Max Frei je sám vypravěčem svých příběhů, provádí nás svými osudy, od podivného snového života mezi námi přes stejně podivnou cestu do města Jecha, patřícího do magického paralelního světa, až po svá dobrodružství, ke kterým přišel ve své nové funkci. Max je sůva - člověk, který má přes den utlumené životní pochody a do bdělého stavu se dostává se soumrakem. Sir Juffin Haley, mág, který s Maxem navázal telepatické spojení a nakonec mu otevřel dveře do svého světa, si Maxe pozval k sobě mimo jiné právě pro tuto jeho vlastnost.

Technicky vzato, jde o fantasy a povídkový román. Vedle úvodního slova, kde Max Frei seznamuje čtenáře se základními reáliemi a magickou situací v Jechu, tu najdeme pět v podstatě samostatných chronologicky řazených částí, jen volně propojených hlavními jednajícími osobami - Maxem, sirem Juffinem a ostatními členy Juffinova týmu, do něhož byl Max kooptován, a některými epizodami a Maxovými zpětnými ohlédnutími za minulým životem a jeho ohlasy do města Jecha.

Sir Juffin, tak trochu rada Vacátko města Jecho, má okolo sebe tým mágů, kteří spolu s ním i samostatně pracují na odhalování nejhorších zločinů, takových, nad kterými místní policie zlomí hůl. Nebo takových, které samy přijdou za Juffinem. Obvykle se ukáže, že hlavním motorem takového zločinu je magie, démon ze starých časů nebo něco podobně hrozivého. A obvykle v tom uvízne některý z Juffinových podřízených a záchrana je více než obtížná.

Obyvatelé Jecha jsou sice lidé, ale jejich paralelní svět a jeho vývoj tu vytvořil svéráznou kulturu. Třeba taková koupelna musí mít co nejvíc bazénů, tři jsou považovány za politically incorrect (správně do češtiny přeloženo jako společensky nepřijatelné či slovníkem našich babiček něco jako fidonc). A tak sám příběh je kombinací magie, záhady a občerstvujících vysvětlivek připomínajících Gutha-Jarkovského, a také tu je ještě samozřejmě mezipohlavní jiskření, do něhož je Max intenzivně zapojen.

V příbězích Maxe Freie nehledejte klasickou ruskou nebo slovanskou fantasy, je to zcela volně ukotvený svět podaný způsobem, který je hodně vzdálen od většiny současné fantasy produkce. Asi nejvíc se na tom podepsalo to, že jeho dějová složka je postavena na detektivních zápletkách, ale také se autoři programově vyhnuli klasickým fantasy prostředím, která již sama do příběhu zatahují mnohá klišé.

Celá kniha se mi díky tomu všemu dobře četla, každý příběh kromě nové záhady přináší také zajímavé drobnosti ze světa Jecha. Jde o dost nestandardní fantasy v mnoha ohledech. Mimo jiné i tím, že autorská dvojice Světlana Martynčiková a Igor Stěpin ukročila do pozadí a v Maxu Freiovi vytvořili fiktivní postavu žijící i vně románových příběhů(*). Ale především tím, že dovedně mixují několik vrstev - samu osobu Maxe Freie a jeho minulost, zvláštní magickou kulturu města Jecho a detektivní zápletku jednotlivých příběhů (k jednomu z nich se autoři inspirovali světovou hororovou klasikou).

Max Frei: Cizinec (Čužak)
překlad: Veronika Mistrová
obálka: Milan Fibiger, grafická úprava Dagmar Krásná
medailon autora: Veronika Mistrová
Triton, edice Trifid, 2006
350 stran, 259 Kč (členové klubu Trifid 179 Kč), brožované
ISBN 80-7254-619-8

(*) Max Frei má heslo ve wikipedii, kde jsou uvedena i jména obou autorů, a svůj vlastní web. Není jednoduché ho najít, odkaz ve wikipedii na www.frei.ru není příliš funkční - zůstal jsem viset na úvodní stránce, oklikou jsem se pak dostal k docela zahnívajícím stránkám updatovaným naposled někdy v roce 2002. Další hledání mne oklikou přivedlo na stránky hudební skupiny, která své jméno a existenci přímo odvozuje od Maxe Freie. Úspěšnější jsme byl na stránkách www.frei.da.ru, i ten je ale několik let téměř bez zásahu. Na stránkách zde se dostanete k elektronické verzi některých textů Maxe Freie, samozřejmě v ruštině. K informacím, které použila překladatelka v medailonu Maxe Freie, jsem se těmito cestami bohužel nedostal...