ÚVAHA: Konspirační teorie = účinná inspirace pro umění?
Na Sardenu poprvé vyšlo 25. dubna 2001.
Jak snadno získat zájem čtenáře či diváka? Odpověď je poměrně jednoduchá. Postavte zápletku na tom, že vláda, armáda či tajná služba něco tají: vláda občanům, armáda vládě, tajná služba oběma... a všichni občanovi.
Strach a lež totiž jsou hlavními nástroji moci. Podívejte se zpět do minulosti, pokuste se objektivně zjistit, proč fungovaly minulé a proč fungují současné státy - jako většinový agens tam určitě najdete tyhle dvě položky. Konspirační teorie je pak jejich důsledkem, je strachem ze lži.
Díla - knihy, filmy - která jsou založena na konspirační teorii, tedy v lidské psychice rezonují s nástroji, které používá moc a autorita vůbec při manipulaci. Když jste předvolán k soudu, jdete tam v klidu nebo se strachem? Když ráno otvíráte dveře kanceláře, víte, že tam i zítra bude vaše jmenovka? Ohradíte se prodavači, který vám namarkoval o položku víc? Když vám matka řekne, že ji mrzí, když jí neděkujete za všechno, co pro vás udělala... mám pokračovat dál?
Když se mi před časem dostal do ruky článek, v němž jeho autor na fotografiích pořízených Armstrongem a Aldrinem dokazoval, že Američané vlastně nikdy na Měsíci nepřistáli, nejdřív jsem nevěřícně kroutil hlavou. Pak jsem si v hlavě srovnal svoje středoškolské znalosti optiky a tou hlavou jsem kroutil ještě intenzivněji. Nejenom to. Film KOZOROH - 1 (mimochodem - není to špatný film) je také založen na principu konspirace. Seriál Roswell a vůbec všechno okolo Area 51 je další podobný případ. Nejeden díl seriálu Akta X je o tom, že Mulder a Scullyová něco objeví, ale nesmí dál pátrat. Seriál Lone Gunmen (právě zahájený skoropohrobek X-Files) je dokonce otevřeně deklarován jako konspirační komedie - má z čeho si dělat legraci. Ale prvky konspirace používají americké filmy zcela běžně - vzpomeňte si na Den nezávislosti, kde se opět objevuje Area 51!
Obviňování moci z konspirace je totiž vděčným způsobem řešení vlastních problémů tak, aby se nemusely řešit. Vždyť v takovém případě je člověk ušetřen zklamání nad vlastní nedokonalostí a chybovostí, má náhradní cíl svého zájmu (či spíše agrese), získává pocit vlastní důležitosti a sebejistoty.
Souhlasím s tím, že někdy a někde k podobným spiknutím dochází. Jenže ono to spiknutí mocných je mnohdy jen výsledkem souběhu zájmů lidí, kteří se na žádném společném postupu nedomlouvali - prostě proto, že se nemuseli domlouvat. Kontrašpionáže mají nutně radost ze zpráv o výskytu UFO na svém území - už jenom tím, že díky nim se stává skutečná špionáž složitým filtrováním nesmyslných zpráv. Proč tedy tyhle dezinformace trochu nepřiživit? Jedna koruna (rubl, dolar, ...) investovaná do podobné kampaně vede k takové erupci dalších zpráv, jakou byste nedokázali pokrýt ani z rozpočtu největších tajných služeb.
Už američtí spisovatelé Frederik Pohl a Cyril Kornbluth ve svém geniálním díle Obchodníci s vesmírem (Space Merchants, 1953, česky 1963) vyhmátli podstatu nedokazatelné vraždy - najděte si někoho, kdo to chce udělat, a máte vystaráno. Skutečný pachatel je v takovém případě naprosto nepostižitelný - jeho psychický tlak, navádění a vytvoření příležitosti pro vraždícího psychotika jsou při troše dovednosti neprokazatelné; přitom vraždící osoba je na svůj čin hrdá... (John Fitzgerald Kennedy byl zavražděn v roce 1963 - deset let poté, kdy autoři dokázali tuto vizi extrapolovat z projevů davových hysterií studené války, shodou okolností v roce českého vydání této knihy.)
Ostatně nemusí jít zrovna o vraždu. Poslanci parlamentu - ač s protichůdnými politickými názory - hlasují pro určitý rozsah vlastní imunity či pro nějakou výši svých platů, a nepotřebují k tomu nějaké složité zákulisně konspirační jednání.
Takže až příště narazíte na další konspirační teorii, prosím, buďte opatrní a pečlivě zvažujte, jestli spiknutí je jediné možné vysvětlení toho, co vidíte, a jestli náhodou spíše nejde o uplatnění některého obecného schématu chování.