Psala jsem zvířetnický vánoční pozdrav už mnohokrát, prakticky vždy jsem s odkazovala ke slunovratu a k naději., protože právě naději jsem vždy považovala za hlavní myšlenku, spjatou s tímto časem. Když jsem letos, při svém akčním a na nerváky bohatém adventu v duchu probírala, o čem bych s vámi mohla přemítat letos, tak jsem na něco přišla.

Napadlo mě, jak moc je naděje spojena s vírou. U nás není zvykem moc o víře mluvit, navíc je obvykle chápána jen ve velmi úzkém kontextu církevní doktríny. Jenže víra je pro mě širší pojem. Jak by třeba právě naděje mohla bez víry fungovat? Fakt, že se k nám slunce začalo vracet, že v bahně a lezavém chladu je ukryt příslib laskavého jara, nám nijak nepomůže zimou projít, pokud pevně nevěříme, že se jara dočkáme. Prostě potřebujeme tu naději vzít takříkajíc osobně.

Naděje bývá svým způsobem popřením toho, jak v dané chvíli vidíme realitu. Kdybychom nebyli v nějaké nemožné situaci, proč bychom se museli upínat k naději, že? Stačilo by brát věci, jak jsou. Nu a nejlépe z naděje těží ti, kdo pevně věří, že zrovna jim to vyjde. Nemluvím o zázracích, byť i ty se občas stanou. Spíš si myslím, že ta víra spojená s nadějí z nás dokáže nějakým způsobem vydolovat rezervy, o kterých jsme ani netušili, že je máme.

A já věřím, že právě teď je ten nejlepší čas na chvíli zvolnit a v této nevlídné roční době trochu popřemýšlet o tom, jestli to trochu neflákáme. Jestli si umíme cenit toho, co máme, jestli se umíme těšit na hezké věci, které nás čekají, jestli se dokážeme podívat za věci, kterých se bojíme. Protože za špatnými časy jsou docela určitě schované zase časy dobré, jen lidská povaha má tendenci je nevidět.

A právě tady nám pomáhají naděje a víra. A všechna ta vánoční rozsvícená světla, dobré jídlo, rodinná pospolitost a dokonce i dárky nám pomáhají si tu naději tak nějak zosobnit, učinit ji viditelnější, hmatatelnější – a především dosažitelnější. Díky víře, že ta naděje je to taky pro nás.  

A tak vám přeju Vánoce plné radosti a vděčnosti.

Koho by zajímala moje vánoční série mikropovídek napsaná pro Český rozhlas Hradec Králové, najde ji zde: http://www.rozhlas.cz/hradec/nedelnikava/