P. Černý 19.1.2022 8:19

A ještě jedna poznámka na závěr, kterou si neodpustim.

Morálka je představa o tom jak bychom se měli chovat.

Mravnost je způsob, jak se skutečně chováme. Stejně jako nemravnost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Černý 19.1.2022 7:46

Pro ty, kdož by snad chtěli trávit své mládí nad úvahami starců, kteří se považují za filozofy, bych rád připomenul přiznání jednoho z nich (snad Senecy?):

Kážu o ctnosti. Nikoli o sobě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Hein 18.1.2022 22:33

Milí přispívající, rád bych už tu diskuzi ukončil. Někteří z vás tu úvahu přečetli "letem světem" a moc nad ní nepřemýšleli, jiní reagovali naprosto správně a velice mne to těší. Prosím, berte na vědomí, že mají-li být mé úvahy zveřejňovány, mohou být napsány pouze na čtyřech stránkách textu, což je vzhledem k závažnosti mnohých témat velice obtížné dodržet. Jsem patrně mnohem starší než řada z Vás (ročník 1947), 55 let se věnuji intenzivnímu studiu buddhismu a srovnávacímu studiu filosofie a náboženství. Napsal jsem téměř 300 úvah a prací, některé velmi obsáhlé (např. Buddhovo učení má cca 600 stran) a celkem jsem popsal asi 10 000 stran textu. Takže pokud vznikly nějaké nejasnosti, v některých dalších zveřejněných úvahách jsou snad tyto nejasnosti odstraněny. Prosím o pochopení - nad nikým se nevyvyšuji, ale opravdu vím dost na to, abych mohl cokoli ze svých prací před kýmkoliv obhájit. Takže se držím této mravní poučky římského básníka Quinta Ennia:

"Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, toť jak by mu světlo o své světlo zapálil. Nic míň mu nesvítí, zapálí-li jinému!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Bruner 18.1.2022 22:13

vzhledem k tomu, že neznáme (možná zatím) smysl bytí, pak je jen na nás, jaký smysl svému bytí a bytí i jiných dáme. Vypadá to, že podstatné je, abychom se chovali tak, aby byl život zachován a k tomu si můžeme vytvořit vzorce chování. Vede-li naše chování k zachování života, pak ho můžeme nazvat spravedlivým a cesty k jeho dosažení pak jsou mravné. Stále je třeba mít na paměti, že příčinou je příčinou je rozhodnutí o zachování života a následkem pak cesty k němu vedoucí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Černý 18.1.2022 22:11

A co s následujícím krkolomným citátem?

„Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny činí bohy, druhé lidmi, jedny dělá otroky, druhé svobodnými.“ — Hérakleitos

Je-li boj je otcem i králem spravedlnosti, pak bychom neměli zapomínat, že spravedlnost je dítětem a poddanou boje. Z boje či sporu spravedlnost vzniká. Boji či sporu se podřizuje. A ten boj může být spravedlivý (fér) či nikoli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Zrcek 18.1.2022 20:37

V období starověkých a středověkých říší byla spravedlnost chápána univerzálně celou společností; bylo jasné, co je vina či hřích. Mohly se případně lišit práva a tresty pro jednotlivé stavy či třídy, ale i to bylo všeobecně chápáno jako součást spravedlnosti. V období demokracie byla primární zásada rovnosti před zákonem. V ideálním případě mělo být jedno, jestli jste nebo nejste člen nějaké minority, zákon se na vás vztahoval vždy stejně.

Primární problém práva v postdemokracii je opouštění zásady rovnosti a nalézání odlišných procesních a právních norem pro menšiny: přistěhovalce, různé rasy, sexuální menšiny, původní domorodce. Právo je tlačeno k tomu, aby bylo aplikováno jinak pro ženy, jinak pro muže a jinak pro různé devianty. Má být jiné pro černochy, jiné pro muslimy (právo šaría), jiné pro Romy (cikány).

Problém je, že takové právo je neakceptovatelné pro většinu občanů.

V demokratické společnosti by menšiny byly nuceny se demokraticky přizpůsobit většině a akceptovat společné normy chování a společná práva a povinnosti. Problém dneška není pulzující a migrující lidstvo neuznávající mravní hodnoty (jak tvrdí autor), ale uměle vyvolaný společenský boj minorit, uznávajících jen vlastní společenské normy a bojujících společně proti normám a zákonům demokratické společnosti.

Proti tomu se musíme rozhodně postavit - jde o nás a budoucnost našich dětí, které už nebudou mít kam emigrovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Laurencikova 18.1.2022 20:22

Velice pekny clanek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Princ 18.1.2022 16:57

V článku o spravedlnosti mi chybí tabuizované téma trestu smrti. Jsem pro jeho znovuzavedení, což ovšem samo o sobě nestačí. Musí následovat jeho ukládání a exekuce. K tomu je třeba odvahy - soudců, presidentů, premiérů... Nikoli ale autorovy "uvážlivé odvahy", ale odvahy bez přívlastků. Pravděpodobně by se tak částečně snížil autorův "záporný společenský přetlak" (analogie temné energie ?).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Princ 18.1.2022 16:38

Ach, ty přívlastky! Pane autore, učiníte-li z odvahy "uvážlivou odvahu", prakticky tím tuto veskrze pozitivní vlastnost zrušíte. Odvaha buď je, nebo není. Taková "uvážlivá odvaha" muže sklouznout až podvolení - jak můžeme aktuálně pozorovat na tzv. "vyspělém Západě", neschopném postavit se na odpor vetřelcům.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Princ 18.1.2022 16:20

Spravedlnost je umělý konstrukt. V přírodě nic takového neexistuje. Spravedlnost vyžaduje instituci, pravidla a jejich vymahatelnost - to vše provozováno profesionály k tomu školenými.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 18.1.2022 15:46

V procesu evoluce na planetě Zemi je pro lidi nejdůležitější proces učení se.

Nejvíce se člověk naučí z chyb (vlastních i z chyb těch ostatních lidí). Čím krutější chyba, tím intenzivnější je proces lidského učení. A to je podstatné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 18.1.2022 15:23

Spravedlnost znamená pravdu, a pravdu najdeme tam, kde není lži.“ (Sómadéva - 11.stol.n.l.)

„Spravedlnost je pevné a trvalé úsilí přiznat každému právo, které mu náleží.“ (Domitius Ulpianus - 170-228 n.l.)

„Spravedlivé činy jsou vesměs slušné, kdežto nespravedlivé jsou stejně tak neslušné jako hanebné.“ (Marcus Tullius Cicero - 106-43 př.n.l.)

„Smysl pro rovnost je nejvlastnějším znakem spravedlnosti.“ (M.T.Cicero)

Inu, citáty jsou to zvučné, ale jako výroky jsou rozporné. Operují jen s vágně definovanými pojmy, jejichž definice je navíc časově a místně podmíněná. Ovšem - všechny se výtečně hodí do politických projevů a pfilozófických pojednání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek