Vánoční stromečky patří mezi moje čisté radosti. I když vzato prakticky a bez emocí, musíme dojít k názoru, že vlastně nemají žádný praktický význam (vynecháme-li tradici, tak můžeme dárky naskládat i na gauč), obvykle zabírají nehorázně místa a pelichají víc než pes.

Odstrojování uschlého, pichlavého, a naprosto nespolupracujícího stromku patří mezi obávané povánoční činnosti. Vrcholem je potom snaha dostat napůl opadaný skelet z bytu. Větve se zlomyslně zachycují za všechno, na co v průběhu přepravy dosáhnou, a sypou uschlé jehličí do všech možných škvír a koutů, odkud je dolujeme hodně dlouho - obvykle do příštích Vánoc.

Přestože to všechno vím, miluju tu chvíli, kdy je stromek doma postaven, pyšně se vzpřímí, protáhne si větve a provoní své okolí čerstvou vůní lesa. V tu chvíli mi připadá, že je vysloveně škoda kazit jeho přirozenou krásu umělým zdobením. Ale jakmile otevřeme krabice s kuličkami a ozdůbkami po babičce, propadnu jejich kouzlu a stromek se začne měnit na vyfintěnou nevěstu. Je stejně krásný večer, kdy kuličky září odlesky barevných světýlek a svíček, nebo ráno, kdy třpyt ozdůbek vzbudí šikmé paprsky zubatého slunce.

Líbí se mi i velké vánoční stromy zdobící ulice a náměstí, přestože je to spojeno s pochybnostmi - museli pokácet ten strom? Nebylo to zbytečné? Co když někde chybí?

Jsem ráda, že u nás na vsi tímto dilematem netrpím. My totiž máme náš "Obecní smrk". Je to ohromný stříbrný smrk, který roste na rohu u obecního úřadu. Vysoký, s pravidelnými hustými větvemi - je úctyhodnou ozdobou naší vísky od jara do zimy.

Od prosince na něm potom svítí barevné žárovky. Na první pohled je ale vidět, jak je mu jeho barevný kabátek malý. Původně měl určitě žárovky od hlavy až po paty, ale teď připomíná ženu, která se zabalila do osušky, z pod které jí koukají nahá ramena a dlouhé nohy.

Nemá nic společného s nákladně vyzdobenými městskými vánočními stromy. Je obyčejný, možná pro někoho i trošku směšný - když vidíte jeho mohutné větve a na nich nedostatečný počet obyčejných barevných žárovek. Ale když se rozsvítí, je to maják, který nás po tmě navádí domů. Je hezký, sám o sobě důstojný, ale i maličko legrační. Ale co je důležité, nikdo ho kvůli Vánocům nemusí pokácet!