Ondrej Herec je leckýms - sociologem, právníkem, zábavným společníkem, ale v neposlední řadě a pro nás především teoretikem žánru. Své eseje často přednáší na conech, některé z nich se objevily na internetu (seriál o upírské erotice patřil na Sardenu k nejnavštěvovanějším), a nyní - po knize Cyberpunk - vstupenka do tretieho tisícročia (2002) - vychází knižně osm jeho dalších esejů, dotýkajících se témat od těch nejobecnějších až po jednotlivá díla. Nejprve ale letmý pohled do obsahu:

• Vieme čítať fantastiku?
  V tomto úvodu se Ondrej Herec vyznává ze své náklonnosti k žánru, a k tomu dodává několik postřehů a poznámek. Protože fantastická literatura - to není jen způsob psaní, ale také způsob čtení. Nakonec přidává také trochu sebeironie...
• Pocit zázraku
  Co vlastně je onen slavný a často citovaný (až na hranici klišé) sense of wonder, který má být hlavním rozpoznávacím znakem fantastiky?
• Dedičstvo ľudovej prózy v modernej fantastike
  Paralely mezi lidovou prózou a moderní fantastikou nevyplývají z jednoduché imitace. I když moderní fantastika vychází z kořenů stovek a možná tisíce let starých, je jednoznačným kulturním výtvorem devatenáctého a dvacátého století.
• Sen o hrdinovi
  Hrdina je zrcadlem našich nesplněných snů. Ale je také mýtem - a proto může dělat věci, které bychom ve svém okolí nepřipustili...
• Nadžena Xena - neomýtus populárnej kultúry
  Jak je možné, že příběhy tak dalece míjející obecně vžitou literární pseudorealitu zaujaly tolik diváků?
• Globalizíácia ako science-fiction
  Paralely mezi globalizací reálného světa a globalizací popisovanou ve fantastické literatuře - kdo dřív, výše a radostněji?
• Aká tvrdá je tvrdá SF?
  Hard SF je... co vlastně je na ní tvrdého? (pozn.: tato esej vyšla také jako předmluva sborníku Technokouzla)
• Upírska erotika
  Krátká historie upírů, o něco delší historie literatury o upírech a také o upírkách...
• Pár slov o horore
  I přes skromný název se jedná o poměrně dlouhý text. Není divu, horor totiž není o postavách nebo příbězích, horor je o pocitech. A jejich zdroje jsou velmi rozmanité.

Ondrej Herec je jedním z mála autorů, kteří se v české a slovenské kulturní oblasti uceleně, systematicky a dlouhodobě věnuje teorii fantastiky. Osm esejů - měl bych spíše napsat devět, ale u prvního příspěvku respektuji, že autor jej označil jako úvod - se dotýká konkrétních jevů stejně jako obecných témat, a jeho předchozí prácí Cypberpunk - vstupenka do tretiho tisícročia tak doplňuje o další významné pohledy a názory na literární fantastiku.

Ondrej Herec nemluví zdaleka jen o fantastickém žánru dvacátého a jedenadvacátého století, dokáže ho zasazovat do kontextu kulturního dědictví od antiky přes středověk až po novověk. Vždyť slovesné umění v širším slova smyslu (nejenom literatura) od svého prapočátku obsahovalo fantastickou složku, a už antičtí autoři překračovali hranice tehdejší reality (do které samozřejmě patřili i bohové), a na oplátku jiní antičtí autoři tato díla a projevy komentovali. Citace z Aristotelovy Poetiky, Lucreciova spisu O přírodě, Einsteinových úvah, Nietzscheho či Jungových spisů, kterými dokládá obecný základ mnohých schémat fantastiky, jsou nejen dokladem jeho neobyčejné erudice, ale také schopnosti z obrovského množství pramenného materiálu vypíchnout momenty podstatné pro téma, které rozebírá.

Druhým významným rysem jeho textů je nasátí ohromujícího množství žánrové produkce, beletristické i teoretické. Významnou vlastností fantastiky je autoreferenčnost a rekurzívnost - a jeho eseje referencemi na konkrétní díla přímo přetékají. A je jedno, jestli to je Asimovova Nadace, Star Trek, Xena nebo Anita Blakeová, vždy ví, o čem mluví a proč příslušný odkaz používá. Velmi často dokáže postavit autora nebo hrdinu do nového světla, ukázat něco, co i při důkladném čtení nám zůstalo skryto, a musíme se dost zamyslet, abychom si uvědomili, že pod kůží a masem příběhu chirurg odhalil kost podstaty. A že ta má úplně jiný tvar a funkci, než jsme předpokládali.

Humor a ironie jsou nedílnou součástí těchto textů, a jsou v nich přítomny v mnoha úrovních - od několikaslovných charakteristik přes ironizující nadhled na jednotlivá díla či autory až po celkové ladění i takových ne-humorných témat, jako jsou upíři či horor. Ne, že by horor byl humornou záležitostí, ale i o takové věci se dá hovořit s nadhledem, aniž by autor byl tématem pohlcen. Umění kontrastu, schopnost dávat do vzájemné souvislosti různé jevy či pohledy na totéž, to jsou významné prvky jeho tvorby.

Ondrej Herec není autor, který se čte lehce. Myšlenkové bohatství, které nám ve svých esejích zprostředkovává, rozsáhlost „důkazního aparátu“, kterým podporuje svá tvrzení - to jsou věci, které se nevstřebávají snadno. Jeho texty můžete číst několikrát za sebou, a pokaždé se propracujete o kousek výš, k lepšímu rozhledu na nekonečné pláně literární fantastiky, které pro nás prošel, pročetl, prozkoumal - a popsal.

100%

Ondrej Herec: Z teórie modernej fantastiky
obálka: Dušan Babjak
Literárne informačné centrum, 2008
223 stran, 370 Sk (v ČR 315 Kč), vázané
ISBN 978-80-89222-50-6