Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
8.5.2024 | Den vítězství
Diskuse k článku
BTW: Romány
Nekonečné prérie, vznešené domy aristokratů, vzdouvající se oceány, staroegyptská města, čínský venkov, ledové ticho severního i jižního pólu, česká městečka, gladiátorské hry a hořící Řím - kolik prostředí, dob, vztahů a krajin jsem už navštívila. Kolik jsem prožila napětí, legrace, strachu, dojetí i zamyšlení, když jsem četla. A té lítosti, když dobrá kniha končí!
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
Hela S. 10.2.2006 13:32Re: Re: psí čtivo :-D :-D :-D zřejmě chtěla ochutnat, zda bude moderní výživa i chutná :-D :-D :-D |
|
|
Kačer 10.2.2006 14:47Re: Re: psí čtivo Tutínek bloodhounďánek, já tyhle psy faaaakt miluji, tuším, že ten upravený popis této rasy je na hadopasech, nebo jsem to viděla u Lídy na stránkách? Každopádně, ho ode mně moc pozdravujte! Major Mrňavka totiž zase žere pohádky a sci-fi... |
|
|
Jarka F. 10.2.2006 21:09Re: Re: Re: psí čtivo Ano, Kačere, máte pravdu, náš mazlík č. 2 je ve standardu na hadopasech - a protože náš mazlík č. 1 je kavkazák, jsou samozřejmě i u Lídy :-) |
|
|
marky 10.2.2006 8:59propadnout se do knihy je krásné anooo, dumas mě taky potkal v pravé chvíli, a s ním všichni ti cagliostrové, dobyté bastily, královniny náhrdelníky, rytíři d´maison rouge, pepíci balsamo, salvatorové... a taky daphne du maurier (víte, že ona napsala ptáky?). párkrát jsem volala do školy nebo do práce, že je mi trochu špatně, tak že přijdu o hodinku později... abych si mohla dočíst kapitolku 8-) a mockrát jsem četla hluboko do noci, ještě stránku, ještě kapitolu... a kniha je přečtená. |
|
|
zana 10.2.2006 8:54knihy! Taky jsem v pořadí. Jako dítě jsem četla takovým způsobem, že mi naši knihu odebírali za trest. A jednou týdně jsem ji musela odložit a jít se dívat na poučný pořad v televizi (tuším, že se to jmenovalo S kamerou za zvěří našich lesů nebo tak nějak) - od té doby nesnáším televizi.
Dneska už to nějak není ono. Nemám na čtení moc času a hlavně se už jen málokdy dokážu ponořit do děje tak, abych nevnímala nic jiného. Ale občas, když to vyjde, tak dočítám nad ránem...
|
|
|
aster 10.2.2006 8:49čtení Tak to mi připomělo dětství.Otec dělal knihovníka v tehdejší závodní knihovně. U nás to byl klub čtenářů.Snažil se shánět pokud možno kvalitní četbu,a hned jak došla zásilka, tak se v naší domácnosti pomalu zastavil normální život.Tahali jsme se o knihy a kdo četl pomalu, musel počkat až na konec. Na začátku první třídy jsem už plynule četl.Otec mě nechal číst všechno a během života jsem se k tomu mnohokrát vracel. Samozřejmě to moje čtení mělo také zájmové etapy. Otec byl romantik,chodil se mnou přírodou a od malička mne brával všude sebou. Učil mne vnímat přírodu a historii.Odtud také ta moje láska k Adršpašským skalám. Dělal také tehdejšího kulturního referenta a já měl možnost jako kluk poznat všechny pamětihodnosti. Od deseti let jsme nevynechali jediný divadelní festival Jiráskův Hronov. Otec pocházel z Hronova a miloval Jiráskovy romány a všechno co se týkalo historie toho kraje. Přečetl jsem všechny dostupné cestopisy.Dodnes mám cestopis u nás neznámého cestovatele Čeňka Paclta z Turnova, který od roku 1835 procestoval Ameriku ,Austrálii,Nový Zéland a Jižní Afriku.Dělal i průvodce Holubovi.Ty tlusté cestopisy Hanzelky a Zikmunda jsem byl schopný přelouskat ve svých deseti letech za pár dní. Tak tohle téma se nemělo načínat, teď zas z toho budu několik dní vyjančený. Je fakt, že to čtení pomáhá nacházet výrazivo.Teď bohužel mám problémy s očima a už nevydržím číst. Dnes jen lituji, že po osmi stěhování,které moje rodina absolvovala,mi z knihovny zústalo torzo. Nikdo to už nechtěl stěhovat.Před lety jsem odvezl do antikvariátu plné auto knih.Teď si rvu vlasy. Vidíte a syn nečte vůbec,jen technickou literaturu. Aspoň dcera se "potatila".Utěšuji se,že to snad chytne vnuky. Co by se potom, "podědili"?Nebo "podědovali"? |
|
|
Jana 10.2.2006 10:15Re: čtení Mám doma (asi po dědečkovi) knížku Kámen ze všech nejkrásnější a ta je o životě Čeňka Paclta. Četla jsem ji už dávno a nepamatuju si autora.
Jinak jsem rozený knihomol a mohla bych o čtení psát do alelujá. Jenom jsem během školní docházky nikdy nečetla povinnou četbu (kolovaly dostupné obsahy od starších sourozenců spolužáků) . Čtení pro mě bylo něco tak krásného, že se to neslučovalo s povinností. Mnohé z těch povinnin jsem s chutí přečetla později.
|
|
|
zana 10.2.2006 12:11Re: čtení jé, Paclta jsem četla! |
|
|
Fallowa 10.2.2006 8:45Knihy jsou i moje velká láska.Od mala jsem milovala pohádky a dodnes si pamatuju moje zklamání,kdy jsem např.prvně uviděla na nějakém zámku šaty tamní hraběnky - podle pohádek nosily šlechtičny skvostné šaty a tam ve vitrině visel zmuchlaný vybledlý hadr se zažloutlými krajkami.nebo když jsem viděla prvně v TV princeznu(už nevím,z které země)a ta byla oblečena podle poslední módy a neměla na hlavě korunku.V pubertě mě chytly dobrodružné knihy a detektivky.Pak jsem přišla na chuť klasikům,jen Erbena jsem neměla ráda - jeho básně,to byly horory.V žádném období mého života mě nebavily,,dívčí románky´´,zato knihy o pravěku s ilustracemi Z.Buriana mě chytly a drží dodnes.Vždycky jsem moc ráda četla a třeba až do tří do rána.Díky knihám jsem taky měla z češtiny jedničku,protože jsem si nevědomky zafixovala,jak které slovo vypadá,že y/i je v daném slově správné.Ale neuměla jsem často vysvětlit,proč se tam zrovna tohle y/i píše.Teď mám na knihy čas až když si jdu lehnout,ale dlouho nečtu,protože začnu usínat,kniha mě praští do hlavy a tak pokračuju až další večer - ach jo :o))) |
|
|
Vave 10.2.2006 8:38Též se hlásím ke knihomolům, stejně jako Iva a mnoho dalších jsem četla skoro všude a skoro u všeho.
A nebýt knih, asi bych nezvládla přežít mnohé. A asi bych byla i jiný člověk.
|
|
|
Vave 10.2.2006 8:36A ještě něco A dovolím si ještě jeden postřeh při pátku: každé ráno sleduji na ČT1 předpověď počasí a vždycky jsem byla soustředěná jen na ten prostředek mapy. Ale onehdy jsem se přistihla, že si říkám: ajajaj! To zas bude Rpuť s Bleskem klouzat! A Hela S! Jestli se jí pesani neztratí v závějích? A Iva, ta zas na tom bude jako Broučci, celá zasypaná… Tak nějak se mi Zvířetníkem naše republika zásadně zmenšila. A to je moc fajn. |
|
|
Iva 10.2.2006 9:11Vave my jsme na tom relativně dobře, už jsem se naučila vyprostit si sama zapadnutou dodávku, jseme těsně pod horami. Šumavák v těch kotárech je na tom daleko hůř. A přes víkend se budu snažit poslat Hele ty ptačí koule. |
|
|
Iva 10.2.2006 9:11Re: A ještě něco A ještě něco, pro změnu sněží |
|
|
Vave 10.2.2006 8:32A ještě k tomu jaru! Když už jsem se tady včera pasovala do role jarozvěsta, chystala jsem se odpoledne prozkoumat všechny záhonky, abych vám tu dnes mohla vyjmenovat, co všechno mimo orlíčků raší.
Ale ouha! Než jsem dojela domů z práce, zaparkovala jsem za napůl slunečného počasí a seběhla po schodech k pekárně – bratru i sestře je to tak 50 metrů. A když jsem vcházela do obchodu v podloubí, kde se vzala, tu se vzala, všude kolem byla sněhová smrť a trvala asi tak dlouho, než jsem nakoupila pečivo a vedle v obchůdku granule pro Aničku. K autu jsem se už vracela vrstvou hrubého sněhu a tak na objevování a sčítání jara už nedošlo.
Tak vám nevím, jestli to mám brát tak, že mi Nekonečný Nekonečná Nekonečné dává ťafku za to, že tady vyskakuju s jarem ještě před půlkou února, nebo za to, že se tu vytahuju na ty, co mají pod okny jedenapůlmetrové závěje.
Nakonec jsem ale usoudila, že si s námi Ten Ta To jen hraje a dává nám vychutnávat svůj smysl pro (poněkud černý) humor. Vážení, jaro už je opravdu za bukem! |
|
|
Iva 10.2.2006 8:26A jéje, knihy vše, co má písmenka, se musí přečíst. Mamča dodnes vzpomíná a předhazuje svým vnukům, když jsem přišla ze školy, už v první třídě, že jsem obutá šla do pokoje pro knihu, jedna bota zůstala někde na cestě, druhá v pokoji a vysvlékala jsem se jednou rukou, protože druhou jsem musela držet v ruce knížku. Když bylo svlečení asi po hodině do končeno, odebrala jsem se na WC a tam trávila tolik času, kolik to jen šlo, než mě někdo vyhodil nebo mi byla odebrána knha. Byla jsem tam později schopná i na jedno zasedání přečíst knížku. Jen si tak teď po ránu říkám, po kom to dítě je, když odebírám cestou na záchod knihu :-). .....Další problém byl ve vyučování ve škole, občas jsem se tak ponořila do děje, že mi uniklo, že si mám zapisovat a až několikeré důrazné napomenutí spolužáků (nejlépe kružítkem v zádech) mě vracelo do všední reality. Aktovky raději kontroluju. :-) |
|
|
Lída Š. 10.2.2006 8:23Mojí zamilovanou knihou je prvotina Bedřicha Hlinky - Už není návratu. Provází mě životem už pár desítek let. Je to jediná kniha, která mě - ač už očtená - dokázala vytrhnout z reality lůžkového oddělení onkologie, která mě vytáhla z kdejaké ošklivosti, která mi utvrdila dobrou náladu v dobrých časech. Čtu ráda, čtu hodně - ale na pustý ostrov bych šla jedině s Hlinkou
|
|
|
zdenka111 10.2.2006 10:13Re: Mojí zamilovanou knihou zmíněný autor je můj spolužák z gymplu a v jeho příběhu se odráží nejedna postava z mych tehdejsich známých Připomenula jste mi, ze bych po knize mohla po letech znovu sáhnout a pozeptat se i po osudu spolužáků, s nimiž se nevídám
|
|
|
Lída Š. 10.2.2006 11:31Re: Re: Mojí zamilovanou knihou Vážně? Až mě dloublo u srdíčka:-) Povídejte, sím sím!!!!!  Když tak na adrese svecovazavinacvuzv.cz
|
|
|
Alča 10.2.2006 7:32Taktéž se připojuji a připomínám ještě jednu zvlášnost, kterou mi možná většina urputných čtenářů potvrdí: občas se stane, že nemám na čtení čas. A náhle začnu mít pocit, že nemám dostatečnou slovní zásobu, hledám slova, nejsem schopna vyplodit souvislé souvětí, napadají mě báječné věci, ale nedokážu najít výraz pro jejich pojmenování .... Zkrátka mám vyjadřovací absťák. A ten pocit blaha, když se pak mohu ponořit do knihy, která je báječně napsaná, srdce mi plesá nad úchvatnými slovními obraty a barvitost líčení děje mi umožňuje představit si dokonale místo dění, ba co dím, dovoluje mi přímo se tam přenést a krásně si užívat.
Mám tudíž potom velký problém smířit se s filmovou podobou některého díla, obzvláště, je-li mým oblíbeným. Filmová realizace se mi zdá chudá, nedokonalá, výkony herců slabé (i když je i pár výjimek!). Možná proto mám ráda hlavně SCI-FI (nikoliv fantazy), kde se moje představivost dokáže rozvinout naplno a jazyk takových velikánů jako jsou třeba Asimov a Clark v dobrých překladech - to je lahůdka.
Také souhlasím, že některá literatura je časově a věkově poplatná, některá nadčasová - já z dob mého mládí dodnes miluji Malého prince, poezii V.Nezvala a V.Huga a samozřejmě našeho národního velikána K.Čapka.
Ale nejen klasikou živ je člověk - moje dcera miluje červenou knihovnu a pohádky. Psycholožka jí řekla, že je to útěk od reality. Já bych nebyla tak kategorická - co je špatného na tom, chtít si v dnešní ne právě ideální době přečíst příběh se šťastným koncem, kde již od počátku máte možnost fandit dobru, radovat se z jeho výher nad zlem a ten pocit na konci, že spravedlnost zvítězila, musí být jistě povzbuzující i do reálného života.
Myslím si, že my, čtenáři, jsme také taková velká rodina spřízněných duší, jako jsou pejskaři. Navzájem si rozumíme, chápeme své pocity a dokážeme se navzájem podpořit a obohatit se předáním zkušeností.
PROTO VŠEM ČTENÁŘŮM ZDAR, KNIHOMOLŮM OBZVLÁŠŤ!
|
|
|
Mirka - Houston 10.2.2006 4:39Moje oblibena kniha...... je kniha od pani Hajkove - Moucniky, nekdy z roku 1965.
Tato kniha je mym pokladem. Snazim se podle ni " tvorit " boruvkovy kolac, livance plnene jablky, datlovy puding / uz jste snidali?!! / a dalsi....
Kniha ma notne osahane listy, nekde i prischle testo. Poznamky k predpisum, jak se co povede, jak si co zlehcit.
Mam ji po mamince. Kniha je zde, maminka jiz davno ne.
Tento poklad si nenecham pri zadnem hurikanu uplavat!
|
|
|
Hana Williamson 10.2.2006 1:12Romany a cas Mate pravdu, urcite knihy jsou dobre v urcitem veku. Jako dite jsem mela dost spatnou luxaci kycle a kdyz mi bylo kolem 10 let, tak jsem musela na nejakou dobu omezit chuzi na minimum. Cili jsem cetla. Precetla jsem tehdy, mimo jine, celeho (temer) Jiraska, Zapadle vlastence a jine poklady. Strasne se mi to tehdy libilo, prozivala jsem to tak, ze i ted to vidim. "Vidim" se muze zdat divne slovo, ale ja jsem si to tak zive predstavovala, ze to skutecne dodnes vidim, nejen ty predstavy, ale i pokoj nebo chatu, kde jsem tu ci jinou knihu cetla, jake bylo pocasi, atd. Cili to nejsou jen ty knihy, ale i vzpominky na ne.Kdyz se ale dnes u mamy podivam na toho Jiraska, tak uz mi to nic moc nerika.Takze se na to radsi nedivam, aby ty vzpominky zustaly co nej... Cetla jsem od utleho veku a prehravala si ty deje. Kdyz uz rodicum vadilo, ze jsem behala bytem zahalena prosteradlem a prehravala pribehy princezen tak mi koupili Uprchlika na ptacim strome (nadherna kniha o ptacich - pro dite napinava i poucna), abych prisla na jine myslenky. A taky ze jo. V 7 letech jsem si z polstaru na gauci postavila hnizdo, do hnizda ulozila stare velke knofliky coby vajicka a sedela jsem na nich. Pravidelne kazdy den po skole a nikdo mne nesmel vyrusovat a taky mi museli predkladat pamlsky do hnizda. Coz radi delali, retrospektivne mama rika, ze to furt bylo lepsi nez ty princezny. Az jsem trochu vyspela, tak jsem strasne rada cetla o objevitelech a cestovatelech. Jedna byla neco jak Evropane objevovali reku Sv. Vavrince. Nejak jsem na ni zapomnela, ale kdyz jsem stala s manzelem asi pred 7 lety na brehu Sv. Vavrince v Quebeck City, tak jsem si naraz vzpomnela na tu knihu a na nestastny pocit, ktery jsem tehdy mela, ze ja sedim v Holici u Olomouce a nikdy neuvidim ty nadherne veci, o kterych ctu. Bylo to krasne, ale pak jsem si uvedomila, ze nejak ten text mne tam transportoval davno pred tim, a nebylo tak zas uplne jiny. Dik za knihy!!!! |
