V středeční podvečer zažila půda brněnské Filosofické fakulty nebývalý nával. Netradičně architektonicky řešená učebna D22 hostila totiž 12.5. polskou literární legendu - spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vystoupení zorganizoval Polský institut spolu s brněnskými polonisty a dvě hodiny utekly jako nic.

Po rozpačitém úvodu, kdy to na chvíli vypadalo, že zůstaneme odkázáni na své (převážně chabé) znalosti polštiny, dorazil i tlumočník. Následovalo přečtení ukázek z husitské trilogie a pak se autor rozpovídal o publikování u nás, pochvaloval si zejména svého překladatele Stanislava Komárka, jenž "...dokáže mírně opravit, když se spisovatel mírně splete." Z české fantasy scény údajně Sapkowski zná všechny autory, avšak žádného nečte. Nakonec si ale vzpomenul na Františku Vrbenskou a Miroslava Žambocha.

Lze se domnívat, že podobný nápor brněnská polonistika nikdy nezažila a možná už ani nezažije.

Někdy tou dobou se začaly projevovat specifika místnosti D22, přezdívané místními "Sauna". Ono když je na všech oknech nalepený zákaz otevírání, klimatizace stávkuje za třináctý důchod a mistrovi fanoušci planou nadšením, tak nějaké to teplo holt vzniká celkem svižně.

Naštěstí to Andrzej Sapkowski vynahradil publiku vtipným zodpovídáním položených otázek. Spisovatel se při odpovědích zrovna dvakrát s ničím nemazal, občas padlo i nějaké to slůvko, jež by pro Mirka Dušína mohlo být záhadou. Opřel se zejména do tvůrců filmového a seriálového zaklínače, jejich adaptaci označil za... řekněme méně zdařilou. Jako bonus vysvětlil, proč hraje v seriálu barda Marigolda, který se má podobat elfům, Zbigniew Zamachowski, jehož zanedbaně sedlácká image se stala terčem fanovského posměchu. Inu příčinou je skutečnost, že autoři filmové podoby nečetli knihu, ale komiks, jenž o zaklínači u našich severních sousedů také vyšel. A jeho ilustrátor je tak trochu karikaturista a když se sešlo jedno s druhým, neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat.

Herní adaptace se autorovi naopak líbila, programátoři zřejmě čtou jeho knihy více než scenáristé. Humorně působila historka o popularitě, kterou Sapkowskému přineslo na západě vydání hry The Witcher. Podle úsudku hráčů se tak logicky zařadil vedle Richarda A. Knaaka nebo Christie Golden k autorům píšícím podle úspěšné počítačové hry.

Horké křeslo - Andrzej Sapkowski zodpovídá dotazy (ale teplo bylo všem).

U Geralta a jeho světa se diskuze ještě chvíli zdržela, Sapkowski naznačil jakýsi autorský návrat ke kořenům. Takže se možná ukáže, že skálopevný úmysl nepokračovat v příbězích ze zaklínačského prostředí nebyl až tak pevný či případně, že ani kámen nevydrží věčně. Další plány spisovatel příliš neodhaloval, zjevně není nadšený z předčasného odkrývání svého pokerového listu. Zato stručně představil u nás dosud nevydanou útlou knížku Żmija a uvedl budoucí čtenáře do pozadí vzniku fantasy románu ze sovětsko-afghánské války. O svém doposud posledním díle a jeho přijetí domácím publikem tvrdí, že "...v Polsku se nesmí psát o Rusech a v Rusku také ne, což platí zvlášť v případě polských spisovatelů."

V závěru se Sapkowski věnoval svým literárním počátkům, polské fantasy scéně a knihám, jež ho zaujaly. Mezi své oblíbence řadí Neila Gaimana (doporučil jeho Knihu hřbitova), Marion Zimmer Bradleyovou a artušovský román The Once and Future King spisovatele Terence H. Whitea.

A pak zazvonil zvonec a přednášky byl konec.

Kdo chtěl, nechal si podškrábnout knížku a kdo nechtěl, šel inhalovat vzduch do ulic Brna.