Jiří Kulhánek pustil svoji fantazii na divokou procházku oblastmi, které jsou daleko za hranicemi Nočního klubu, a především za jeho - a v podstatě také naším - časem. Země budoucnosti je zničená radiací a jedinou oázou lidí je komplex Luxor, v němž Longin Kandinsky začíná své putování příběhem. Pokud vám luxorská epizoda připomene počítačovou hru, tak budete mít stejný pocit, jako když jsem se jí prokousával - a navíc i v podstatě pravdu. Ten pravý svět na Longina teprve čeká, Luxor je totiž jen zvláštní simulace se zvláštním účelem - a zvláštním osudem, jaký už takové virtuální světy propracované nad určitou míru mají.

Země je totiž po klimatické katastrofě pokrytá ledovým krunýřem a přežívá jen hrstka (v porovnání s počátečními šesti miliardami) lidí. Těm téměř absolutně vládne osoba, která včas pochopila, které drátky tahají za osudy lidí. Dva dráty pořádně silné - jedním z nich je vláda nad sdělovacími prostředky a nad všemi prostředky komunikace vůbec, a tím druhým jsou tézetka - mrtvoly, ovládané zvláštním čipem. Většina z nich těží v podledovcových mořích stroncium, jediný zdroj energie udržující v chodu podivný městský stát, osamělou lidskou enklávu na ledové hroudě, někteří pak slouží jako bojové zombie, proti kterým lidé nemají šanci.

Jediný Longin s nimi dokáže svést jakž takž vyrovnané (alespoň po část souboje) střetnutí, ale to je tak trochu (a hlavně především proto), že on sám není tak úplně člověk. Postupně poznává své možnosti a schopnosti, patří k těm pavkům korčaginům, kteří rostou s úkoly. A ty nejsou malé - překonat bariéru laserových děl, přemístit se vakuem, zregenerovat se po zásahu brokovnicí do krku, který mu v podstatě oddělil hlavu.

Vodopády nejrůznějších tělních tekutin botnají papír, na kterém je kniha vytištěna, v tom je to typicky kulhánkovská řezboakčňárna. Tedy příběh, který zužitkovává všechny možné i nemožné prostředky béčkových splatterů, pádný jak Thorovo kladivo a rychlý jak daviscupový sběrač míčků. Pokud jste fandou JK, je to čtení přesně pro vás, pokud máte rádi odpočinkovou četbu bez velkých nároků na intelektuální zázemí příběhu, tak také.

Přesto se od klasických kulhánkovin poněkud liší - pokud tuto odlišnost chcete vidět. Tu a tam najdete motivy, které končí bez návaznosti a poněkud hluše, regenerační schopnosti Longina vzrostly nad obvyklou úroveň jeho předchůdců (a, mimochodem, zajímalo by mne, proč se hlava zregenerovala a tělo ne, když pak předvedl, že autonomní regeneraci jeho buňky zvládají), a na závěr staví před svého hrdinu nezvykle existenciální otázku. Ale tohle všechno můžete pominout, a pak opravdu příběh zůstává klasickým kulhánkovským, tedy čtivým, překvapujícím, akčním a odpočinkovým.

Jiří Kulhánek: Stroncium
obálka: Dorian Cleavenger, grafická úprava: Mirek Dvořák
KJV - Poutník, 2006
467 stran, 299 Kč, brožované
ISBN 80-85892-85-5