19.3.2024 | Svátek má Josef


BTW: Vánoční

24.12.2009 0:50

"Koukej dědo na Ašu, jaká je šikovná! Vždycky najde ten správnej! A podívej, jak je les pruhovanej od sluníčka. Myslíš, že ten večer někdy přijde?"

Muž přikývnul a pousmál se. Ještě nebylo deset ráno, ale na tuhle otázku odpovídal už třikrát. "Vždycky přijde," prohlásil klidně.

"Ale já se nedočkám," zesmutněl chlapec. "Budu starej a úplně zničenej a ten večer stejně nepřijde. Už jsem dvakrát snídal a v dohledu není ani oběd. A Ježíšek nás nenajde, protože nemáme ani ten stromek!"

"Však pro něj teď jdeme a po obědě ho spolu ustrojíme. Ježíšek trefí, neboj."

"Proč vůbec musíme chodit nekonečně daleko do lesa pro stromek, když si ho můžeme koupit? Kluci ve škole vždycky stromky kupují! Ty veliký, huňatý... Ten pán, co je prodával, říkal, že jsou dovezený! A dědo, proč nemáme taky takovej strom?"

"Víš, co řekly babička s maminkou - kdybychom měli mít doma takový strom, tak bychom museli vystěhovat jídelní stůl. A kde bychom potom jedli slavnostní večeři?"

"Já bych jedl klidně s Ašou v kuchyni. Jen kdyby byl už ten večer. A dědo, proč musíme jíst na Vánoce kapra, já ho nerad! Má strašně moc kostí a nemůže se jíst rychle."

"Tak ho jez pomalu a máš to."

"Nemůžu! To by Ježíšek nikdy nepřišel!"

"Stejně musíš čekat, až všichni dojedí, tak proč spěcháš?"

"Hm, to je pravda... a dědo, víš co? Co kdyby letos nepřišla na večeři pratetička Anna? A že bychom uspali Aninku už před večeří? Aby to bylo rychlejší, víš? Je to potíž, když teta už zuby nemá a Aninka má teprve dva."

"Že se nestydíš! To bys nechal tetičku o Vánocích samotnou? A Aninka se taky těší na Ježíška!"

"Teta by mohla třeba bejt se svejma králíkama, ne? A má Ťapku. A Aninka Ježíška nepotřebuje, stejně by ho jen okusovala. Ona teď okusuje úplně všechno. Co s ní budeme dělat, až těch zubů bude mít víc?"

"Dáme jí klacík, jako Aše!" zasmál se muž. "Koukej, už jsme v našem lese. Hledej, který stromeček by se nám hodil."

"Když tady není žádnej tak pěknej jako na trhu, jsou takový... opelichaný!" Chlapec zklamaně protáhl tvář a trucovitě zůstal stát.

"Samozřejmě, že není. Nepěstujeme vánoční stromky, ale snažíme se dobře pečovat o les a to je rozdíl. Přesto je tu dost stromků, které nemají kam vyrůst, protože jsou nad nimi velké stromy. Když nebudeš trucovat, tak určitě najdeš takový, který se bude líbit tobě i Ježíškovi."

Jenže chlapec se nehýbal. Muž trpělivě čekal. Nakonec zachytil chlapcův nejistý a znepokojený pohled.

"Dědo?"

"Ano?"

"Víš, kluci ve škole říkali, že žádnej Ježíšek není, že to jsou jen rodiče... Co myslíš ty?"

"Vsadíš na to svoje dárky? Na to, že Ježíšek není?"

"Dědo!"

Muž se odmlčel a vážně se na chlapce zadíval. Jak dlouho mu může v první třídě vydržet víra v Ježíška?

"A kluci říkali, že kdyby byl, tak by musel bejt úplně pitomej, kdyby ty všechny dárky dával lidem a nenechal si je sám. A paní učitelka zase říkala, že Ježíšek je synem božím a miluje všechny lidi na světě. A to je už vůbec divný, protože nechápu, jak by mohl někdo milovat například Matěje, kterej lže a zmlátí každýho, kdo s ním není v partě. I když Ježíška by asi nezbil, ale sebral by mu všechny dárky. Jak to tedy je?"

Chvíli bylo ticho, les tiše šuměl, sem tak zapípal osamělý pták.

"Já si myslím, že Ježíšek je..." ozval se nakonec muž. "Ale není to malý chlapeček, který nosí dárky pod každý stromeček. On si to zařídil jinak - líp!"

Odpovědí bylo nedůvěřivé mlčení. Chlapec nevěřil, ale stále doufal, že ho děda přesvědčí.

"Ježíšek už za tu dobu vyrostl a skutečně se snaží, aby se lidi měli navzájem rádi a dávali si dárky pro radost. Protože on je má taky rád."

"To jako doopravdy? Všechny? I Matěje? To není možný!"

"Podívej, já chápu, že se ti to špatně představuje, ale vsaď se, že i Matěje někdo určitě rád má." Chlapec si opovržlivě odfrknul. Co ví děda o Matějovi!

Muž se malinko usmál a vyložil eso: "A co takhle jeho maminka a tatínek?"

Chlapec zaváhal. Nikdy nepomyslel na to, že by Matěj mohl mít maminku. Pro něj zrovna vyskočil z pekla, čert jeden rohatej nehodnej.

"No a s tím Ježíškem je to stejné," pokračoval muž, když se nedočkal námitek. "On má lidi rád úplně stejně, jako by měli mít rádi rodiče svoje děti - prostě pořád, i když náhodou zlobí."

Chlapec nepřesvědčeně přešlápnul.

"No dobrá, tak má lidi rád. Ale jak je to teda s těma dárkama? Je kouzelnej nebo není?"

"Je, protože umí na lidi tu svoji lásku přenést. A když se mají lidi rádi, tak se snaží udělat těm druhým radost. A dávají jim dárky."

Chlapci poklesla ramena. Zklamání bylo přímo hmatatelné, i pihy na nose jakoby mu najednou vybledly.

"Takže to jsou rodiče, že jo!"

Muž odložil do sněhu sekeru a pilu a poklekl k chlapci, aby se mu mohl podívat přímo do očí.

"Vánoce kouzelné jsou!" prohlásil důrazně. "Copak si nepamatuješ, jak zvláštní to jsou dny? Jak na ně čekáme a co pro nás všechny znamenají? Pro všechny - i pro Matěje... Dárky si přece dáváme dost často - k narozeninám a leckdy i jen tak. Ale jen na Vánoce je to jiné. Tehdy chce vlastně každý někomu udělat radost, kolikrát i neznámým lidem. Každý, chápeš? Chápeš, jak je to strašně zvláštní?"

Ve zklamaných chlapeckých očích jakoby se mihla jiskřička naděje.

"Je to právě Ježíškova zásluha, že nejen rádi dárky dostáváme, ale že nám dělá velkou radost také dárky dávat, že nám stojí za to dlouho přemýšlet, co by ten druhý mohl chtít, jak bychom ho mohli potěšit. A tak si o Vánocích, kdy má Ježíšek narozeniny, dáváme dárky vlastně na jeho počest."

Chlapec chvilku přemýšlel a potom si utřel rukavicí nos.

"No jo, ale to není spravedlivý, že má narozeniny a nic nedostane! Měl by něco dostat - třeba playstation!"

Muž ovládl náhlou touhu se rozesmát. Pomalu vstal a oklepal si z kalhot sníh.

"Nepochybuju, že by takový dárek ocenil," souhlasil. "Ale on dárky skutečně dostává, víš? Vezmi si všechny ty ozdobené a rozsvícené vánoční stromky všude po světě. Ty jsou tu pro něho, chápeš? A zazpívané koledy také rád poslouchá. Ale ze všeho nejradši má rád, když jsou aspoň ten den na sebe lidi hodní, nehádají se a udělají si navzájem radost."

Chlapec chvilku přemýšlel, podrbal nedočkavého psa a tak trochu se ušklíbnul.

"Takže kdybych chtěl dát dárek Ježíškovi, tak bych třeba musel nechat Aninku okusovat moje auto na dálkový ovládání - ty velký pneumatiky jí fakt chutnaj!"

Muž sebral nářadí a pomalu vykročil.

"Vidím, že princip jsi pochopil. A až dáš nějaký dárek i Matějovi, tak pochopíš i podstatu..." dodal.

"Pche, dávat něco Matějovi! Nejsem blbej!"

"Jojo, ani Ježíšek nemůže chtít všechno najednou," zasmál se muž.

Chlapec si vesele poskočil a hodil psovi klacek.

Milí Zvířetníci, přeji Vám radostné a požehnané Vánoce:))

Dede - přání 2010

Dagmar Ruščáková