26.1.2020 | Svátek má Zora


BTW: O přehradě a velké vodě

3.4.2006 0:11

Dnes, tedy v neděli večer, je situace relativně klidná. Přehrada stíhá krotit velkou vodu a udržuje Labe alespoň ve městě na svém místě. Když si člověk uvědomí, že tu obvykle hledáme Labe hluboko na dně regulovaného koryta, které je však nyní až zcela po okraj plné, jde z toho hrůza. Když se to sečte i s podobně vzedmutými přítoky, tak na dolním toku prostě musí být potopa...

Ale vraťme se k sobotnímu odpoledni. Les Království je nevelká přehrada hadovitého tvaru. To znamená, že nevytváří jedno velké jezero, ale hadovitě se klikatí dost daleko proti proudu řeky. Ještě před týdnem, když jsem tam šla se psy, byla poblíž hráze kompletně zamrzlá a vody v ní bylo velmi málo. O týden později je plná tak, že jsou zatopeny krajní stromy na březích. Člověk si jen představuje, jak někdo (jak doufám) zkušený váží odtok z přehrady tak, aby se voda nehnala horem přes přepady, a zároveň aby bylo koryto řeky ve městech plné, ale nepřetékalo. Les Království

Tato ekvilibristika s tunami neúprosné vody však přitahuje diváky. Přehrada je i normálně oblíbeným výletním cílem, ale za velké vody tam míří i ti zvědavci, kteří se sem normálně nijak nehrnou. Jelikož se to ví, uzavřela policie v sobotu z obou stran vjezd k přehradě. (Po hrázi nesmějí jezdit auta a mají tam namontované nějaké měřicí zařízení, bohužel jsem nepoznala, co to může být - že by něco jako seizmograf?) My jsme přijeli od Bílé Třemešné, tedy z té "delší" strany. Když jsme u viděli značku varující, že je cesta slepá, tak jsme zpozorněli. Poté, co jsme narazili na zákaz vjezdu, zaparkovali jsme a vyšli jsme si těch pár zbývajících kilometrů pěšky.

Na silnici jsme viděli pár lidí jdoucích stejným směrem a k našemu údivu i celou řadu aut. Neměla by ta cesta být zavřená? Nebo to platí jen z jedné strany? Potom jsme zjistili, že značka zákaz vjezdu osloví jen málokoho - všichni se chtěli k řece dovézt a co na tom, že tu někdo prudí s pitomou značkou. Vždyť se tu jezdí vždycky!

Jenže chyba lávky. Na konci cesty těsně před přehradou stáli dva policajti a vybírali pokuty. Hned nás napadlo, proč nestáli už vepředu? Ale potom jsme si všimli, že tam vede ještě jedna cesta, takže se holt vybíralo až na konci. Kdyby měli obsadit všechny příjezdy (a jinak to se zdejšími lidmi nejde...:)), potřebovali by minimálně o dva muže víc. A to by bylo zřejmě zbytečné plýtvání.

Nestačili jsme žasnout, kolik lidí nejen ignoruje tu značku, ale navíc suverénně dojíždí až k hlídce. Ti už jen inkasovali. Po chvíli jim evidentně docházela trpělivost a občas vyjížděli naproti i těm, kteří na kopečku s výhledem na policejní auto zaváhali. Ne, dnes se mi nechce psát o aroganci a ignorování pravidel...

My jsme bez problémů prošli a uviděli řeku. Na jedné straně hráze obrovská masa červené vody, na druhé hluboko dole dvě výpusti chrlící vodu v hrozivých peřejích. Voda vřela a s divokým řevem narážela do kameny vyzděného koryta. Červená, bíle zpěněná, dravá a smrtelně nebezpečná. Celá přehrada se mírně chvěla - kámen pod rukou jakoby dýchal námahou a možná trochu i úzkostí. Nebyl to příjemný pocit, člověk si znovu uvědomil, jak je maličký proti opravdu rozpoutaným silám přírody. A to prosím vlastně o nic nešlo.

Jak jsem tak stála na bojující hrázi, musela jsem myslet na lidi, ke kterým už voda pronikla a oni jen mohou se vzrůstajícím zoufalstvím pozorovat, jak lhostejná špinavá a většinou i páchnoucí voda ničí domy a věci, které kolikrát ještě ani nestačili od poslední podobné katastrofy opravit. A tak si dovolím jen maličko připomenout, že za pár dní se přestaneme dívat na svým způsobem fascinující letecké záběry zaplavených oblastí, a pro zatopené začne boj o aspoň nějaký návrat do klidných časů bez tání, deště a velké vody.

Budou potřebovat pomoc od nás, co máme štěstí, že bydlíme na kopečku dostatečně daleko od nejbližší řeky. Způsobů bude určitě víc - od osobní pomoci, přes věcné dary až po podporu finančních sbírek. Zkuste si už tak trochu naplánovat, čím budete moct přispět i vy...