Pět hráčů se sešlo pod vedením dvou zkušených pánů jeskyně, aby nám společně vyprávěli příběhy z jednoho města. Vítejte v Targentu – Městě přízraků.

Okna jsou zatažená, svíčky osvětlují pokoj, kterým zní hudba z nějakého fantasy filmu. Sedíte v pohodlném křesle a v ruce držíte knihu s velmi pěknou obálkou od Romana Kýbuse, který se postaral i o vnitřní ilustrace.

Pomalu nalistujete sedmnáctou stránku a ponoříte se do příběhu nazvaným Prokletá dýka, jejímž autorem je jedna z legend české fantasy - Vladimír Šlechta.

V příběhu poznáváme první z hrdinů tohoto povídkového románu a dozvídáme se pár střípků z jejich minulosti. Text je velmi čtivý a má dobré tempo. Ale chyběl mi tu zápal, který mám na Šlechtových textech velmi rád. Navíc se mi zdálo, že to autor chtěl mít příběh co nejrychleji za sebou. Jako úvodní povídka do této knihy velmi dobré, jako samostatný příběh už to tak dobré bohužel není.

Cenu dohody nám učiní Jan Šlechta. Ano, hádáte správně. Jan Šlechta je skutečně synem Vladimíra Šlechty. Kromě příjmení má se svým otcem společnou velkou porci talentu. Sice mu do mistrovství svého otce docela dost chybí, ale to nevadí. I tak jsem si dobře početl, protože čtenáři tu najdou všechno, co mají na dobré fantasy rádi. Myslím, že o Janu Šlechtovi neslyšíme naposledy.

Zvěstovatele konce nám představí Zbyněk Holub. Kromě toho, že je velmi schopným vypravěčem, je i jedním z oněch dvou pánů jeskyně, které jsem zmiňoval na počátku. Holub nás zavádí za hranici města, hluboko do dusivé pouště. Zde máme tu čest poznat jedno z božstev, které pověří bývalého otroka úkolem, na němž budou záviset osudy obyvatel celého města…

Za první vrchol sborníku osobně pokládám povídku Oživlá minulost Jana Galety. Autor vypráví o nekromantovi Ženíškovi, který chce oživit svou lásku Krysku. Jak se ukáže, nic není tak snadné, jak se zdálo na začátku. Text se díky velké porci hororu od předchozích příběhů velmi odlišuje, čímž se stává jedinečným a prakticky nejoriginálnějším z celé knihy.

I přes dávku morbidnosti a zvrácenosti tématu pak čtenář mladému hrdinovi musí fandit a doufat, že hrdinův plán klapne a setká se opět se svou dávno ztracenou láskou.

Co oči nevidí, nám prozradí Lucie Lukačovičová – jediná autorka ve sborníku. Její příběh je čtivý, ale kvůli svému pojetí a surrealistickým vizím neosloví čtenáře, který je zvyklý na akční povídky, kde se hrdina ohání mečem a na konci políbí dámu svého srdce. Při čtení jsem pak litoval, že nejsem větším fandou surrealismu, protože pak bych si to užil maximálně. Pokud máte rádi fantasy a surrealismus, pak si prostě pošmáknete.

Na konec nezbývá nic jiného, než vyslovit Il secondo movimento – nebo-li Druhou větu, která se stává druhým vrcholem sborníku. O ten se nepostaral nikdo menší, než milovník Zelené a pán Křivého ostří – Martin D. Antonín.

Po prvotním dočtení mnohé čtenáře napadne, že je Antonínova povídka ve výsledku moc dlouhá. Věřte mi, i já jsem si to říkal. Ale ač se vám to líbí nebo ne, kdyby se to zkrátilo, nebylo by to na konci prostě ono.

Martinovi D. Antonínovi připadl nelehký úkol – musel vzít motivy a hrdiny z předchozích povídek, splést je dohromady a vytvořit grandiózní finále, v němž se osudy města a jeho obyvatel uzavřou. Autorovi se to podařilo s plnou parádou, má několik dějových linií, které se mu podařilo skvěle ukočírovat a Il secondo movimento se stává akční a zábavnou jízdou, která jede po celou dobu na plný plyn.

Město přízraků mě velice příjemně překvapilo a to jak obálkou, tak i texty. Když pomineme nejslabší povídku od Vladimíra Šlechty, jsou příběhy na velmi vysoké úrovni a všichni autoři mají velký talent, takže věřím, že o nich v budoucnu ještě hodně uslyšíme.

Čtenář může namítnout, že povídky nejsou nějak originální a motivy jsou stokrát viděné. Pokud patříte mezi tyto rýpaly, pak si uvědomte, že Město přízraků je z edice Asterion, tedy hry na hrdiny. A zde jsou zavedená klišé určitou tradicí.

Podle mě je na této knize obdivuhodný již samotný nápad povídek propojených městem a jeho obyvateli. Právě tento fakt dodává Městu přízraků na originalitě a čtivosti.

A kdo že by měl knihu vlastně vyhledat?

1. všichni ti, kteří hrají/hráli Asterion nebo Dračí doupě
2. všichni ti, kteří rádi čtou české autory fantasy
3. hlavně všichni ti, kteří se rádi nechávají unášet na křídlech imaginace
4. pokud se na vás vztahují všechny tři předchozí body, pak je pro vás Město přízraků jednoznačnou volbou a nutnou položkou ve vašem čtenářském seznamu.

Asterion: Město přízraků
Bronec, Michael (ed.) - Holub, Zbyněk G. (ed.)
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Roman Kýbus
Redakce: Michael Bronec, Zbyněk G. Holub, Jana Kopečková, Hana Vránová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 536
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Cena: 265 Kč