Anotace:

Druhá kniha trilogie Princ ničeho.
Svatá válečná výprava, která má vyrvat z rukou jinověrců posvátné město Šimeh, se po dlouhých přípravách a vyjednáváních konečně dává na pochod. Před sebou má dálky, planiny zamořené přízraky, nekonečné pouště, nepoznaná strádání, ale také příslib kořisti a slávy. Především však jistotu, že v neznámé krajině číhá nepřítel. Jenže - co když se nebezpečnější nepřítel než ten, s nímž přišla bojovat, skrývá v jejích řadách?
Vojsko, jaké tento svět nespatřil tisíce let, s sebou unáší také postavy, které se v jeho řadách sešly z různých pohnutek v závěru románu První přichází tma. Čaroděj Achamian s obavami sleduje přibývající znamení, která věští Druhou apokalypsu a znovuzrození obávaného Neboha. Zmítaný výčitkami, že zrazuje vše, co pro něho doposud bylo důležité, netuší, že nejtěžší zkoušky teprve přijdou. Barbarský náčelník Cnaiür se ocitá výš, než kdy čekal, ale o to propastnější jsou hlubiny šílenství, do nichž může upadnout. A Kellhusovi, princi z neznáma, zřejmě není cizí nic, co mu může pomoci k získání většího vlivu nad Služebníky Klu, těžce postupujícími za svým cílem na jih.
Druhá kniha cyklu Princ ničeho kombinuje originálním způsobem epické bitvy, v nichž řinčí zbraně, s niternějšími bitvami ducha, které jsou sice tišší, ale možná právě ony rozhodují o osudu světa.

Ukázka:

Rozbřesk působil směle a Achamian se přistihl, jak přemýšlí, jestli rána vždy vypadají takto, když je vítá tisíc hrotů oštěpů. Sluneční paprsky vylétly od okraje nachové země a ozářily stráně a linie stromů jiskřivým ranním jasem. Sogijská cesta, stará pobřežní trasa, která byla starší než Cenejská říše, mířila rovně k jihozápadu, ohýbaná pouze stoupáním a klesáním kopců v dálce. Pomalu po ní postupovala dlouhá řada mužů ve zbroji, propojená výstrojními konvoji a po stranách lemovaná skupinami rytířů na koních. Tam, kde se jich dotklo slunce, protáhlo jejich stíny daleko do okolních pastvin.

Ten pohled naplnil Achamiana údivem.

Dokončení zde.