Pátek 7. března – 1. den

Na místo pořádání prvního ročníku Cravataconu jsem dorazil půl hodinky před zahájením registrace. Můj příjezd vzbudil mírný rozruch („hele, máme tu prvního účastníka“), nicméně nezbylo mi, než počkat na čtvrtou hodinu odpolední, kdy se brány DDM Fokus v Novém Jičíně, kde se celá akce od 7. do 9. března uskutečnila, definitivně otevřely návštěvníkům. Po registraci, kde se mi díky tomu, že jsem měl kravatu, dostalo bonusového balíčku (ten se skládal z mapky centra Nového Jičína, programu conu, placky, lízátka, losu do tomboly a nespecifikovaného počtu kávových zrnek – asi abychom co nejvíce vydrželi), se mě, jakožto prvního ze tří přítomných hostů, ujal jeden z organizátorů a v krátkosti mi vysvětlil, kde co je a kdy vše začne, čímž si u mě pořadatelé udělali malé plus. Jak jsem si později všiml, snažili se takto podobně uvítat všechny příchozí, a pokud jim na začátku někdo unikl, mohl se jich později na vše potřebné zeptat.

Do začátku zbývaly dvě hodiny, což mi dalo dost času obejít si všechny místnosti. Hned v přízemí se chystala promítací místnost, kde návštěvníkům měly po dobu conu pouštět filmy na přání. Dále se přímo vedle zařizovala místnost (jinak tělocvična juda – opravdu stylová) na hraní Dračího doupěte (i když ono „zařizovala“ je jen lehký eufemismus, lidi tam prostě vytáhli knížky pravidel, rozhodili je po zemi a začali se šermovat dřevěnými meči). Na konci chodby, hned vedle sálu určeného pro přespání hostů, se připravoval bar a herní místnost pro stolní hry v jednom. V prvním patře se nacházel první přednáškový sál a anime místnost, v druhém patře pak druhý přednáškový sál a počítačová místnost.

O půl šesté, když organizátorů bylo stále více než účastníků, se rozhodlo o posunutí zahájení Cravataconu o půl hodiny. V půl sedmé byli všichni svoláni do velkého sálu, kde Antonín „Elemental“ Brinda spolu s Karolínou „Innes“ Růžovou pronesl uvítací řeč. Jelikož se jednalo o první ročník conu, organizátoři experimentovali a program měl být spíše takovou všehochutí. Po probrání jednoduchých pravidel chování, poukázání na možnost slevy v blízké čajovně pro účastníky conu a upozornění na soutěž o nejlepší kravatu nám už bylo popřáno, abychom si akci co nejvíce užili.

Po ukončení proslovu jsem se běžel zaregistrovat do turnaje v DrD. Družina (celkem tam byly dvě), ve které jsem skončil, čítala celkem tři lidi, z nichž dva byli hraničáři (moje maličkost) a poslední válečník. Do začátku turnaje zbývalo ještě dost času, jelikož pánové jeskyně museli schválit osobní deníky, načež jsem se rozhodl navštívit pokud možno co nejvíce přednášek. První volba byla nelehká – buďto přednáška Jana „Gurgyho“ Kundery „Svět a rasy Warhammeru“ nebo promítání „House, a bit of Fry and Laurie“ s představitelem morousovitého geniálního doktora ze seriálu na Nově, které pořádala Innes. Moje gentlemanské já dalo nakonec přednost dámě, jednak proto, že seriál Doktor House mám opravdu rád, a za druhé proto, že o světě Warhammeru toho vím poměrně dost. Navíc jsem byl zvědavý, jak bude vypadat přednáška o veskrze nefantastickém/nesci-fi seriálu (i když pro takové laiky, jako jsem já, je to občas opravdu sci-fi). Nakonec jsem nebyl zklamán, a jak už napověděl název, promítal se pořad, kde vystupoval v té době ještě mladý Hugh Laurie. Obzvláště pikantní bylo představení „Bezpečné polohy při sexu“ v němž účinkoval také známý britský komik Rowan Atkinson jakožto anonymní „Mr. R“.

Na chvíli se mi ještě podařilo nakouknout na přednášku „Fenomén jménem Zaklínač“ od Jakuba „Ertefola“ Kováře, než mě našla moje družina a odvedla mě do herní místnosti, kde už začínal turnaj v dračím doupěti. Zápletka začínala klasicky. Byli jsme vyslaní do odlehlé vesnice získat jakousi (zřejmě kouzelnou) dýku. Důraz se kladl také na roleplaying postavy, čehož si všichni během hry vrchovatě užili. Čím dál jsme postupovali, tím víc vedlejších zápletek se objevovalo. Dračí doupě se, pokud máte kolem sebe dobrou partu, hraje moc dobře a čas utíká jako splašený kůň. Krátce po desáté mi bylo jasné, že víc už toho dnes nestihneme, jinak bych já nestihnul vlak. Jen s těžkým srdcem jsem opouštěl na tu jednu noc Nový Jičín a po cestě si nadával, že jsem si už v pátek nestihnul sbalit všechny věci, abych mohl přespat přímo na místě.

Sobota 8. března – 2. den

V sobotu jsem do DDM Fokus dorazil kolem půl desáté ráno (pro některé ještě hluboká noc – známka skvělé noční zábavy – další soukromé nadávání na mou osobu) a po složení věcí v prostorách pro přespání (rozumějte mrsknutí batohu na zem) jsem ještě stihnul navštívit konec přednášky o britském sitcomu „Black Books“ o dvou střelených knihkupcích z londýnského antikvariátu, kterou pořádala Innes. Po této přednášce jsem využil toho, že Pánové jeskyně stále ještě spali a namísto hraní DrD jsem se vydal do Manga Workshopu, vedeného Hankou „Sid“ Šimečkovou. Nejprve jsme si promítli krátkou prezentaci, kde nám byly představeny jednotlivé kroky při kreslení manga postavy, podívali jsme se na způsob tvorby tzv. „Chibi“ (čtěte čibí, těžko to popsat, pokud jste někdy viděli nějakou mangu nebo anime, tak chibi jsou postavičky, ve které se mění hrdinové například v nějaké trapné situaci, kdy je třeba udělat veselý kukuč), načež jsme nastoupili cestu praxe a zkusili stvořit něco vlastního.

Po tomto skvělém workshopu jsem zavítal na přednášku „Vliv prodeje kravat na ekonomiku Zimbabwe“ pořádanou Gerdysem a Jakubem „Aelonem“ Kvitou. Tato vtipně pojatá přednáška nás informovala o historickém spojení kravat s africkou zemí Zimbabwe. Dozvěděli jsme se například, že v Zimbabwe žijí nejlepší vazači kravat na světě, čehož využívali především Britové v době svého koloniálního panství, a také, že zde stojí největší továrna na kravaty na světě (Teď ale nejspíš zavřená). Rovněž i to, že The Beatles měli svůj první koncert právě v Zimbabwe, pro mě byla docela novinka.

V jednu hodinu následovala pauza na oběd, načež jsme opět pokračovali v turnaji v DrD. Vedlejší zápletky pomalu přibývaly, ale dařilo se nám nezaseknout se na místě. V jedné jeskyni jsme s dosti destruktivními účinky vyzkoušeli dračákovskou verzi známého molotov-koktejlu. V druhé družině mezitím došlo k prvnímu úmrtí, když družinový kouzelník nepřežil střetnutí s poněkud obskurní verzí krysoidního mutanta.

Kolem třetí hodiny se mi podařilo přemluvit družinu na přestávku a vyrazil jsem na Gurgyho přednášku „Trpaslíci ze světa Warhammeru“. Jelikož jsou trpaslíci moje oblíbená rasa, zvláště ti ze světa „válečného kladiva“, mrzelo mě, že máme na tuto přednášku jen hodinku (o trpaslících by se dalo mluvit hodiny a hodiny, stejně jako o dalších rasách). Přes časový press se povedlo probrat nejdůležitější aspekty trpasličí rasy, jejich historii, vztah k tradicím i náboženství. Z mého pohledu jsme si s Gurgym docela padli do noty (jestli to tak viděl i Gurgy, bohužel nevím) a musím říct, že bylo fajn potkat takového warhammer znalého člověka.

Po Gurgyho přednášce jsem opět nastoupil útrpnou cestu naší družiny v turnajovém dobrodružství. Podařilo se nám získat onu požadovanou dýku, načež jsme se jali řešit zbytek vedlejších úkolů, vyhnáním dřevorubců z druidova lesa počínaje a přivedením hříšníka před kněžskou zpověď, kdy se nám obzvlášť osvědčilo hraničářské kouzlo Zmam osobu, konče.

Chvilku před sedmu hodinou vyhlásili Pánové jeskyně přestávku a odebrali se ven na večerní vodní dýmku, čehož jsem využil k návštěvě Aelonovy přednášky o Futuramě, oblíbeném to kresleném seriálu z dílny Matta Groeninga, tvůrce světoznámé rodiny Simpsonů. Na přednášce se Aelon zaměřil na fantastické vynálezy z první série Futuramy, jako byla sebevražedná budka (smrt za pouhých 25 centů, nejoblíbenější sebevražedné budky od roku 2800), čichoskop (stejný jako teleskop, jen ke vnímání neužíváte očí, ale svých čichových buněk) a v neposlední řadě suchozemský skafandr pro ryby nebo zvěditor, přístroj schopný předpovídat budoucnost. Vedla se diskuze o reálném využití těchto vynálezů a následně jsme se přemístili do přízemní promítací místnosti na shlédnutí několika dílů Futuramy. Během přechodu jsem se nenápadně oddělil od skupiny a potichu se vetřel na přednášku o nejnovější české fantasy/sci-fi knižní sérii JFK – John Francis Kovář uspořádanou Randalfem. Mluvilo se o dosud vydaných dílech (celkem jich je zatím 14), obálku ze 13. dílu s Andreou Villefort jsme jednohlasně prohlásili za nejkrásnější a nakonec nám bylo prozrazeno i něco málo o dílech dosud jen plánovaných (15. díl se má odehrávat v Pacifiku, v 16. díle se zase čtenáři podívají do I. světové války a JFK se dokonce setká se slavným kapitánem Bigglesem).

Pár chvil na to jsem se chystal zúčastnit ukázky a přednášky ze seriálu Dr. Who, což mi bohužel znemožnil nízký počet zájemců o tuto akci (přesněji, krom mě a Aelona tam nikdo jiný nebyl). Bylo mi ztraceného času líto, takže jsem požádal Janu „Rybku.015“ Kyselou o krátké shrnutí faktů (seriál Dr. Who jsem ještě nikdy neviděl), díky čemuž se mi dostalo originální minipřednášky přímo na chodbě. Chvilku po té jsem zamířil na Gurgyho povídání o knižní sérii Zabíječ alias sága o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru. Povídalo se nám tak dobře, že mi na konci Gurgy předal slovo a prozatím poslední, osmou knihu celé série, nechal zcela na mně. My, skalní fanoušci trpasličího trolobijce a jeho lidského přítele, považujeme osmý díl za kaz celé série, jelikož ji Games Workshop po neshodách s Williamem Kingem svěřil neznámému spisovateli Nathanu Longovi, díky čemuž postavili doposud pěkně konzistentní děj celé série na hlavu. Kritikou se proto rozhodně nešetřilo.

Po Gurgyho akci jsem si chtěl ještě zahrát hru z kolektivu autorů jménem Vlkodlaci (zábavná společenská hra pro více lidí, známá rovněž jako Mafie, jen místo mafiánů a policie zde nastupují vlkodlaci a upíři, k hraní potřebujete pouze oněch více lidí), nicméně tabák v dýmce zřejmě došel a tak mě mrtvolně chladné ruce družiníků stáhly dolů do dračákovské místnosti, kde se nade mnou nadobro uzavřela kalná hladina turnajového dobrodružství a do čtvrté hodiny ranní se již nerozestoupila. Mojí družině se přes všechny peripetie podařilo doručit dýku zpět do města a předat ji mágovi, který nás pro ni poslal. Kdo by čekal, že s hojnou odměnou ve zlatě a drahokamech odejdeme do západu slunce, byl by nejspíš dalšími událostmi hodně zklamán. My byli také zklamáni, ne ani tak z toho, že se nás hlavní padouch pokusil zabít, ale z toho, že mu to alespoň nevyšlo. Přežití znamenalo další pokračování ve hře, a věřte mi, že kolem jedné hodiny ranní už začínáte pomalu ztrácet motivaci a pro možnost jít si lehnout byste se klidně nechali zabít. Nakonec jsme to závěrečné podzemí přece jen prošli (pravda, naši družinu to stálo jednoho člena v jedné hádance potřebné pro otevření dveří, ale reálný hráč odjel už během odpoledne), ve finále odrovnali hlavního padoucha, zachránili svět a nakonec byli přeneseni do gladiátorské arény, kde jsme slavně zemřeli. Byly čtyři hodiny ráno a my se vydali na kutě.

Neděle 9. března – 3. den

V neděli bylo ještě na programu několik přednášek, což mi umožnilo shlédnout přednášku Elementála o DrD+, novátorském, plně českém herním systému vycházejícím z klasického českého Dračího doupěte a amerického Dungeons and Dragons. Nakonec jsem se zúčastnil vyhlášení výherců turnaje v DrD, kterými se (nečekaně) stala naše družina. Zbytek přednášek jsem už bohužel musel vypustit, neboť na mě čekalo auto, které mne následně odvezlo směr domov.

Měl-li bych to celkově shrnout, na prvotinu se Cravatacon poměrně vydařil. Organizátoři celou akci s přehledem zvládali (nějaké to zdržení nebo protáhnutí přednášky se najde na sebelépe organizovaných conech), nechyběla příjemná atmosféra ani poměrně velká rozmanitost programu (opravdu mě mrzelo, že mi utekly přednášky o Severské mytologii nebo o Historických paradoxech). Jediná poměrně škodlivá věc byla v malém počtu návštěvníků, con jich mohl pojmout i třikrát víc, ale to už není ani tak chyba organizátorů. Snad to příští rok bude lepší.