1.12.2020 | Svátek má Iva


BTW: O naději

22.12.2006

Naděje, že se slunce začíná vracet. Naděje skrytá v dítěti, které má být symbolem lásky a vykoupení. Naděje, že příští rok bude lepší ten minulý - nebo aspoň nebude horší.

Naděje může být křehká a maličká, ale stejně má neuvěřitelnou sílu. Odjakživa pomáhá lidem přežít. Strádání, hlad, strach, nemoci, osamělost i zoufalství. Jak by člověk mohl snést pohled cestu plnou výmolů, bahna a kamení, kdyby nedoufal, že to za zatáčkou bude lepší? A když ne za tou první, tak za druhou určitě. Aspoň o kousíček...

Vánoce jsou moc hezké svátky. Voňavé, plné dobrot, které lahodí nejen svojí chutí, ale i krásou a nápaditostí. Jsou to dny, kdy pustíme do svých domovů vůni čerstvého jehličí a při vzpomínce na tichý zamrzlý les oceníme teplo a světlo našich domovů. Jsou to dárky, kterými chceme potěšit své milované. A potom tu jsou děti! Jejich radost, dychtivost a nedočkavost jsou tou nejjasnější tváří svátků, o to vzácnější, že tak rychle pomíjí...

Mnozí z nás si dělají starosti s tím, jak všechno stihnout, jak uklidit, jak napéct, jak vše přichystat tak dobře, jak to jenom jde. Ne, rozhodně netvrdím, že je to zbytečné. Jen se přitom nesmí zapomenout na to podstatné - na naději a na radost.

Protože slunce se k nám opravdu vrací a láska skutečně existuje.

Přeji Vám všem překrásné Vánoce, plné štěstí, pospolitosti a pohody.

 

Norsko - ranní slunce