Je to už devatenáct let, co jsme za svoje životy i za svůj stát sami zodpovědní. Svět kolem nás se prudce změnil, byli jsme hozeni z naší malé, poněkud smrduté zátoky doprostřed živého a někdy i dravého proudu světových dějin.

Přestože jsme se obecně nikdy neměli lépe, lidé si stále stěžují. Dokonce si třetina našich obyvatel myslí, že za komunizmu bylo lépe, a s nostalgií hledí zpět do starých dobrých časů. Ráda bych k tomu něco málo podotkla.

Ano, byly to časy, kdy dokázali bez práce lítat holubi do huby - ovšem jen některým vyvoleným. Platilo se ztrátou cti a svědomí. Je fakt, že mnozí z těch protěžovaných neměli co ztratit. Ti, kdo pláčou po starých časech - patřili snad mezi vyvolené? Mezi ty rovnější mezi rovnými... nebo si s nimi jenom paměť hraje ošidnou hru?

Lidská paměť je totiž zrádná. Nefunguje jako film, který si můžete přehrát. Ona vyvolá jen několik (často nepříliš přesných) faktů, ke kterým svědomitě přidá nikoliv tehdejší, ale dnešní emoce, pohled a zkušenosti.

Můžeme si pamatovat ponížení a vztek, protože některé události nikdy pálit nepřestanou. Ale většinu vzpomínek na běžné věci zahalí do růžova zabarvený závoj. Ti, kdo nostalgicky vzpomínají, si zjevně nechtějí uvědomit, že tehdy byli jednoduše mladší o dvacet a více let, a to zatraceně změní pohled na věc!

Jen málokdo se pustí do přemýšlení nad tím, co všechno by dnes mohl dokázat, kdyby byl tehdy nebo aspoň teď o těch dvacet let mladší. Proč? Protože je to bolestné, pro celou generaci lidí prostě přišla změna poměrů pozdě. Jenže copak žádný z těch lidí nemá děti nebo vnuky? Přáli by i jim život v kleci, jen proto, že v ní museli sami žít?

Lidé v posledních volbách volili sociální demokracii spojenou s komunisty i proto, aby nemuseli platit nevelký poplatek ve zdravotnictví. Kolik z nich si vedle toho, že byla zdravotní péče zadarmo, vzpomene i na to, v jakých podmínkách se v té době lékaři snažili pracovat?

Kdo si z nich si uvědomuje, že léky tehdy někdy byly a někdy nebyly, že plno těch drahých a účinných bylo nakupováno jen pro vyvolené? Často vlastně jen díky nelegálnímu úsilí a všelijakým výměnám dokázali lékaři a lékárníci dostat ten správný lék k "obyčejnému" nemocnému! A mnohokrát to také nevyšlo...

Tito lidé nadávají na současnou úroveň zdravotnictví, ale neuvědomují si, že přes všechny jeho potíže je o mnoho kvalitnější, než bylo předtím. Tím netvrdím, že jsou věci v pořádku (nejsou), ale tehdy to lepší doopravdy nebylo! Opravdu chtějí nazpět?

Byla bych ráda, kdybyste se v dnešní sváteční den na chvíli zamysleli, a v duchu si vyjmenovali aspoň část pozitivních změn ve svém životě, kterých se vám dostalo. Nemusíte si zrovna lámat hlavu s již zmiňovanou svobodou politickou a duchovní, či s uvolněním tvůrčích schopností jednotlivce ve svobodné společnosti.

Zamyslete se třeba nad tím, kam a kdy můžete chodit na nákup, kam můžete jet na dovolenou a kde všude můžete pracovat, aniž byste se museli prokazovat kádrovým posudkem. Vzpomeňte si zcela přízemně na jemný toaletní papír, pohodlné džíny a oblíbené tropické ovoce. A když už se setkáváme na internetu, tak si třeba vzpomeňte na většinou nefunkční telefonní budky a pořadník na přidělení pevné linky.

Uvědomte si prosím, že na tenhle režim můžete klidně nadávat i nahlas, ba své rozhořčení nad jeho nešvary můžete i publikovat, aniž by vám hrozilo vězení a vyhazov z práce.

Usmějte se.

Je to (pravděpodobně:)) jediný život, který máte, tak si ho snažte užít.

Dnes je to jen na vás.

Přeji vám krásný sváteční 17. listopad, den boje za svobodu a demokracii.

********