Zašli jsme s Haninou na dvě divadelní představení v rámci festivalu „Dítě v Dlouhé“. To druhé byla velice zajímavá inscenace slavné Bradburyho Marťanské kroniky. Z repertoáru brněnského divadla Polárka je tohle asi jedno z nejméně dětských děl. Už je to aspoň deset let, co jsem četl předlohu, ale divadelní verze není, řekl bych, oproti ní dětem nijak přiblížena, spíše naopak. Troufám si tvrdit, že ještě na střední škole bych ze hry nedovedl pochopit úplně vše.

Z divadelní Marťanské kroniky jsem nebyl tak nadšený jako z Růže pro Algernon, na druhou stranu se nám líbila o mnoho víc než únavná Topolova Cesta do Bugulmy. Přitom převést převážně lyrickou povídkovou sbírku do formy divadelního představení rozhodně není lehký úkol. Autoři divadelní inscenace předvedli na divadle většinu povídek původní verze sbírky (z těch známých chybí snad jen Usher 2), dokonce ve formě krátké video-pauzy přiblížili i povídku „Přijdou vlahé deště“.

Nejpříjemnějším překvapením pro mě bylo zpracování sedmé a osmé povídky, kde Jeffa Spendera nahradili vášnivou Jessicou Spenderovou. Tím je postava a její motivace podle mého názoru uvěřitelnější, nehledě na to, že motiv vztahu Spenderové a Wildera dodává příběhu další rozměr. To je asi nejlepší část hry, kde se podařilo postavit se na ramena obra Bradburyho a dosáhnout ještě o kousek výš. Na scéně se střílí a dojde na akční scény.

Režisér Konrád Popel velice pěkně ztvárnil marťany, kteří se od lidí neodlišují jen maskami a telepatickými schopnostmi známými z předlohy, ale i gesty, způsobem chůze a dalšími drobnostmi. Nepůsobí to směšně, ale „krásně“ nelidsky. Herci se rolí mimozemšťanů zhostili se ctí a opravdu to fungovalo. Kéž by tolik odvahy měli i tvůrci Star Treku!

Divadlo Polárka Marťanskou kroniku ještě hraje (v Brně) a podle našeho názoru tenhle kulturní zážitek za návštěvu stojí.

V sobotu 20. června 2009 si můžete užít derniéru představení Dvacet tisíc mil pod mořem. (pozn. redakce)