodil šrapnel a já si to všechno polila, tak se prostě moc pleteš...:)))

PPS: Fotky z úřadu jsou foceny kradmo a mobilem. Prosím omluvte horší kvalitu...:))

 

 

 

Valentýn - krabeček č. 1

 

Valentýn - krabeček č. 2

 

Valentýn - krabeček č. 3

 

Valentýn - balíček od Mirky z Houstonu

 

Valentýn - dárky všechny