19.3.2024 | Svátek má Josef


BTW: Být flexibilní

10.1.2007

Dokázali byste si spočítat, kolikrát musíte v duchu sevřít pěsti a s úsměvem (či aspoň šklebem) na tváři jít udělat neproveditelné? Ne, nemluvím o hrdinských a výjimečných činech, mluvím o obyčejných věcech, které ale zrovna pro vás představují problém. Možná je to objektivně krtčí hromada, ale pro vás je to Matterhorn. Norsko - za těmi domečky je ten náš

Jak dobře to znám! Jako každý, i já mám svá soukromá strašidla hýčkaná hluboko v hlavě a v srdci. V běžném životě se jim umím šikovně vyhýbat, ale stěhování do nového prostředí jich pár zase probudilo.

To je tak. Můj muž je neuvěřitelně přizpůsobivý a výkonný jedinec, kterého jen tak něco nezaskočí. Dokáže se rychle orientovat snad v jakémkoliv prostředí a z jakéhosi záhadného důvodu se domnívá, že jsem stejná jako on. Jenže ono to tak není.

Když jsme se sem přistěhovali, měl za sebou už šest měsíců práce v Norsku, zatímco já měla k dobru těch deset dní v létě. Přijeli jsme v sobotu hluboko v noci a od pondělka jsem musela začít normálně fungovat - vozit Marka do školy (a tu školu najít!), najít obchody, poštu, jezdit do Oslo, bylo-li potřeba... Prostě normální život.

Pro něho! Já jsem ze začátku musela bojovat s tisícem všelijakých drobných strachů a řešit záhady každodenního života v cizím prostředí. No dobrá, šlo to. Jenže potom byla ta nehoda, kterou jsem nezavinila a nemohla jsem jí zabránit, a ve mně se něco zlomilo. Začala jsem se bát. Když jsem druhý den ráno po nehodě musela naklusat k Martinovi do práce a z minuty na minutu odjet s půjčeným autem, které se jen lesklo novotou, zatímco kolem bylo stejné náledí jako den předtím, cvakaly mi málem zuby.

Jeli jsme s Markem po předvánočních nákupech a já jsem tiše, ale vytrvale reptala: "Jak si to ksakru představuje? Strčí mě do úplně neznámého auta a řekne jeď! Na tom zatraceném ledu! Navíc to má benzínový motor a manuální převodovku!" Zatímco jsem pátrala po takových vymoženostech, jako je ovládání stěračů nebo ofukování oken, Marek podotkl: "Celý život jezdíš s manuální převodovkou a navíc to auto je podstatně menší než naše. Na co si stěžuješ? Jsi přece flexibilní!" Norsko - hrací louka poblíž našeho domu

Ne, nechtěla jsem být flexibilní. Chtěla jsem být chována, těšena a chráněna před krutým světem, ve kterém existuje předvánoční blázinec a neposypané silnice. Jenže jsem moderní žena a musím být flexibilní, takže jsem dojela do Oslo, zvládla nákupy a neurazila zrcátka na těch zdejších nesmyslně mrňavých parkovacích místech v podzemních garážích. Martin se ničemu nedivil a proč také. Co je za problém dojet na nákup?

Strach mě samozřejmě přešel, ale stejně vím, že někde za bukem číhá nějaký další - takový je už život. A proto jsem vám chtěla říct, abyste se dívali pozorněji po svých příbuzných, přátelích a třeba i kolezích. Možná právě teď někdo poblíž vás překonává svůj osobní Matterhorn, ačkoliv vypadá, že prostě dělá svoji práci. Třeba je z toho nervózní a vy nechápete proč. A možná, že teď už chápete...:))




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !