Přestože jsme s sebou tentokrát neměli Benefica, který by nás celou dobu bavil svým vytrvalým zpěvem, cesta utekla poměrně rychle a my vystoupili v Praze Vršovicích, odkud je to do školy, hostící Conventicon slabých 15 min pěšky. Bohužel, kvůli pracovním povinnostem jsme dorazili v poměrně pokročilé hodině a tak zameškali většinu podnětných přednášek kromě Seba a jeho Baví mě být ateistou. Já jsem nikdy neshledávala přílišný rozdíl mezi možností, že nás stvořil nějaký bůh a mezi teorií, že to prostě byla ohromná a úžasná náhoda, prakticky zázrak. Seb ovšem rozhodně upřednostňuje onen zázrak a z pomyšlení na potenciální „božský“ původ je mu zjevně přímo nevolno. :-) A já mám opět nad čím v životě přemýšlet, jakoby toho nebylo už i tak dost.

Conventicon se také mimo jiné pyšnil akcí, která by se dala nazvat „rozšiřujte si fantazácké obzory i při jídle“, v jejímž rámci běžely v baru nepřetržitě seriály. V hlasování vyhrála The Big Bang Theory, na druhém místě byl Red Dwarf a na třetím Futurama. Zvláštností však bylo, že neustále běžel buď Červený trpaslík, nebo Futurama. Jednou dokonce i Black Books. :-) Tato skutečnost mohla mít samozřejmě 2 naprosto racionální vysvětlení. Za 1. - Teorie Velkého třesku má zatím poměrně málo dílů a za 2. - ty mohly běžet zrovna, když jsem v baru nebyla. Vyzbrojena vírou v neochvějnou moc bohyně Pravděpodobnosti, optimisticky jsem věřila, že na Big Bang musím brzy narazit.

Večer jsme poseděli v baru a divili se, kde je všech těch bezmála 200 lidí, kteří se na conu nacházeli. Ovšem já jsem před sebou měla vidinu perné soboty se třemi hodinami přednášení a Mort byl poněkud poničený z ranní směny, takže jsme brzy zalezli do spacáků v příjemně nepřeplněné tělocvičně.

Sobota pro mě začala v 7 hodin, když měla celá tělocvična (včetně Morta) půlnoc. Vykonala jsem nezbytné civilizační úkony, abych mohla mezi lidi, ale asi se tak zcela nevydařily, neboť majitel vietnamského obchůdku mě uvítal slovy „Dobrý den, pane.“ :-)

Po té jsem v baru posnídala vejce na tvrdo. Blahoslavený buď ten z organizátorského či barového týmu, koho to napadlo. Nechť je to inspirací i pro ostatní cony. Chceme víc vajec! Ovšem ani tentokrát jsem se nedočkala Velkého třesku i jala jsem se dopilovat své přednášky. První část Historie (zne)užívání psychotropních látek jsem přežila ve zdraví a posluchači snad také. Jen jsme litovali, že nedojde i k ochutnávce.

Pak jsem hned letěla na příjemné povídání Tomáše Němce a Pavla Renčína o spisovatelském a redaktorském řemesle, abych pak vzápětí mohla na druhé části svých psychotropních látek litovat, že nemůžu být na Leonardu Medkovi. Naštěstí jsem pak měla tříhodinovou díru a stihla tak Štěpána Kopřivu (ten chlap snad nikdy neztrácí humor), pak Jana Kantůrka a ještě kus trojlístku Šust-Němec-Kopřiva. Poslední zmíněná beseda se ukázala být nečekaně zlomová pro můj život. Konečně jsem totiž kápla na někoho, komu se sem tam jaksi v hlavičce přemyškujou digitální časy, takže si splete 13:00 s 15:00, 15:00 se 17:00 a tak dále. Hurá, nejsem tedy jediná a nemám se za co stydět. :-) Zřejmě se to stalo i těmto třem pánům, jejichž inteligence je nezpochybnitelná.

Pak jsem odchvátala na svou přednášku o současném TV seriálu, kde jsem chtěla trochu rozkošatit své teorie o tom, jak na nás působí, ale posluchači nebyli zrovna ti správní seriáloví maniaci. Tak snad příště. Pak už jsem měla spoustu času, abych se inspirovala na přednášce Františky Vrbenské a Vlada Ríši.

Později jsme se s Mortem shodli na tom, že 1. Conventicon měl program mnohem parconovější než letošní Parcon. A to říkám i s ohledem na to, že se nám oběma letošní Parcon líbil.

Františka se sice bohužel nemohla zdržet, protože pospíchala za novým členem domácnosti- psí slečnou, která k nim přibyla právě ten den, a nebylo jí vůbec dobře (a já doufám, že to byla jen nevolnost z horka a dlouhé cesty), ale darovala mi úžasné kočičí náušnice, které jsou navíc modré. Doufám, že se mi je podaří nosit déle, než u mě bývá zvykem, protože jsou prostě rozkošné.

Takže jsem tedy mohla změnit plán a jít na Fire Show. Ta byla naprosto skvělá, měla jen jednu vadu - nebyla dimenzovaná pro pidilidi mého vzrůstu. Přes zídku jsem toho mnoho neviděla. Přesto se mi právě tato koncepce líbila- přišlo mi to kapánek jako v ZOO (i když vlastně ZOO moc ráda nemám), ohnivci byli kus pod námi v něčem, co mi připomínalo taková ta betonová sídla medvědů. Možná i díky tomu mohly být ohníčky vpravdě mohutné a ozařovaly celou pozdně letní oblohu.

A opět jsme se nechali přesvědčit k tombole. Naštěstí byl tým Conventiconu milosrdný a věděl, že tombola se nemá protahovat, takže to šlo jako na drátkách a Mort vyhrál Bang. :-) Ještěže ne nějakou olbřímí deskovou hru, kterou bychom táhli domů a pak ji nikdy nehráli, přestože bychom si to milionkrát předsevzali. Ale jednou si to Proroctví, co nám hnije doma už nejméně 5 let, zahrajeme. :-)

A světe, div se. Když jsme se vrhli zpět do baru, zachytili jsme konec jednoho dílu Big Bang. Ale pak zase běžel Red Dwarf. Panu Č. ovšem už naše rýpání lezlo tak krkem, že ho prostě utnul a posunul smyčku na Big Bang.

Tentokrát jsme seděli a povídali si podstatně déle, stejně jsem však odešla spát dřív než Mort. V neděli jsem zjistila, že ještě, než se úplně rozešli, tak stihli pořádně zlobit, obzvláště některé ze slečen.

V neděli ráno jsem čas do své přednášky trávila v baru a konečně si alespoň letmo užila společnosti Namuras a Petra SF. Kam se vždycky zašívají, to nikdo neví. Petr SF prohlašoval vše za depresivní (obzvlášť díl Big Bang, kde je Sheldon sám doma a zapomene si klíče v misce) a Namuras ho trápila tím, že Sheldona párovala s Penny. Na to vždycky Petr SF zaúpěl: „Leonard“. Namuras: „Sheldon!“. Bylo to moc roztomilé. :-)

Na mé přednášce mě překvapilo množství a pozornost posluchačů. To v 10 hodin ráno nebývá tak obvyklé.

Pak jsme si s Mortem sbalili, nostalgicky se šli kouknout na projekci Feliciina klipu Do You Wanna Date My Avatar? A vydali se na vlak.

Na závěr zbývá ještě Conventicon zhodnotit, protože u 1. ročníku je to důležité. Mně jako závislému conaři se líbil a přišel mi velice příjemný. Objektivně měl Conventicon poměrně rozsáhlou propagaci, nádherný a funkční web (nebála bych se říct nejlepší, jaký kdy con v ČR měl) a program až neuvěřitelně nabitý fandomovými hvězdami. Jediné, co mohlo být snad lepší, byla hustota atmosféry, ale na rozdíl od jiných fanů nepřičítám přes 200 rozptýlených účastníků přesycenosti cony, ale spíše skutečnosti, že šlo o první ročník. Když se ohlédneme do minulosti, nemůžeme si nevzpomenout, že některé 1. ročníky mívali mnohem méně účastníků (i když na druhé straně nebyly pražské, to uznávám).

Přesto jsem přesvědčena, že pokud organizátoři tento ročník přežili ve zdraví (a jejich peněženky také) a budou mít sílu na ročník další, teprve pak se ukáže. Protože já už za ty roky vím, jak to funguje. Některý z conů si v rámci úspor a odpočinku občas odřeknete, ale když čtete ohlasy a reportáže a různé narážky, nesnášíte se za to, že jste u toho nebyli. A příští rok? Příští rok už poslušně stepujete s plnou polní na nádraží.

Takže příští rok. :-)

Napsáno pro Qfan.cz. Na Sardenu vydáno se svolením autorky i redakce Qfanu.