Ne, nechci vás děsit, milé zvířetnické hospodyňky a milí zvířetničtí hospodyňkové (abych byla genderově korektní), do Velikonoc je ještě daleko a navíc mám na mysli něco jiného než nablýskaná okna.

Ačkoli nový rok začíná na počátku astronomické zimy, možná se shodneme v tom, že pro nás i přírodu ve skutečnosti přichází s nastávajícím jarem. Začínáme cítit novou energii, úlevně odkládáme těžké a tlusté bundy a z horních polic skříní vytahujeme lehčí a pestřejší oblečení.

Stejně úlevně – teprve teď, kdy je den delší a slunce laskavější a hřejivější – odkládáme zátěže, bolesti a strasti uplynulého roku, odhazujeme je z mysli a necháváme za sebou. A stejně jako při jarním úklidu v bytě a kolem domu máme někdy tendenci zbavit se překotně úplně všeho.

Možná je ale dobré, když ty loňské vzpomínky nejdřív trochu vytáhneme na světlo a otřeme z nich prach či potřepáme jimi, stejně jako to děláme s oblečením a věcmi, které při úklidu najdeme zastrčené v rohu skříně.

Možná uvidíme, že ta hrůza hrozná, co nás tak trápila, když jsme ji loni museli nosit, není tak už zdaleka tak hrozná, je už jen zbytečná a můžeme ji v klidu odložit. Možná zjistíme, že se ledasco dá přešít či použít jinak, nebo je to inspirace k něčemu úplně novému. A někdy možná nalezneme půvab a radost tam, kde jsme ji před časem z nejrůznějších důvodů neviděli, nemohli vidět. Možná se nám podaří trochu se smířit s bolestmi a objevit naději tam, kde jsme ji netušili.

Do úklidu se nikdo nepouští rád, často si říkáme „ještě že máme ty různé svátky, které nás k tomu nutí“. Ve skutečnosti to ale nejsou žádná data v kalendáři, je to naše vnitřní naléhavá potřeba občas si všechno vyčistit a uspořádat nejen kolem sebe, ale také v sobě.

Doufám, že letošní jarní úklid v duši nám přinese hodně energie a plánů do budoucna. Mezi kterými možná pak budou i ta „velikonoční“ okna.