Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
27.4.2024 | Svátek má Jaroslav
Diskuse k článku
BTW: Romány
Nekonečné prérie, vznešené domy aristokratů, vzdouvající se oceány, staroegyptská města, čínský venkov, ledové ticho severního i jižního pólu, česká městečka, gladiátorské hry a hořící Řím - kolik prostředí, dob, vztahů a krajin jsem už navštívila. Kolik jsem prožila napětí, legrace, strachu, dojetí i zamyšlení, když jsem četla. A té lítosti, když dobrá kniha končí!
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
aaa 14.2.2006 11:20aaa aaa |
|
|
Finrod Felagund 12.2.2006 2:01Nejvtipnější je Když Vám zabaví vyučující knížku na hodině literatury... na gymplu jsme měli jednoho doslova knihomola a kolik ten s tím měl problémů... S knihou byl vidět neustále (často s velmi kvalitními tituly), ale jeho známky z literatury se pohybovaly mezi dvojkou a trojkou... holt absurdistán :) |
|
|
Lenka 10.2.2006 16:53. Lucko - J.D. Salinger, to je ten pán co napsal Kdo chytá v žitě. Já ti nevím, ale mě se ta kniha strašně líbila |
|
|
Lucka 10.2.2006 18:21Lenko, já netvrdím, že ta kniha je špatná.. Jen si myslím, že na ní tehdy bylo moc brzo - bylo mi 13 nebo 14, měla jsem jiné zájmy a asi jsem jí nepochopila.. Ale vím, že mi to fakt nesedělo a louskala jsem to s krajním odporem a ten pocit mám i teď, když si na to jenom vzpomenu. Jenže jsem byla dítko svědomité, a tak jsem přečetla i tuto povinnou četbu. Možná kdybych jí tehdy hned zahodila a vrátila se k ní teď, mohla jsem z ní být stejně nadšená jako Vy.
|
|
|
Hanča 10.2.2006 16:38Je to skvělé, že je tu tolik vášnivých čtenářů. Taky jsem přelouskala kvantum knížek, na základce jsem četla, co mi přišlo pod ruku, klasiky (Jirásek, Baar, Němcová) jsem střídala dobrodružnou literaturou (Tři mušketýři, Mauglí) a ty zase Kájou Maříkem a červenou knihovnou, a když jsem ve škole pod lavicí dočetla Nic než Tvé tělo, tak jsem se neovladatelně rozplakala, učitelka ze mně starostlivě mámila, co se mi stalo, a já - že nic a bulela jsem dál ostošest. Mrzí mě, že teď už na čtení nemám tolik času, ale když si ho udělám, je to pro mě svátek a vychutnávám si to. V poslední době jsem si zamilovala Květu Legátovou - Želary a Jozovu Hanuli. Nejen pro silný příběh, ale i pro skvělý neotřelý jazyk. |
|
|
Heduš 10.2.2006 16:38dnes bylo děsně práce, tak se sem dostávám zase až teď, ale lidi vy všichni jste zapomněli na všechny knihy s MUMINKY!!!! a PIPI PUNČOCHATOU!!! a DĚTI Z BULLERBYNU! a RONJU, DCERU LOUPEŽNÍKA!!! To jsou moje dětské knížky se kterými jsem zcela ulítávala, a jak jsem záviděla Ronje, když jezdila na divokých koních a byla samostatná v jeskyni :o)) a Muminci a Morana a Čarodějův klobouk!!! Jéééé. Fakt je mám ještě všechny v knihovničce :-) Tyhle nedáááám :o) |
|
|
Lucka 10.2.2006 16:03Já se taky hlásím! Četla jsem už asi od čtyř let - měla jsem babičku, která mě na procházkách učila číst tabulky s názvy ulic. Milovala jsem pohádky a knížky pro děti - mojí zamilovanou byly Děti z Bullerbynu. Asi v osmi letech jsem přešla na dobrodružné, ale známým autorům jsem se spíš vyhýbala. Četla jsem pár foglarovek, jen jednu verneovku a žádného Maye! Ale ostatní indiánky a příběhy z přírody a Divokého Západu, to bylo moje (Zane Grey, Frič, Curwood...). Ve věku, kdy moje vrstevnice začínaly číst dívčí romány jsem se proháněla po pláních s bizony a hnala dobytek. Chodila jsem do naší malé knihovny pro děti a mládež a odnášela jsem si minimálně 8 knížek a za 14 dní jsem tam byla zas. Naštěstí mě to pustilo zhruba v době, kdy mi už stejně neměli co nabídnout - vše z téhle oblasti jsem už měla přečtené. jen ty Mayovky apod. jsem si nechávala jako poslední zálohu, ale nakonec už na ně ani nedošlo. Také Herriot mi učaroval a mám ho ráda dodnes. Četla jsem i Dicka Francise a přešla jsem i na jiné detektivky. Na gymnáziu jsem měla velké štěstí na profesorku češtiny - byla to super ženská a do povinné četby se snažila vybrat to, co by nás mohlo zajímat. Proto jsem z povinné četby přečetla skoro vše a litovala jsem jen v jediném případě..ta knížka se jmenovala Kdo chytá v žitě, autora už si nepamatuju, je také možné, že ve 14ti letech na ní ještě nebyl pravý čas - tu jsem přelouskala opravdu s odporem a asi bych to ani nezkusila znovu, jakou nechuť to ve mně vzbudilo. Ale jinak jsem se pustila i do knih pouze doporučených - jednou z mých zamilovaných je od Werfela Čtyřicet dnů..je to i jedna z mála knížek, které jsem poctila tím, že jsem je četla 2x. U většiny ostatních jsem měla pocit, že to nemá význam. Od té doby, co studuji na veterině, čtu něco jiného než skripta a přednášky jen velmi sporadicky. I když mám třeba pár dnů čas o prázdninách nebo teď v období po zkouškách a před začátkem nového semestru, nemám sílu trávit čas zase zíráním do popsaných stránek. Je to spíš ú
|
|
|
Lucka 10.2.2006 16:10Pokračování Je to spíš únavou očí a připomínkou toho, že poslední roky je pro mě kniha hlavně symbolem učení. K Vánocům jsem dostala novou knihu a hrozně jsem se těšila, že si jí přečtu, až budu mít po zkouškách. Před pár dny jsem jí konečně otevřela, ale přečetla jsem jen pár stránek... Knížka se jmenuje Vládce parazit a snad to, že po zkoušce z parazitologie jsem toho o zatím zmíněných parazitech věděla víc než autor mě od knížky spíš odrazuje než aby mě to k ní táhlo. Jinak je ale psaná čtivě a koho toto téma zajímá, tomu jí doporučuji... Hrozně se těším, až budu mít čas a zárověň potkám knížku, která mě přitáhne a nepustí, dokud jí nedočtu do konce.. Dřív jsem byla schopná číst do tří do rána a ráno vstát v sedm a číst dál, pokud jsem zrovna nemusela do školy. Hrozně mi to chybí ale i z nedostatku času se teď knihkupectvím radši z daleka vyhýbám. Chodím na internet a čtu Zvířetník, protože to se dá ještě jakžtakž stihnout a případně dohnat o víkendu doma a zároveň mám jistotu, že to co si tu přečtu, mě zahřeje u srdíčka a únik od reality je časově ještě snesitelný
 PS. Konečně jsem sesmolila povídání, jak jsme se našli s Murphym, tak to odešlu paní Ruščákové a snad se to tu příští týden objeví
 |
|
|
Heduš 10.2.2006 16:40Re: Pokračování Ahoj Luci!!!!! Se skripty to máš stejně jako já :o) naprosto tě chápu! Na vyprávění o setkání se moc těším!!!!!!!!!!!!!!! |
|
|
Lucka 10.2.2006 18:24Čauky Heduš! Já jsem si na Tebe taky vzpoměla - jsme na jedné lodi.
Můj osud je zpečetěn a je v rukách ostatních čtenářů Zvířetníku.. před chvílí jsem poslala vyprávění i s fotkama.. Nejdřív jsem to ale poslala kamarádce, abych měla trochu představu, jak to bude působit - okamžitě se dožadovala pokračování
 Kéž se to tak bude líbit i vám ostatním
 |
|
|
smoky 10.2.2006 15:21další knihomol Také se hlásím do kroužku knihomolů, jak mi přijde kniha pod ruku, už mne od ní nic neodpoutá, a musím přiznat, že jí mám většinou hned ten den přečtenou. Takže knihy se mi opravdu nevyplácejí, protože mám spotřebu jedné knihy denně. Některé své knihy jsem četla i 10x, a když manžel vidí, že domů táhnu další knížku, tak se tváří znechuceně a pod fousy si brumlá "zase s tebou nic nebude"
|
|
|
Zdena bez psa 10.2.2006 14:58vy jste dnes měli krásné téma. Dostala jsem se k PC až teď. Co všechno se od včerejšího dopoledne odehrálo. . Byla tu PetraK a všichni jste jásali, že bude mít díky jednomu andělu písídlo. A já mám radost ve skluzu. Vy jste se rozprchli na víkend, a já přemýšlím o milovaných knížkách. Kniha mého dětství (dostala jsem ji asi včas = v 11ti) byl Andersen s obrázky C.Boudy. Dokonale jsem nesnášela Jiráska, protože jsem metodik a ještě strašně netrpělivý. Já jsem nedokázala přeskočit, nebo přečíst ty popisné pasáže. Doopravdy jsem trpěla. Ale když mi přišli do ruky Hanzelka se Zikmundem, byla jsem ztracená. Spolužačky si vystřihovaly herce a zpěváky, ale já jsem si pomalovala školní atlas. Byla to první a myslím poslední knížka, do které jsem něco malovala. Ale ty různobarevné trasy byly pro mne víc než sbírka fotek herců a s podpisy. Úču chytil záchvat nad zničenou knihou, ale táta to okamžitě pochopil a zaplatil. Ten atlas mám v knihovně na čestném místě. Mnohé knížky jsem začala a nedočetla s konstatováním, že jsem na ni ještě nedorostla. (Namátkou - Raněný slepotou) Vrátila a přečetla jedním dechem. Vždycky je mi líto, že nestíhám přečíst všechno, co bych chtěla. Ale LídaŠ tu vzpomínala knížku o které nic nevím.Musím se porozhlédnout. Tak, Doba pokročila a já vypadnu na víkend za vámi. Venku je třeskuté jaro, ale něco bílého drze poletuje. . Krásný vííííkend
|
|
|
Bláža 10.2.2006 16:15Re: vy jste dnes měli krásné téma. Já sem jukám od rána, už dvakrát jsem napsala příspěvek a pak ho neposlala a zase smazala a v duchu si přemýšlím a vzpomínám, jaká čtenářka jsem byla já. Mám v knihovně plno knížek, které mě provázejí od dětství, ale syn lásku ke knihám nezdědil. Je to škoda, myslím, že se tím připravuje o plno krásných prožitků a jak zde už někdo psal, krásně se čtením učí čeština, jaksi podvědomě... |
|
|
Bláža 11.2.2006 11:05Re: Re: vy jste dnes měli krásné téma. V této souvislosti mě též napadá skvělé "čtení na pokračování" , které se dříve, nyní už méně, ale stále vysílá v rádiu, poslouchali jste jako děti třeba nedělní pohádku? |
|
|
Hana Williamson 11.2.2006 17:42Re: Re: Re: vy jste dnes měli krásné téma. Jo, ty pohadky v radiu byla parada. Uplne jasne si pamatuju tu slast, sedet v obyvaku a poslouchat a predstavovat si. Zejmena mi utkvela ruska pohadka o Finistovi jasnem sokolovi. ted jsem si ji nedavni koupila v anglictine, ale jeste jsem ji necetla, bojim se, ze by se mi to uz asi tak nelibilo... |
|
|
Medvídek 10.2.2006 14:25Re. Odjakživa jsem trpěla "vyžíráním" autorů Syndrom vyžrání autora, to je pěkné, to si musím pamatovat. No jo, tím trpíme všichni.
|
|
|
MaB 10.2.2006 13:53Od té doby, co mám psa, už na čtení moc času nemám, ale čtu si aspoň cestou do práce a z práce. Teď zrovna čtu podruhé Egypťana Sinuheta, kterého jsem četla asi v patnácti a koukám, že je tak trochu o něčem jiném, než jak ti ho pamatuju z těch patnácti. Nejvíc času na čtení jsem měla na střední škole, místo do školy jsem občas vyrazila na Vyšehrad :) a zalezla s knihou do Libušiny lázně a v případě nepříznivého počasí jsem měla oblíbený autobus tuším z Chodova na Skalku, jel asi hodinu a bylo v něm teplo a sucho :) To čtení v Libušině lázni mi docela chybí - řeka, slunce, vítr, staré rozbořené kamenné zdi, cinkání tramvají dole u řeky a rozečtená knížka.. :) |
|
|
vikulenka 10.2.2006 13:20Zapomínáte na Jaroslava Haška, výrok četníka v povídce O nejošklivějším psu Balabánovi : "Vida, ho hnusa, jak utíká!"patří mezi perly české literatury (nemluvě o dalších). |
|
|
YGA 10.2.2006 14:18Ale nezapomínáme, jenže jak si na všechny zrovna teď vzpomenout, když těch dobrých a oblíbených je tolik? Jak to tady tak pročítám, tak téměř každý zde zmíněný je můj oblíbený - tedy až na toho Ramsoma - toho jsem v dětství jaksi nemohla nikdy dočíst, ač jsem se ze všech sil snažila. Zdál se mi takový moc rozvláčný a málo akční (po těch májovkách a bezhlavých jezdcích či pobožných střelcích). Ale loni v létě na rozhlase Praha dávali v podvečer čtení z jeho knihy - přiznám se, že nevím z které - a to se mi líbilo. Zato Alenku v říši divů a za zrcadlem jsem četla 5x. |
|
|
YGA 10.2.2006 14:21Chudák Ransome, nejenže se jsem ho v dětství nedočetla, ale na stará kolena mu i komolím jméno. |
|
|
ptakopysk 10.2.2006 14:40Alenka... zajímavý, mě Luis Carrol nikdy nepřirostl k srdci, podobně Saint Exupéry. Já mám halt jinej svět, kde čas od času někomu urvou hlavu a Alenka, ani malý princ by v něm nepřežili čas lunche :o))) |
|
|
Iva 10.2.2006 15:50Re: Zapomínáte na Jaroslava Haška, No tak Alenku jsem zas nedočetla já, ale knížky od Ransoma mi jednou zakoupila mamka a pak jsem neustále otravovala v knihovně, jestli nemají něco dalšího.. |
|
|
YGA 10.2.2006 12:59Něco Vám řeknu, nejhorší je si oblíbit již nežijícího autora. Protože nakonec už všechny dostupné knihy od něj přečtete a NIC NOVÉHO NEVYDAJÍ. Třeba taková Christie nebo Durell nebo Čapek. Oni si umřou a nenapíší nic do šuplíku, aby se mohlo postupně vydávat ještě dalších padesát let. Jak já bych si přečetla Povídky z třetí kapsy - novinku, letos poprve vydanou - a ono nic. |
|
|
Vave 10.2.2006 13:54Re: Něco Vám řeknu, K tomu se z celého srdce připojuji. Odjakživa jsem trpěla "vyžíráním" autorů, kteří se mi zalíbili. Jak jsem třeba v dětství těžce sháněla knížky od A. Ransoma!
A ty povídky z Třetí kapsy, hmm, to bych si také nechala líbit!
Krásný víkend všem!!! A poslení "jarní" hlášení tohoto týdne: i v Praze od rána sněží, ale na zemi se to zatím ihned rozpouští ...
|
|
|
Eva F. 10.2.2006 12:46Durrell Všechny Durrelly znám už skoro nazpaměť. :-))) A v poslední době mě okouzlila Veveřácká kronika. |
|
|
ptakopysk 10.2.2006 13:05Re: Durrell z Durrellových knih mi jako nejúžasnější postava připadá kapitán Creech. Tedy lépe řečeno dokonalý překlad této postavy, např. jeho námořnické popěvky: "Kolik může míti děcek, když má jenom jeden cecek? Jak má parchant dobře sát, fotbal ragby jednou hrát?" popřípadě jeho replika vůči mravopočestné manželce místního pastora: "Já děti nemám. Ale jak to tak občas zkouším, užiju přitom plno legrace!" |
|
|
Lenka 10.2.2006 12:31P.S. pro Beňu Jo, jo, Steve Carella :-)) vždycky mě štvalo, že je tak nechutně šťastně ženatej. |
|
|
Beňa 10.2.2006 12:58Re: P.S. pro Beňu Přesně !!!
|
|
|
Iva 10.2.2006 13:35Re: P.S. pro Beňu Jo a mým snem je vytetovaný motýlek na rameni, ještě jsem nenašla ten správný obrázek v tatuážním studiu |
|
|
dalmatin 10.2.2006 13:47Re: Re: P.S. pro Beňu Teď jsem se dočetla, že Carellova žena si nechala od stejného Číňana po letech tetování dodělat. Jako dárek k výročí. Ach jo! |
