Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
8.5.2024 | Den vítězství
Diskuse k článku
BTW: Romány
Nekonečné prérie, vznešené domy aristokratů, vzdouvající se oceány, staroegyptská města, čínský venkov, ledové ticho severního i jižního pólu, česká městečka, gladiátorské hry a hořící Řím - kolik prostředí, dob, vztahů a krajin jsem už navštívila. Kolik jsem prožila napětí, legrace, strachu, dojetí i zamyšlení, když jsem četla. A té lítosti, když dobrá kniha končí!
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
Hana Williamson 11.2.2006 17:50Re: Jóóó čtení... No, na mne z toho Dostojevskyho vzdycky padla silena deprese, resp. chandra. Takze krome Kareniny jsem ani jeden opus nedocetla, i kdyz radu zacala. Jeste tak Dostojevsky zinscenovany na divadle, to jde. |
|
|
vikulenka 10.2.2006 10:15Tak to neodolám, to je téma přesně pro mě. Čtu celý život, už od čtyř let a od první třídy ve škole pod lavicí. Četla jsem vždycky všechno, jeden den pohádku, druhý detektivku, třetí historický román...Moji rodiče měli rozsáhlou knihovnu a nechali mě číst cokoliv. I dnes se klidně celý týden těším na film v televizi, a po 5 minutách dívání se zvednu a jdu si číst. Jen bych na knihy potřebovala víc (úložného) prostoru, víc peněz a víc času... |
|
|
Petra 10.2.2006 10:13Angelika Nahodou jsem zjistila, ze slavna serie Angeliky byla zfilmovana na zaklade literarni predlohy a zjistila jsem, ze jde o 13-ti dílný historický román, plný detailů z doby vlády Ludvíka XIV. - pani Ruscakova i to stredozemni more a koraby (nebo snad galery???) tam jsou - hugenoti, kolonizace Ameriky, muslimsky svet. Vyborne cteni. Pripomnelo mi to doby, kdy jsem propadla knizkam od Roberta Merleho. Angeliku vrele doporucuji.
Zajimave je, ze manzel autorky Anne Golon byl rusky aristokrat, ktery utekl pred ruskou revoluci a vykazoval napadne podobne rysy, jake mel Jofrey de Peyrac - vynikajici geolog a polyglot. Ovsem presto nenasel praci, tak pripravoval reserse pro romanovou fresku o Angelice. A nejhorsi na tom je, ze dnes Anne Golon zije v chudobe, protoze ji vydavatelstvi odmitlo vyplatit autorske poplatky za posledni dil o Angelice. Osud ma zvlastni cesty.
|
|
|
Iva 10.2.2006 9:57Medvídku já jsem opravdu četla a když můžu, tak čtu vše, co má písmenka i třeba reklamní letáky. Jediná vyjímka jsou návody na fungování výrobků. Tady se raději pouštím do experimentování (mobil, foťák) pravda občas se potom nestačím divit. |
|
|
Medvídek 10.2.2006 10:28Re: Medvídku Jo, vždyť já vám věřím.
|
|
|
Medvídek 10.2.2006 9:52Re: oblíbená značka byla KOD V této edici jsem rád četl cestopisy čtyř námořních kapitánů - Angličana Jamese Cooka, Francouzů Jeana LaPerouse a Dumonta D´Urvilla a Rusa Ivana Kruzenšterna. To bude možná znát paní D. když je přes ty "námořní" romány. Už si nevzpomenu kdo to napsal, bylo to všechno v jednom svazku. |
|
|
Beňa 10.2.2006 9:51Čtení Knížky, to je moje velká láska. Někdy zalovím jen tak v knihovně, knížku prolistuju, připomenu si děj, pohladím a vrátím, jsou to moji kamarádi... Hned jak jsem se naučila číst, vypuklo to...Četla jsem, co mi přišlo pod ruku. Když jsem vyrostla z pohádek, přišlo na řadu dobrodružství. Verneovky, takový Tajuplný ostrov, to jsem moc prožívala, pak jsem objevila Foglara a to mě velmi ovlivnilo, v době, kdy mé spolužačky na základce honily parádu a šminky, já s mojí kamarádkou jsme lovily bobříky, učily se uzle, podnikaly výpravy do přírody, tyhle knížky hrozně moc obohatily mé dětství a posílily vztah k přírodě. Pak přišlo na řadu všechno, co se nacházelo u nás doma v knihovně a to byly hlavně české romány, takže jsem přelouskala Světlou, Baara, Raise, Klostermanna i toho Jiráska, ale četla jsem v 18ti i třeba Zeyera a to bylo docela těžké čtení. Odlehčovala jsem to červenou knihovnou. Jeden čas jsem hltala romány z české historie - okouzlil mě svět králů a královen (Ludmila Vaňková, František Kožík), od té doby mám oblíbenou dobu Přemyslovců. Též jsem měla detektivkové období, četla jsem hlavně sérii 3x a takový Steve Carella to byl pro mě muž s velkým M nebo od Dicka Francise z koňského dostihového prostředí. Potom jsem objevila Čapka, to je pro mě veliký spisovatel (také jsem ho volila za největšího Čecha). Protekční místo v mé knihovně má Hrabal - miluju jeho pábitelství. Občas také sáhnu ráda po poezii, - hlavně Seifert, od něho mám ráda i jeho vzpomínky Všechny krásy světa. Přišli i světoví autoři, mám oblíbeného Steinbecka, Pagnola, po přečtení Svět podle Garpa také Johna Irvinga. K dobrodružství a cestovatelství jsem se vrátila přes Richarda Haliburtona. Co mám psy, zaměřuju se na knížky o zvířatech, takže teprve teď jsem objevila Herriota a je to pohlazení po duši, směju se u toho i brečím. Díky knížkám člověk prožívá úžasné věci, jen mít víc času... |
|
|
Heduš 10.2.2006 9:26v poslední době knihy moc nečtu. Ne, že by mne to nebavilo, ale vždycky když vezmu nějakou do ruky, tak mi hlas v hlavě řekne, že bych si měla radši vzít támhletu čekající učebnici a ne ztrácet čas s knihou. Poslední tři roky to tak mám furt. Takže jediná kniha, kterou jsem za tuhle dobu přelouskala byl maličký Okcidentalismus (ale dal mi zabrat :-)) Čtu raději časopisy, noviny nebo internet, tam nemám tak černý svědomí. Těším se, až se budu moci vyvalit na pelech, vzít si bez výčitek knihu a číst a číst! Se ségruší jsme od malička hrozně moc četly, ona chodí do knihoven neustále, já maximálně do té školní :-/// |
|
|
YGA 10.2.2006 9:37Milá Heduš, ani o Vánocích?, ani o prázdninách? |
|
|
Heduš 10.2.2006 9:44Re: Milá Heduš, se mnou to není jednoduché, dělám školu při normální práci, takže času je opravdu málo :o)) o Vánocích jsem makala a o dovolených jsem spíš aktivní dovolenkující se :-)) |
|
|
YGA 10.2.2006 10:03A tak to jo, já myslela, že jste "normálně" studující vysokoškolačka. V tomto případě máte můj hlubokosklon. |
|
|
Heduš 10.2.2006 10:50Re: A tak to jo, díky, ale tak hluboko nemusíte, mé studijní výsledky nejsou valné :-// |
|
|
zana 10.2.2006 12:22Re: Re: A tak to jo, není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.
Taky jsem studovala při práci, takže vím, o co jde. A vy už taky určitě víte, že důležitá je skutečnost, že máte zápis v indexu, ne jeho číselná hodnota.
Končí vám zkouškové, co? Držím palce!
|
|
|
Heduš 10.2.2006 16:28Re: Re: Re: A tak to jo, díky za palce, ale chybí mi toho ještě docela dost :-// nějak jsem se na to v poslední době vyignorovala :-))) |
|
|
Hela S. 10.2.2006 13:34Re: Re: A tak to jo, Ale kdepak Heduš. Hlubokosklon a pěkně do hloubky. Já se přidávám . Ono to není žádná legrace pracovat, studovat a ještě se starat o nemocného člena rodiny. To si zaslouží obdiv! Takže skromnost stranou. A nejsou důležité dílčí výsledky ve škole, podstatné je školu dokončit. Co myslíš, kolikrát se Tě budou v praxi ptát, jakou známku jsi dostala z předmětu XXX ? :-) |
|
|
Heduš 10.2.2006 16:28Re: Re: Re: A tak to jo, !!! na známky se mne DOUFÁM opravdu nikdo nikdy ptát nebude :o))))) |
|
|
aster 10.2.2006 9:16čtení Ještě dibek. Sedím vedle knihovny,dívám se co v ní mám a musím se smát. Mám tu víc duchovní literatury,ale převažuje odborná lékařská. Ne že bych byl lékař,ale naše letité neduhy mne nutí prozkoumávat kde je jejich původ a hlavně co s nimi dělat. Ach jo ,to jsem dopadl, od Sienkiewicze jsem přesedlal na imunologii a diabetologii. Doufám, že v tomto směru už nebudu muset rozšiřovat knihovnu. |
|
|
YGA 10.2.2006 9:08Sláva, jsem ráda, že nejsem osamělá v posedlosti ke čtení. Záměrné říkám ke čtení a ne ke knihám, protože já čtu všechno a všude. Pokud někam jdu, kde předpokládám alespoň pět minut čekání, beru si s sebou knížku. Když zapomenu, začínám být nesvá a pak čtu, co mi padne do ruky - věřte, že u očního lékaře i tu tabulku s různě velkými písmeny.
Čtení kdekoli a kdykoli mě chytlo ve druhé třídě obecné. Nejlepší místo bylo v létě vleže na větvi starého ořešáku - tam mě naši nakonec vždy našli. Do knihovny jsem chodila pravidelně každý pátek, odcházela jsem mezi posledními obtěžkána hromadou knížek a než jsem přisla domů, měla jsem jednu skoro přečtenou (knihovna byla úplně na opačném konci vesnice než můj domov, auta tenkrát téměř nejezdila a jedné, co mě od knížky odtrhlo byli místní psi - s těmi jsem se musela vždy zastavit a prohodit nějaké to slovo).
Čtení pod lavicí - no, nejhorší byla knížka Slovácko sa súdí při hodině fyziky, to jsem si silně mačkala pusu a stejně jsem mnohokrát vyprskla. Ještě že jsem seděla v poslední lavici, ale stejně jsem neuměla vysvětlit, proč se tak řehtám, když probírámě páku.
Souhlasím s názorem, že některé knížky se dají číst v určitém věku - takový May se dá číst kolem třinásti (já ho stihla, a byla to krásná dobrodružství), stejně tak Troska nebo Verne - ty jsem stihla také. Ale Tajuplný ostrov jsem četla ješte (už nevím pokolikáté, snad podesáte) loni a stejně mě uchvátil, hlavně ty obrázky a popisky pod nimi. Malého prince jsem četla až v dospělosti a skoro celého jsem ho prořvala - ty slzy nešly vůbec zastavit. Byl to tak krásný a tak smutní příběh, že si dodnes nejsem jistá, jestli to ten 'Exupery myslel jako pohádku pro děti nebo zamyšlení pro dospělé.
Do knihovny chodím i teď, ale do Knihy už radši moc ne, nebo nemám knížky už kam skládat a peněz není taky nazbyt, ale NEMŮŽU ODOLAT, když tam jsem, tak něco koupím a pak mám špatné svědomí, a pak se začtu a je mi zase dobře.
|
|
|
Medvídek 10.2.2006 9:08Jednou.... ...mohl mojí maminku trefit šlak když mně přistihla jak čtu dvě knížky naráz. Měl jsem je položené vedle sebe a střídal jsem to asi po půl hodině.... Myslím že se jednalo o Červenomodrého Metuzaléma od Karla Maye a nějakou Verneovku.
|
|
|
YGA 10.2.2006 9:18Taky, taky toho Čevenomodrého metuzaléma jsem četla, jenom mi už vypadl z hlavy a Vy jste mi ho připoměl - díky. Moje první májovka byla Mezi supi - ješte mám před očima její obálku - indián v úžasně fialové košili - jenom si už nevzpomínám, jestli to byl první či druhý díl. |
|
|
Medvídek 10.2.2006 9:23Re: Taky, taky Č.M. je mezi mayovkami tak trochu rarita - toho bych si rád přečetl znova. Ostatní mayovky by mně už dnes nebavily i když jsem je jako malý četl "po kilech".
|
|
|
Hana Williamson 11.2.2006 18:04Re: Taky, taky Ohledne toho Karla Maye: mela jsem doma po otci 4 - 5 (?) dilu o dobrodruzstvich v ruznych muslimskych zemich. Uz nevim, jak se to jmenovalo souhrne, ale jeden z hlavnich protagonistu byl Hadzi Kara Ben Nemsi; jedna z tech knih se myslim jmenovala V zemi Sipetaru. A melo to naaadherny obrazky. Kdyz jsem byla naposledy v Olomouci, tak jsem to usilovne hledala mezi mnozstvim kneh, lec nenasla. Asi obet stehovani. |
|
|
Iva 10.2.2006 9:22Re: Jednou.... předevčirém jsem na oné četla Ducha Ljana Estacada a oblíbená značka byla KOD |
|
|
YGA 10.2.2006 9:59Já měla raději ty brožované, měly krásné obálky od pana Buriana a taky byly krásně ilustrované. |
|
|
zana 10.2.2006 12:17Re: Jednou.... Měla jsem to obrovské štěstí, že se mne zželelo jednomu starému příbuznému a přenechal mi čtivo svého dětství - Mayovky z první republiky. KOD jsem pak zkusila číst až později, ale ony jsou krácené (jednak některé partie, kde se mluví o Bohu, jednak popisy). A nějak přitom dokázali vykynožit takový specifikcý humor, který v těch starých byl lehce pod čarou. A navíc tam byly krásné ilustrace.... |
|
|
Xerxes 10.2.2006 8:59psí čtivo Těžký je psí život v rodině, kde jsou knížky skoro všude. Zkuste si hrát večer s páníkem, který si v posteli čte - dá to spoustu práce, než ho donutíte tu knížku odložit (momentálně tlusté Dějiny ostrovů). A panička mě někdy i knížkou přetáhne - to když otravuju moc...a je to asi napínavé.
I já jsem jako malý psí brouček "přečetl" jednu knížku - Tolkienův Silmarillion. Chtěl jsem vědět, co na tom všichni mají a čtení je to tak nesnadné, že jsem se tím musel prokousat...No každopádně dnes vypadá jako nejpoužívanější knížka celé domácnosti.
|
|
|
Iva 10.2.2006 9:15Xerdo, Silmarillion? Vážně? Je to je dobře, další zpřízněná duše. |
|
|
Xerxes 10.2.2006 9:23Re: Xerdo, Silmarillion? Když moji páníci žádali o chráněný název psí chovné stanice pro moji předchůdkyni dogu Aronku, chtěli, aby se jmenovala Silmarillion (nevyšlo to, jméno už ve světě bylo registrováno) - a to šílení kolem Pána prstenů ještě nebylo. Bylo to totiž na začátku roku 1995. Ale jsou to knížky, ke kterým se často všichni doma vrací... A já už je nečtu, já si je raději nechám převyprávět.... |
|
|
Iva 10.2.2006 9:53Re: psí čtivo Jé Hobita, jsem dostala, když tu před revolucí vyšel v jednom vydání a zbytek hned jak to bylo možné. Někdo mi zcizil Nedokončené příběhy, jinak snad vlastním od Tolkiena vše, co vyšlo v češtině. |
|
|
Jarka F. 10.2.2006 12:36Re: psí čtivo BTW - naše bladhaunďátko se zaměřuje na odborné knihy - její první rozkousaná byla "Moderní výživa psa"... |
