Zlomág Touraine je už několik měsíců po smrti a jeho magické sloupy padají. Zem zamořují uměle vytvořené stvůry, jejichž úkolem původně bylo mágovy sloupy střežit. Šance pro lovce hlav nastala. Orčím klanům, které držela moc temného čaroděje na řetězu, nic nebrání se do sebe pustit. Věci se mění. Rudenrog se za ten čas, který strávil Floyd Barlett na dobrodružné výpravě, rozrostl a zbobtnal. Lidé se stali otrlejšími a je jich víc. Floyd své rodiště nepoznává. V domě mnichů misionářů, kde vyrostl, je bordel, jemuž šéfuje vůdce jednoho ze dvou místních gangů. Město vede jakýsi Backer, přičinlivý mladík (lze-li třicátníkovi tento status ještě uznat), který se ohání právem. Snaží se problémy řešit odborně, ale pět mužů, z nichž se rudenrogská hotovost skládá, těžko dokáže udržet městskou mafii na uzdě.

Floydovu družinu tvoří slepý zwerk, zkamenělá dívka s potměšilým výrazem a vybledlá hlava naložená v kořalce. Dle Floydových vlastních slov jde o hlavu zlomága Touraina, ale Barker mu za ní stejně slušný obnos nezaplatí. Aspoň, že nějaké penízky Floyd trhne na kořalce, kterou rozprodá žíznivým pobudům. Přesněji mu ji pobudové takřka seberou násilím. Šnaps s naloženým zlomágem se jen tak nepodává. Touraine zaživa natropil pěknou paseku (pitval elfy a tvořil ostnaté potvory, s kterými má Šlechta několik pěkných akčních scének), ale jak je po smrti, neštěkne po něm pes. A právě jeho smrt rozpoutá řetězec událostí...

Spolu s Floydem se měl vrátit jistý Gordon Fee. Zdá se, že Rudenrog na tohoto muže čeká a slibuje si, že on jediný dokáže nastolit pořádek. Kdo byl člověk, který se už za svého života stal legendou, můžeme jen hádat. Polobůh nebo hrdina s přídomkem ,,anti“? Ani heslo v kronice nám nedá poctivou odpověď. A podobný problém je i s baronem Lecterem. Hodně se o něm mluví, kde kdo pro něj pracuje, ale nikdo ho nikdy neviděl.

Čtenář nemusí být žádný Einstein, aby mu hned po přečtení počátečních stránek bylo jasné, že tady se něco strašně podělalo. Náš hrdina Floyd je na informace skoupý, nesvěří se ani svému kamarádovi z misie, a když nechce lhát, tak prostě mlčí. Zwerk toho také moc nenamluví, ač přes svou indispozici dokáže dát zlounům pěknou nakládačku. Zkamenělá dívčina hledí před sebe, a jen občas změní výraz.

Je radost sledovat, jak se Floyd z mladíka, kterému pořád ještě zbývá špetka naivity, mění v člověka, jehož zocelil čas a zkušenosti (bledépanížel převážně ty negativní). Žádné velké sondy do nitra hrdiny se ale nebojte. Pravda se skrývá až na posledních stránkách.

Pozitivem knížky je, že se pěkně čte, nezadrhává a plní primární účel, tedy baví. I přesto, že děj je odkrýván po kouskách a my se zpětně dozvídáme, o co tu celou dobu běží, všechny dílky nakonec do sebe zapadnou. Lehkým negativem je předvídatelnost děje, i když v závěru se schovává několik nejapných překvápek. Fantasy potvor je tam jen pár - ač dosti tuhých – třeba Tylda Floydovi pěkně zatopí. Je tam nějaký ten ork, ušatý elf, ale jinak jsou aktéry převážně lidé. Zajímavé jsou poznatky ze života zwergů a elfů. Osobně mi ale příliš nesedly výňatky z kronik, které neřekly nic, co by nevyplynulo z děje. Spíš jen rozvláčně kupily informace okolo. (V Šíleném lese, který na Krvavé pohraničí volně navazuje, nic takového není.)

Krvavé pohraničí je dějištěm událostí, jež vyústí v to, co se odehraje v Šíleném lese. Také tu najdeme dost informací, které se pak v Šíleném lese objevují, jako by byly nové. (Ale nejsou, pokud jsme jen s malým časovým odstupem předtím četli Krvavé pohraničí.) Proto doporučuji těm, kdo to čtou poprvé (je-li někdo takový), schválně přelouskat jako první Šílený les, a až teprve potom Krvavé pohraničí.

Krvavé pohraničí
Šlechta, Vladimír
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jan Patrik Krásný
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková
Rok vydání: 2007
Počet stran: 296
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Stav: nové vydání
Cena: 170 Kč