M. Prokop 17.9.2019 10:54

Vzpomínám si na to, že Sýrie (a nebyla sama) zaútočila na Izrael a prohrála. Prohrál i Egypt, přišel o Sinaj. Jelikož byl ochoten uzavřít mírovou smlouvu, Izrael mu Sinaj vrátil. Sýrie není ochotna uzavřít mírovou smlouvu, ergo kladívko nemá vrácené Golany. To jsou fakta, ne bláboly o agentech a nesmyslné válce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vavruška 17.9.2019 11:32

No, a taky kolik je pitné vody na Sinaji, že? :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 17.9.2019 13:27

Jako předpolí proti Egyptu byl Sinaj moc dobrý. A s Golany to mohou Syřani zkusit, vyjednat území za mír. Zatím se tomu brání oni, ne Izrael.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krynický 17.9.2019 13:40

Ostatně kdyby Sinaj zůstala Izraelská, tak by tam bylo vody dost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 17.9.2019 15:32

Vody by tím nepřibylo, ale byla by do mrtě využita. V duchu onoho hesla, "dej Židovi poušť, udělá z ní zahradu (a dej Arabovi zahradu a udělá z ní poušť)".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krynický 17.9.2019 16:26

Vody by přibylo. Tedy sladké vody.

Odsolováním té mořské.

Se zbytkem souhlas.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pavel 17.9.2019 10:59

A jakou další fantasmagorii si vycucáš z prstu? Nedomníváš se náhodou, že za německým útokem na vysílačku v Gliwicích stáli polští agenti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vavruška 17.9.2019 11:33

My si netykáme. A Polsko je taky docela zajímavá kapitola...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pavel 18.9.2019 11:27

Aha, takže podle TEBE, tu druhou světovou polští agenti skutečně vyvolali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Aron 17.9.2019 12:08

Souhlas. Pan Stejskal si vybírá jen to co se mu hodí do jeho názorového postoje. Bohužel když jde o historii je její účelový výklad často důsledkem politických zájmů a pravda je to poslední co politiky zajímá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vavruška 17.9.2019 9:53

Vřele doporučuji film Toman (2018). Pokud se všechno odehrálo jako v tom filmu, všechny zbraně pro Izrael zařídil kšeftař Toman a ČSR tak jako slepý k houslím a vlastně v rozporu s tehdejší oficiální zahraniční politikou (a tak trochu za zády ministra zahraničí) přišla ke slávě a vděku Izraele. Tenhle film vůbec leccos vysvětluje, například proč s takovou zběsilostí tlačili sovětští poradci na pronásledování tehdejšího vedení KSČ, které mj. do značné míry jelo v Tomanových kšeftech, včetně propašování některých esesáků do bezpečí (za peníze, pochopitelně).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 17.9.2019 10:40

Film jako zdroj historických fakt, vy opravdu dovedete pobavit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vavruška 17.9.2019 11:31

Jenže historická fakta si můžete snáze najít, když víte, co máte hledat. Prakticky všechno, co v tom filmu je, vrhá zásadně jiné světlo na spoustu historických událostí z té doby, a na rozdíl od běžné masové propagandy KSČ to, co je ve filmu, do sebe více zapadá a dává to lepší vysvětlení některých událostí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Aron 17.9.2019 11:59

Může být inspirací k dohledání dějinných událostí o kterých jste do té doby neměl ani tušení. Já také ne. A posoudit sám nakolik je to pravdivé.

Filmové drama režiséra a producenta Ondřeje Trojana o vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy. Neuvěřitelný a pravdivý příběh rozporuplné osoby Zdeňka Tomana, šéfa naší zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu, bezskrupulózního obchodníka s obrovskou mocí a zásadním úkolem. Sehnat peníze, které komunistům vyhrají volby. A Toman peníze sehnat uměl. Pro sebe, pro rodinu i pro stranu. Šmelina, vydírání, kasírování válečných zločinců i jejich obětí. Neštítil se ničeho. Cena, kterou za svou kariéru zaplatil on i jeho blízcí, byla pak vysoká. Film odkrývá období tzv. třetí republiky, temné roky 1945 – 48, a příběh člověka, o kterém se nikdy nemluvilo. Režisér Ondřej Trojan přináší na plátno nejen napínavý thriller, ale i co nejvěrnější dobovou rekonstrukci skutečných událostí opírající se o nezvratná archivní a očitá svědectví.(Falcon)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Gramblička 17.9.2019 12:44

a proč ne? Pokud se tvůrci dokumentu či hraného filmu drží historických dat, lze takový film brát jako zdroj. Otázkou je, zda se jich drželi a kolik z děje je fikce

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 17.9.2019 13:29

Jo, pokud ...

Film musí být zhuštěný a napínavý.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 17.9.2019 13:31

Ta představa, jak kšeftař tehdy zařídí něco, co by Rusáci nechtěli, je poněkud bizarní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krynický 17.9.2019 13:42

A to jako proč? Oni tu v té době neřídili každý detail a i je bylo možno uplatit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Aron 17.9.2019 13:51

https://www.youtube.com/watch?v=tJKpw567P_k

Ondřej Trojan: Toman sháněl peníze pro komunisty, pak před nimi utekl

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Zinga 17.9.2019 10:10

Jděte už do Prčic s "historickým územím"! Judea je i historickým územím Říma a Osmanů a ještě před židy FILIŠTÍNŮ.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Zaorálek 17.9.2019 11:32

Židé tam žijí nejdéle. Římané a Osmané byli v době, kdy Palestině vládli, dobyvatelé. Prostě dobývali další a další území. To Izrael nedělal a nedělá. A těžko někdy dělat bude.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 17.9.2019 13:11

Židé v Palestině žili přes 3 000 let a nikdy zcela Palestinu území neopustili a v Jeruzalémě tvořili většinu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Houžňák 17.9.2019 8:45

Kdybyste aspoň nelhal tak hloupě ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 17.9.2019 8:48

Konkrétně lžu kde. Vše co jsem uvedl je dohledatelné a když si dám práci najdu vám i přesná data, kdy Rusko uznalo hranice Ukrajiny a najdu vám, kdy se Krym, vyslovil pro strvání ve svazku s Ukrajinou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Houžňák 17.9.2019 8:51

No třeba tady: "Referendum proběhlo na Krymu po té, co tam vtrhla sovětská armáda, vyhnala ukrajinskou armádu a vynutila si vyhlášení refernda o odtržení Krymu". Ale tu práci si dejte, najděte ta přesná data o tom uznání (nezapomeňte na text toho uznání) a o tom, jak se Krym vyslovil pro to setrvání. Hledejte, zveřejňujte, nestyďte se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Gramblička 17.9.2019 9:44

vsadím se, že nezveřejní ani kulové

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Gramblička 17.9.2019 12:46

Mno, vypadá to, že pan Kindl nemůže nic najít...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vavruška 17.9.2019 10:27

Lžete prakticky ve všem. Krymská ASSR vznikla 18.12.1921 jakou součást RSFSR. 20. ledna 1991 proběhlo referendum za obnovení Krymské ASSR jako účastníka Svazové dohody, tedy na stejné úrovni jako třeba Ukrajina, Estonsko a ostatní republiky, které zformovaly SSSR v roce 1921. (Referendum mělo účast 81% a pro se vyslovilo 93% hlasujících.)

12.2.1991 přijal Sjezd lidových poslanců USSR zákon o obnovení Krymské ASSR a ta byla obnovena ke dni 22.3.1991 jako územní součást Ukrajinské SSR.

Po jednostranném vyhlášení samostatnosti Ukrajiny (srpen 1991) vyhlásila Krymská ASSR samostatnost 4. září 1991. V únoru 1992 přejmenovali Krymskou ASSR na Republiku Krym a 5. května 1992 byla vyhlášena Ústava Republiky Krym a přijat zákon o státní suverenitě Republiky Krym. Potom až do roku 1994 probíhaly třenice mezi RK, Ukrajinou a Ruskem, až do přijetí nové Ústavy AR Krym, tentokrát ale už po tlakem Ukrajiny, která si tam nechala schválit, že všechny ústavní akty AR Krym musí stvrdit kyjevská Rada. Čili klasická okupace ve stylu Protektorátu Čechy a Morava. Protektorát taky nebyl bezprostřední součástí Velkoněmecké Říše, ale ta v něm vykonávala různé státní funkce, například policejní, vojenské apod.

Báchorky o tom, že obyvatelé Krymu jsou Ukrajinci, kteří teskní po Ukrajině a které zlé Rusko odtrhlo od jejich milované vlasti, jsou jenom výmysly. Ostatně, zajeďte si na Krym a zeptejte se sami...

• reagovat
• nahlásit příspěvek