Jako člověk denně pracující s internetem občas zabloudím do diskuzí pod články na našich zpravodajských serverech. Ano vím, je to většinou přehlídka sprostých výpadů nejčastěji se vztahujících k politice, ale je tam možné vysledovat i spodní proudy, které hýbou myšlením minimálně těch, kteří se na diskuzních fórech vyskytují. A dá se vcelku oprávněně počítat s tím, že se tyto názory vyskytují i u lidí do diskuzí nechodících, tedy názory zde vyjadřované jsou do jisté míry platné i ve většinové společnosti.

Nejde mi v tomto případě o klasické vyhraněné spory typu ano/ne, jaké se s nekonečnou úporností vedou například mezi kuřáky a nekuřáky, či hádky stylu pro/ proti týkající se například používání zimních pneumatik, celoročního povinného svícení automobilů či domácích porodů. Dnes mi jde o poznámky či rovnou invektivy, vztahující se ke starým lidem.

Určitě jste na to narazili také. Typické jsou výlevy na téma jak si ti ... (doplň něco neslušného) důchodci mohou dovolit lézt ve špičce (a popravdě kdykoliv) do prostředků veřejné dopravy, do obchodů či opruzovat u lékaře. Dokonce jsem četla hojnou diskuzi o tom, jak důchodci doslova zamořují Kaufland!

Uznávám, že každý starý člověk není milý a vstřícný. Když opomineme fakt, že procento milých a vstřícných lidí není mezi mladými a dospělými o nic vyšší než mezi starými lidmi, tak mě zaráží jedna věc. Cožpak ti, kdo dští síru, oheň až nenávist, se domnívají, že nikdy nezestárnou? Mohou být skutečně tak neuvěřitelně hloupí nebo jsou přesvědčeni, že se ve vhodné chvíli (patrně někdy kolem šedesátky) zastřelí, aby společnost svým stářím neobtěžovali?

Existuje rčení, podle kterého je perfektní, když člověk stejně myslí, mluví a koná. V takovém případě jen doufám, že dotyční diskutující perfektní nejsou a ve svém běžném životě se k těmto arogantním a nenávistným hláškám raději neznají. Bohužel zprávy v těch samých médiích, kde se ony názory v diskuzích vyskytují, moji naději moc neopodstatňují. A to jak z hlediska faktického (zprávy o špatném zacházení apod.), tak i formálního.

Zamysleli jste se někdy nad jazykem či rétorikou, která se v případě zpráv týkajících se starých lidí používá? Určitě znáte chronicky se opakující titulky typu "Utloukl důchodce pro 200 korun", "Důchodci čekali na slevy", nebo dokonce "Znásilnil a zabil seniorku v jejím vlastním bytě".

Tak zaprvé samy pojmy. V současném způsobu vyjadřování je již samo důchodce málem nadávkou. Prostý fakt, že dotyčný člověk již skončil aktivní práci a měl by si užívat důchodu, na který si celý pracovní život platil, už nemá se slovem důchodce moc společného. Po revoluci to někomu došlo a ve snaze být korektní, se začalo používat slovo senior. Jenže co je to platné, když ten nehezký a částečně opovržlivý způsob vyjadřování většinou zůstal?

Další věc - proč vlastně redaktoři cítí potřebu dávat do titulků slovo, označující věkovou skupinu? Cožpak důchodce již není mužem a seniorka ženou? Je snad pocit pokoření, strachu a bolesti jiný, je-li napaden důchodce? Nejhorší je, že při použití podobných titulků ve vás málokdy vznikne dojem, že je redaktor na straně podvedeného, přepadeného nebo zabitého důchodce/ seniora. Spíš jakoby naznačovaly, že si za to ten dotyčný do jisté míry může sám. Ano, může to být hloupost a neprofesionalita těch novinářů, ale copak ti dotyční nikdy neměli babičku a dědu?

Naštěstí vím, že existuje spousta lidí, kteří takoví nejsou. Kteří se o staré lidi starají, i když je k tomu nikdo nenutí. Kteří jejich společnost vyhledávají, protože jim to něco dává, něčím je obohacuje. Sama jich hodně znám a patří mezi ně i mládež. Jenže tihle lidé o tom na internet obvykle nepíšou a jen málokdy si jejich práce zpravodajství všimne - vždyť dobré zprávy jsou nudné.

A to nemluvím o další věci, která bije do očí - tedy asi ne do těch zaslepených. S tím, jak se lidé častěji dožívají vyššího věku v lepší kondici, přibývá důchodců/ seniorů aktivně se vzdělávajících, sportujících, cestujících a vůbec užívajících si života. Kostičkované bačkory a hůlka v roztřesené ruce jsou mnohem dál, než si ti mladí myslí! I po šedesátce se člověk může zamilovat (a milovat:)), může se naučit nové věci a v případě chuti nebo potřeby začít nový život. O něčem takovém se však dočtete jen málokdy.

Bohužel skutečnost má na zažitá myšlenková klišé jen malý vliv a bude asi trvat hodně dlouho, než se atmosféra ve společnosti změní. A právě proto bych vám na závěr ještě vylíčila příhodu, která se mi stala minulý týden - jako svůj příspěvek ke změně úhlu pohledu.

Bylo to časně ráno a já jsem přijela se psy na parkoviště k lesu. Ze zvyku jsem obhlédla těch pár zaparkovaných aut. Vedle obvyklých návštěvníků stály - tak trochu stranou od ostatních - dvě auta. Stříbrný sporťák byl prázdný, v černé limuzíně jsem zahlédla dvě vášnivě se objímající postavy. Usmála jsem se pro sebe - ejhle ranní dostaveníčko! Zatímco jsem z auta vytahovala výstroj, oči mi opět zvědavě zabloudily k oné dvojici.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zahlédla, že dáma má zcela šedivé (hezky zastřižené:)) vlasy a aktivní pán nemá prakticky žádné! Zamrkala jsem. Líbající se dvojici muselo být dohromady určitě ke sto čtyřiceti letům!

Zamkla jsem auto, pískla na psy a odešla, abych nerušila. Tohle byli zaručeně senioři a s největší pravděpodobností důchodci. Ale v první řadě to byl muž se ženou - na tom věk nic nemění. Jak dlouho to bude trvat, než to těm mladším dojde?