Vzkříšení. Jak úžasné slovo a ještě úžasnější pojem! I když opatrně obejdu teologické aspekty vzkříšení Ježíše Krista, stejně v člověku při té představě zůstává jakási dráždivě chvějivá naděje. Co když...? Přestože je nezvratnost smrti snad jediná absolutní jistota v lidském životě, člověk se s ní skutečně nerad smiřuje. A tak od věků hledá způsoby, jak tuto poslední nezbytnost obejít. Můžeme žít dál ve svých dětech, ve vzpomínkách svých milovaných, ve svém díle. Jenže co naplat, vzkříšení to prostě není!

Přesto ale tento pojem není abstraktní a neoznačuje pouze nepravděpodobný zázrak. Stačí, když ve svých úvahách nahradíme onu definitivní fyzickou smrt smrtí obraznou. Že si to nedovedete představit? No... a co je vlastně jaro? Příroda sice na podzim jenom usíná, ale když se podíváte na holé stromy, keře, na suchou trávu, na mrazem sežehlé zbytky loňských rostlin, není to vlastně obraz zkázy? A potom se najednou oteplí, míza začne proudit a krajina obživne. Jestli tohle není vzkříšení...

Ono vůbec není divu, že křesťanské svátky navazovaly na ty pohanské. Překrývání svátků bylo samozřejmě součástí mocenské politiky, ale některé z nich měly tak hluboký a zásadně lidský význam, že je prostě nebylo možné ani vymýtit, ani ignorovat. Copak mohou lidé - a to lidé jakéhokoliv vyznání - ignorovat schopnost zrození nového života, byť by nešlo zrovna o vzkříšení? Vždyť je to sama podstata bytí této planety! Ne existence, ta je na bytí nezávislá, ale život by bez neustálé obnovy velmi rychle vyhasl.

Ke vzkříšení se však můžeme dostat i bez velkých slov a celoplanetárních úvah. Na fyzické úrovni se mu blíží uzdravení ze zlých nemocí nebo těžkých zranění. Pokud jde o duši, tak je to každé vykročení z utrpení, bezmoci, zoufalství, pasivity, osamění či strachu. Vzkříšením může být akce pozitivní i negativní. Nová láska oživující okoralé srdce, stejně jako ukončení ničivého vztahu.

Je to vykročení vpřed z ubíjejícího stereotypu, je to prolomení fobie a předsudků. Je to vytržení nenávisti a pomstychtivosti ze srdce. Je to láska, víra a naděje.

Nová práce, nová láska, nové obzory. Nebo nový pohled a pochopení staré práce, staré lásky a zdánlivě neměnných obzorů. Vzkřísit mrtvé tělo je nemožné, ale lze vzkřísit umrtvené srdce a duši.

A to už si pořádný svátek zaslouží, nemyslíte?