Několik výstižných povídání o čistě scifistickém setkání fanoušků fantastiky jsme si mohli přečíst v reportážích našich dvorních reportérů během uplynulého týdne. Jelikož a protože jsem se conu účastnil opět pouze krátce, navíc většinu času právě na přednáškách literární linie, bylo by opakování jejich slov příslovečným nošením dříví do lesa, přesto si možná zadělám na menší problémy, když se pokusím zcela objektivně pohovořit o kvalitě jednotlivých přednášek, respektive přednášejících.

Ze šesti přednášek (z toho jedné vlastní), kterých jsem se zúčastnil, mě zaujalo, že každá byla podaná různými způsoby, proto se v mé hlavičce urodil nápad na neobvyklou reportáž, ve které nastíníme trendy a postupy jednotlivých přednášejících, možná se společně něco přiučíme (diskuze je naprosto funkční).

Zjistil jsem například, že mladší generace s oblibou používá počítač a projektor, naproti tomu starší a zkušenější dokáže výtečně zúročit své letité zkušenosti s žánrem a předat je dál za pomoci obyčejného papíru (či papyru). První postulát bych založil na tvrzení, že mnohdy zajímavou přednášku může dost shodit její podcenění samotným autorem, což se stalo přesně mně. Přednášel jsem o velmistru Asimovovi, jak jsem pořadatelům, měsíc před samotnou akcí, přislíbil. Bylo mi jasné, že diváky asi nezaujmu pouhým citováním životopisných a bibliografických faktů, zastoupených v hojném počtu na internetu (navíc jsem vycházel z předpokladu dvou povídání o Velmistrovi žánru). Z tohoto důvodu jsem si začal rýsovat plán, těžící zejména z pobavení publika. Nakonec o Asimovi zůstala v programu pouze moje přednáška, s výmluvným názvem Já, člověk. Cílem bylo seznámit fany s osobnostní Isaaca Asimova. Měsíc utekl jako voda a přednáška byla v pokročilé vývojové fázi (neměl jsem ani čárku). Dva dny před uvedením na veřejnost byly velice krušné. Ouha, řeknete si (to nevystihuje dopad veškerého stresu a nervozity na můj choulostivý nervový systém). Přesto přednáška dopadla celkem úspěšně, soudím dle nadšených reakcí publika. Jasně jsem si ale uvědomil chyby vyvstávající z ušití horkou jehlou. Prvním nedostatkem byla časová past, protože na conech jsou přednášky následovány jedna druhou a člověk by neměl uzurpovat z času dalšího přednášejícího. Překročil jsem o čtvrt hodiny a dostal se sotva k polovině připraveného materiálu. Druhá a závažnější chyba vyvstala z kapacitního přetížení, kdy jsem jel ze dvou zdrojů a díky nervozitě docházelo k zásekům, při nichž jsem opakovaně zjišťoval, že předbíhám svou vlastní osnovu. Pro příště už vím, kde ubrat a co přidat, snad se někde setkáme a vy si vyslechnete něco o Asimovových ženách. Pravidlo první: Připravujte se v dostatečném předstihu.

Když už jsem skončil, vyslechl jsem si Marilinu Hodinu exobiologie: Stromové kočky. Určitě už jste slyšeli o spisovateli D. Weberovi a jeho hrdince Honor. Z této obsáhlé ságy se Maril zaměřila právě na kočkám podobné šestinohé šelmy. Maril disponovala pečlivou přípravou a pevnou osnovou promítanou společně s obrázky na plátno (kolikrát měl člověk pocit, že ví, o čem bude Maril mluvit). Své znalosti předávala pěkně podle osnovy, doplňovala je obrazovým materiálem a vždy dokázala odpovědět na všetečné otázky z publika. Jedinou slabou stránkou byla až přilišná didaktičnost a málo srandy. Pravidlo druhé: Neunuďte publikum, trocha humoru nebo hlasitých překvapení nikdy neuškodí.

V sobotu dopoledne, značně nevyspán po nočním hýření, jsem začal až se Silverovými 100 a 1 způsobem, jak se nechat zabít. Pro velký úspěch této přednášky na jiném conu se Honza nechal přemluvit k jejímu opakování na Sconu. Abych se přiznal, tak jsem byl zklamán, hlavně kvůli špatným projekčním podmínkám, kdy na plátně nebylo skoro nic vidět. Silverova příprava mohla být pečlivější, kdyby nastříhal digitální ukázky z kultovních filmů, na druhou stranu měl hezky připravené videokazety, kde byla přesně nastavena daná stopa. To, co mi chybělo, byla větší invence ze strany autora, v některých chvílích jste viděli pouze pobíhajícího Silvera a slyšeli opravdu nechutné zvuky. Člověk tak neměl téměř nic z avizovaných úmrtí, světlo se stalo nepřítelem. Pravidlo třetí: Organizátoři nemohou myslet na všechno, ale vy ano, domlouvejte si předem svoje požadavky pro zdárný průběh vaší prezentace.

Následující přednáška Honzi "Šamana" Kovanice o SF jako literatuře faktu byla vynikající hlavně kvůli nadšení, s jakým dokázal o vybraných ilustračních dílech a objevech v nich předpovězených mluvit. Bohužel se občas nechal příliš unést svými úvahami a původně dobrý záměr tak z celkového pohledu působil značně nekonzistentně. Možná proto si někteří lidé opravdu mohli z přednášky odnést pocit, že SF jako literatura faktu byla založena na objevu logaritmického pravítka. Pravidlo číslo čtyři: Kroťte se a držte původní osnovy.

Nejvíce jsem se bavil a poučil právě u "nového podivna", u New Weirdu, u hnutí, které k nám přivedl Martin Šust a jako osoba nejpovolanější se o něm rozpovídal. Skvělý příjemně posazený hlas, stejně jako projev, u něhož vaši pozornost přitahovala Martinova gestikulace, úplné divadlo, což myslím pouze v dobrém smyslu. Své povídání Martin pečlivě držel na uzdě, ač byl někdy hrubě přerušen opozdilým posluchačem, nenechal se však přespříliš vyvést z míry a v rychlosti mu vše zopakoval. Své povídání dokázal obohatit o různorodé zážitky z "natáčení" (například s autory). Jedinou chybičku na kráse pak člověk může spatřit v nepovedené propagaci new weirdu (reportáž Petra Říhánka je v tomto dosti výmluvná).

Posledním zákuskem, který jsem bohužel musel opustit předčasně, bylo povídání o vizionářství v díle Stanislawa Lema v podání spisovatele Františka Novotného. Svou přednášku si do puntíku připravil na papíře, což značně připomínalo autorské čtení, rozhodně s ní však dokázal zaujmout plnou posluchárnu. Franta Novotný prezentoval své vysoce sofistikované úvahy a zpřístupnil náročnější Lemova díla všem přítomným přísedícím. Například u vysvětlení záměru, který měl autor se Solaris, jsem valil oči, co všechno mi při četbě uniklo (bylo mi čtrnáct, ale už teď vím, že si právě Solaris přečtu s novým zaujetím a náhledem). Pozornost si mluvčí Novotný dokázal udržet nejenom zvučným a perfektně artikulovaným přednesem, ale hlavně obsahově bohatým a informačně přínosným sdělením. Zde bych asi žádnou výtku vznést nemohl, snad jen varování pro všechny, kteří si myslí, že myšlení bolí: bez absolutního soustředění a základní znalosti Lemových děl, by mohla být prezentace Lema jako věštce kybernetiky a vykladače světa nestravitelná.

A poučení na závěr? Snažte se přednášet o věcech, ke kterým máte kladný vztah a rozumíte jim. I když si myslíte, že je znáte a myslíte si o sobě, že dokážete mluvit spatra, raději si vždy načrtněte a připravte osnovu povídání, kdyby vás náhodou někdo svým dotazem přerušil (prostor na dotazy slibte na začátku promluvy, byť byste lhali). Než začnete přednášku připravovat, vzpomeňte si, jestli jste s organizátory probrali její časové umístění a technické zázemí.

Během tohoto týdne jste si tak určitě mohli připomenout to nejzajímavější, co jste na Sconu měli k dispozici a ostatní z vás se snad rozhoupou k návštěvě příští rok, bude-li ročník druhý. Zmíním ještě jednu opomenutou linii - kdo se cítil dostatečně fyzicky neukojený, vždy mohl zabloudit do místnosti Dance Dance Revolution, jen po očku jsem při odchodu nahlédl a tuze jsem se zapotil, hranice možného byla v mých očích posunuta - alespoň ohledně možností lidského těla.