27.1.2020 | Svátek má Ingrid






RECENZE : Ondřej Netík, Kejklíři léta

15.7.2010 6:38

TOPlistVy, co se chystáte začíst do této recenze, vyslechněte mě. Pokud jste už příliš staří, že jste zapomněli, jaké je to být dětmi a nemáte už pochopení pro jejich fantazie a hry, nemusíte s ní ztrácet čas. Rovněž vy, cynici, pro které je láska jen obchodním artiklem, pojmem, co ve vašich srdcích dávno pozbyl původního smyslu - máte smůlu. Po vás nejspíše vyprávění o kejklířích jenom sklouzne, v horším případě doprovázeno posměchem. Nemusíte se zatěžovat louskáním následujících písmenek, vězte, že Kejklíři léta pro vás nejsou… Ale vy ostatní, romantičtí snílci, šašci, blázni, básníci a lovci můz, neváhejte. Třeba zjistíte, že právě tahle věc je to, co chybí ve vašich poličkách.

S autorovou trilogií Sanatorium podvržených jsem neměl tu čest, ale pokud ji znáte, v tomhle případě půjde asi o něco podobného. Jak jsem se dočetl v doslovu, hlavní postavy téhle útlé knížky pochází právě z třetího dílu Sanatoria (který se jmenuje Tanečnice, věc názvem Sined) - skupina osmi kejklířů a akrobatů.

Když bych měl napsat, o čem Kejklíři léta jsou, jako první se mi vybaví "o lásce." Těsně následováno "a o fantazii."

Hlavní postavy jsou možná v opravdovém světě jenom malí caparti, ale opravdový svět tady nehledejte. Vše, co se děje, je podřízeno snění a fantazii, takže z malé holčičky může být klidně kočičí skřítek, který má na zádech křídla a ze senilního starce, žijícího pouze s kočkami, nejmoudřejší vědec ve městě. A samotné město se může stát čímkoliv. Říší snů, ke které náleží právě skupina hrdinů, říší Dětí noci… možností je stejně nekonečno jako nápadů.

A mezi tuhle skupinku se v prvním příběhu omylem připlete student a básník Jonathan, nešťastně zamilovaný do Marion - dcery antikváře, který se ale v říši snů jmenuje baron Zbohatlík a je nejhorším a nejhamižnějším člověkem ve městě. Není větší výzvy pro kejklíře, než pomoct Jonathanovi překonat intriky zlovolného barona. Protože co je důležitější než láska? Jenomže to budou muset získat křišťálovou růži nesmrtelnosti, kterou už hodně dlouho nikdo neviděl. A probudit ve studentovi schopnost hrát si.

V druhé části si pak kejklíři musí poradit s deštěm, sužujícím celé město. Pokud nenajdou něco, co zmizelo z jejich vysněného světa, bude pršet věčně. Sice se dozví, že všechny ztracené věci se přenášejí do Ztracené ulice, ale jak objevit místo, co se všemi silami snaží zůstat skryté?

A nakonec musí Marion, pokud opravdu miluje Jonathana, zjistit, kdo ukradl jeho paměť. Jinak si na ni básník nevzpomene… ani na to, kým je on sám .

Ke knížce jsem přistupoval ze začátku hodně odměřeně. Když jsem si na zadní stránce přečetl, že se autor celý život věnuje studiu hermetických věd, má skeptická mysl si povzdechla, do čeho se to chci pustit. Ale chyba lávky. Stačilo pár stránek a byl jsem vtáhnut do děje. Ondřej Netík je schopný vypravěč, který píše čtivě a poutavě a je problém "Letní kejklíře" odložit. Celá kniha je psána trochu naivním způsobem, což by mohlo někomu vadit, ale jde tady o hru a dětské představy a k těm určitá naivita patří.

Našlo se několik věcí, co se mi nelíbí a většina z nich se vyskytuje ve třetí části. Třeba neustálé zdůrazňování imaginace. Když se poprvé napíše, že někdo jí imaginární sušenky, pochopím to hned napoprvé a nepotřebuji, aby mi to bylo v každé páté větě opakováno. Občas se do fantaskního světa připlete nějaká poznámka z toho reálného, zcela zbytečná, okrajová, nebyl by problém ji vynechat a díky tomu by se plynulý tok textu nezadrhával. A taky se objevilo pár gramatických a syntaktických chyb, kterých jsem si v předchozích částech nevšiml a doufám, že proto, že žádné nebyly. Jako by to redaktora už moc nebavilo a tak polevil v pozornosti.

I když většinou čtu jiné věci, výprava do města stvořeného z Netíkovy představivosti byla osvěžující. Hlavně teď, v parném létě, kdy se člověku nechce ani vstát z postele, natož moc přemýšlet. To u Kejklířů léta nebudete muset (i když pokud patříte k vykladačům karet či učencům v oblasti hermetiky, můžete zkoušet objevovat skrytá poselství). Děj příjemně utíká, aniž byste se na něj museli zvlášť soustředit, a jediné věci, co procvičí, budou vaše oči a schopnosti empatie. Je to jako vrátit se na chvíli do doby, kdy jedinou prací bylo koukat na pohádky. Lehké, nadýchané a plné pojmů jako "opravdová láska".

Na závěr bych rád pochválil ilustrace. Protože jsou nádherné a skvěle se hodí do nálady knížky. Ondřej Netík se minimálně v tomhle s manželkou, která je jejich autorkou, perfektně doplňuje.

Ondřej Netík
Kejklíři léta

Nakladatel: Zoner Press
Obálka: Lucie "Rusalka" Netíková
Odpovědný redaktor: Pavel Kristián
Rok vydání: 2010
Počet stran: 143
Provedení: Hardback
Cena: 198 Kč

Kordus














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...