Na Sardenu poprvé vyšlo 25. dubna 2001.

Jak snadno získat zájem čtenáře či diváka? Odpověď je poměrně jednoduchá. Postavte zápletku na tom, že vláda, armáda či tajná služba něco tají: vláda občanům, armáda vládě, tajná služba oběma... a všichni občanovi.

Strach a lež totiž jsou hlavními nástroji moci. Podívejte se zpět do minulosti, pokuste se objektivně zjistit, proč fungovaly minulé a proč fungují současné státy - jako většinový agens tam určitě najdete tyhle dvě položky. Konspirační teorie je pak jejich důsledkem, je strachem ze lži.

Díla - knihy, filmy - která jsou založena na konspirační teorii, tedy v lidské psychice rezonují s nástroji, které používá moc a autorita vůbec při manipulaci. Když jste předvolán k soudu, jdete tam v klidu nebo se strachem? Když ráno otvíráte dveře kanceláře, víte, že tam i zítra bude vaše jmenovka? Ohradíte se prodavači, který vám namarkoval o položku víc? Když vám matka řekne, že ji mrzí, když jí neděkujete za všechno, co pro vás udělala... mám pokračovat dál?

Když se mi před časem dostal do ruky článek, v němž jeho autor na fotografiích pořízených Armstrongem a Aldrinem dokazoval, že Američané vlastně nikdy na Měsíci nepřistáli, nejdřív jsem nevěřícně kroutil hlavou. Pak jsem si v hlavě srovnal svoje středoškolské znalosti optiky a tou hlavou jsem kroutil ještě intenzivněji. Nejenom to. Film KOZOROH - 1 (mimochodem - není to špatný film) je také založen na principu konspirace. Seriál Roswell a vůbec všechno okolo Area 51 je další podobný případ. Nejeden díl seriálu Akta X je o tom, že Mulder a Scullyová něco objeví, ale nesmí dál pátrat. Seriál Lone Gunmen (právě zahájený skoropohrobek X-Files) je dokonce otevřeně deklarován jako konspirační komedie - má z čeho si dělat legraci. Ale prvky konspirace používají americké filmy zcela běžně - vzpomeňte si na Den nezávislosti, kde se opět objevuje Area 51!

Obviňování moci z konspirace je totiž vděčným způsobem řešení vlastních problémů tak, aby se nemusely řešit. Vždyť v takovém případě je člověk ušetřen zklamání nad vlastní nedokonalostí a chybovostí, má náhradní cíl svého zájmu (či spíše agrese), získává pocit vlastní důležitosti a sebejistoty.

Souhlasím s tím, že někdy a někde k podobným spiknutím dochází. Jenže ono to spiknutí mocných je mnohdy jen výsledkem souběhu zájmů lidí, kteří se na žádném společném postupu nedomlouvali - prostě proto, že se nemuseli domlouvat. Kontrašpionáže mají nutně radost ze zpráv o výskytu UFO na svém území - už jenom tím, že díky nim se stává skutečná špionáž složitým filtrováním nesmyslných zpráv. Proč tedy tyhle dezinformace trochu nepřiživit? Jedna koruna (rubl, dolar, ...) investovaná do podobné kampaně vede k takové erupci dalších zpráv, jakou byste nedokázali pokrýt ani z rozpočtu největších tajných služeb.

Už američtí spisovatelé Frederik Pohl a Cyril Kornbluth ve svém geniálním díle Obchodníci s vesmírem (Space Merchants, 1953, česky 1963) vyhmátli podstatu nedokazatelné vraždy - najděte si někoho, kdo to chce udělat, a máte vystaráno. Skutečný pachatel je v takovém případě naprosto nepostižitelný - jeho psychický tlak, navádění a vytvoření příležitosti pro vraždícího psychotika jsou při troše dovednosti neprokazatelné; přitom vraždící osoba je na svůj čin hrdá... (John Fitzgerald Kennedy byl zavražděn v roce 1963 - deset let poté, kdy autoři dokázali tuto vizi extrapolovat z projevů davových hysterií studené války, shodou okolností v roce českého vydání této knihy.)

Ostatně nemusí jít zrovna o vraždu. Poslanci parlamentu - ač s protichůdnými politickými názory - hlasují pro určitý rozsah vlastní imunity či pro nějakou výši svých platů, a nepotřebují k tomu nějaké složité zákulisně konspirační jednání.

Takže až příště narazíte na další konspirační teorii, prosím, buďte opatrní a pečlivě zvažujte, jestli spiknutí je jediné možné vysvětlení toho, co vidíte, a jestli náhodou spíše nejde o uplatnění některého obecného schématu chování.