Bylo nebylo, v raných sedmdesátých letech dostala třída pražských prvňáčků závažný úkol. Měli přinést do školy obrázek Lenina. Mezi poněkud zaskočenými prvňáčky byl i můj bratr, který měl na to konto velké starosti. O nějakém Leninovi měl jenom mlhavé tušení, i když jim ho ve škole ukazovali. Kde má ale najít jeho obrázek, když doma se nic takového prostě nevyskytovalo?

Chlapeček měl svoji hrdost a chtěl úkol vyřešit sám. I začal hledat. Naše domácnost se však nevyznačovala politickou uvědomělostí, takže Lenina nikde nebylo. Ale přece jen... Něco v té hlavičce vrtalo. S maminkou přece prohlíželi knihy a četli básničky. A něco tam určitě viděl!

I došlo robě ke knihovně a sáhlo po oblíbené knize. Nebylo to žádné leporelo, ale Svolinského Český rok, část podzim. Chvilka listování - a je to tam! Paní učitelka bude mít určitě radost. Narval tedy nemalou knihu do školní aktovky a spokojen šel spát.

Druhý den děti předváděly své úlovky. Lenin v novinách, časopisech, na kalendářích. Paní učitelka chodila, prohlížela, chválila. Potom přišla k chlapečkovi. Na lavici měl otevřenou velikou knihu s barevným obrázkem přes obě strany. Chvilku nevěřícně zírala.

Místo státníkova portrétu uviděla následující scénku. Žalem zdrcená zvířátka doprovázejí na poslední cestě svého myslivce. Jeleni nesou máry, laně a srnky pláčí do utěrek, stejně jako lišky. Ježek má na bodlinách uvázanou černou mašli a v čele jde sob a s pietou nese na polštáři myslivcovu pušku a klobouk.

Co to má znamenat? Dělá si legraci? Ne, chlapečkovy oči byly jasné, tvářička zářila spokojeností nad dobře odvedenou prací. Znovu se zadívala na obrázek a ejhle, nápověda by tu byla. Myslivec ležící na márách měl bradku a pleš. Má to ale chlapec postřeh! V paní učitelce se nebezpečně zdvihal záchvat smíchu. Probublával dobrým předsevzetím, nic s ním nesvedlo ani trénované sebeovládání. Pohladila chlapečka po hlavě.

Doma se na to přišlo až večer, když se malý chlubil výsledky ze školy. Oba rodiče, jen těžko ukrývající smích, se ptali: "A co ti řekla paní učitelka?" "Že jsem hodnej, potom začala nějak kašlat a odešla na chvíli ven..." dostalo se jim upřímné odpovědi.

Později zjistili, že výběr obrázku neřídila jenom fyzická podoba zesnulého myslivce, ale svůj podíl na tom kouzelném nedorozumění si zapsala i slovní hříčka. Chlapeček totiž pořád slyšel z rádia nebo televize: tady je Lenin, támhle je Lenin... A bylo to. Jelenin. A kdo nesl onoho chlapa s bradkou a pleší - přece jeleni!

Pozn.: Obrázku je jen polovina, celý by byl moc široký, a při zachování povinného formátu by nebylo nic vidět...:))