Je horký srpen roku 1963 a sedmnáctiletý mladík momentálně si říkající Slim MacKenzie je coby čtyřnásobný vrah na útěku před policií. Ale nemylte se – Slim je kladný hrdina. Má totiž zvláštní schopnost (jeho babička této schopnosti říkala Oči soumraku), která se projevuje především tím, že vidí věci, které ostatní nevidí. A pokud po něm policie pátrá kvůli vraždě čtyř lidí, pak on opravdu čtyři tvory zabil. Nebyli to ovšem lidé, ale skřeti – zvláštní tvorové z části připomínající psy a z části prasata, kteří na sebe dovedou brát lidskou podobu. Normálním lidem se tak tito tvorové jeví jako lidé, ale Slim je schopen jejich vnější slupku prohlédnout a nahlédnout pod ni – a tam vidí hnusné bytosti, které chtějí zničit lidstvo.

A proto Slim začne s těmito bytostmi vést válku. Už zabil čtyři, a útočiště před po něm pátrající policií nalezne na putovní pouti mezi kolotočáři, kde se jakožto vyděděnec společnosti nejlépe ztratí. To by ovšem příští štací této pouti nesmělo být městečko Yontsdown, které je zřejmě semeništěm skřetů.

Román Oči soumraku se jakoby sestává ze dvou částí. První nazvaná „Oči soumraku“ vyšla v roce 1985. Pro velký úspěch k ní Koontz dopsal druhou jakoby volně navazující část nazvanou „Temný blesk“, kdy obě části poprvé souborně vyšly v roce 1987. V této druhé části pak autor popisuje Slimův návrat do Yountsdownu v březnu 1964, kam se Slim vrací, aby dokončil svůj boj se skřety.

Koontz jakožto dokonalý profesionál dokáže i takovýto jednoduchý a profláknutý námět zpracovat do čtenářsky velice atraktivního příběhu. Podává dokonce jakési vědecké (byť kulhající na obě nohy) vysvětlení existence skřetů.

Výsledek je tak namíchán z ingrediencí, které Koontz s bravurou sobě vlastní užívá i v jiných svých dílech, což však ve svých důsledcích vede k tomu, že jeho knihy jsou si leckdy podobné jako vejce vejci. Tedy i v románu Oči soumraku nalezneme kladného hrdinu (román je navíc psán v autorem tak oblíbené ich-formě usnadňující se ztotožnění čtenáře s hlavním hrdinou), který vede svůj osamělý boj se zlem, v němž jej podporuje a pomáhá mu dívka jeho srdce. Jejich dobrodružství autor prokládá tu lyrickými či melancholickými pasážemi, tu rádoby hlubokomyslnými úvahami. Psychologii není třeba příliš používat, důležité je, aby román dobře skončil. Není třeba ani užívat příliš drastické či násilné scény, takže výsledné dílo je akceptovatelné pro širokou čtenářskou obec.

Osobně takováto díla nazývám rodinný thriller, protože jsou vhodná pro čtenáře od 12 do 75 let.

Ale abych byl objektivní. Koontzovy Oči soumraku jsou kvalitním oddechovým čtivem přinášejícím vše, co čtenář od dobrého příběhu očekává. Román vydalo nakladatelství BB art, což již samo o sobě je zárukou určité kvality redakční práce. A na výsledném efektu se nemalou měrou podílí kvalitní překlad Romana Lipčíka.

Závěrem malé doporučení. Zkuste nečíst tento román jako plytký příběh mimořádně nadaného jedince vedoucího svoji válku s nepřítelem. Daleko bohatší, pestřejší a lepší čtenářský zážitek budete mít, pokud tuto knihu budete číst jako psychologickou studii choré mysli, která trpíc stihomamem své veškeré jednání a chování (včetně vražd) podřizuje svému bludu – válce se skřety, prastarým nepřítelem lidstva. Tento druze zmíněný přístup funguje minimálně po většinu prvé části knihy a ta díky němu dostává zcela nový rozměr.

Oči soumraku
/Twilight Eyes/
Koontz, Dean R.
Nakladatel: BB art
Překladatel: Roman Lipčík
Obálka: Robin Brichta
Redakce: Zuzana Pokorná, Jan Řehoř
Rok vydání: 2009
Počet stran: 462
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 299 Kč