Náhoda si s jeho jménem zahrála, neboť je to autor s velmi specifickou Poe-tikou...

Poprvé jsem se seznámil s tímto autorem díky Vraždám v ulici Morgue, prvorepublikovému vydání, které v rodinné knihovně zabíralo jen maloučko místa. C. Augustus Dupin mne nadchnul nejenom proto, že se podobal Sherlocku Holmesovi - teprve o nějakou dobu později jsem zjistil, že je mnohem starší, než notoricky známý obyvatel Baker Street. Další mé setkání s Edgarem Allanem bylo zprostředkované Rayem Bradburym - Zkáza domu Usherů v Marťanských kronikách je oslavou Mistra a jeho fantazie. Ray Bradbury do tohoto krátkého útvaru dokázal sloučit ohlasy řady Poeových povídek, vytvořil tu úžasný pomník člověku, který se stal jedním z velkých inspirátorů především americké literatury. A protože jsem v tu dobu ještě většinu Poeova díla neznal, až později a dodatečně jsem dokázal vychutnat Bradburyho text v plné jeho hloubce.

Jáma a kyvadlo je mým dalším milníkem. Dodnes mám obsah a některé pasáže této povídky doslova zalisované do paměti. Poe v ní mistrovsky pracoval se sílou naznačeného. Maska červené smrti, Předčasný pohřeb, Ve víru maelströmu, Zkáza domu Usherů, Sud vína amontilladského - to jsou další ukázky hororové polohy v Poeově tvorbě. Poeovy temné povídky jsem vždy silně prožíval díky pečlivě vystavěné atmosféře tajemství a zmaru. Rozhovor s mumií egyptského hodnostáře jménem Radasskufru byl mým setkáním se třetí Poeovou literární polohou. Rozkošná hříčka (i díky znamenitému překladu) ukazuje E. A. Poea jako vynikajícího humoristu či dokonce až ironika. A nesmím zapomenout na Poeovu poezii, na gymnáziu jsme měli výjimečného češtináře, díky němuž jsme se - mimo jiné - seznámili i s Havranem, Poeovým dílem nejčastěji překládaným do češtiny (o mnoho let později jsem si vychutnal vynikající přednášku Leonarda Medka, v níž vedle sebe uvedl několik překladů této básně).

Edgar Allan Poe tak přímo i zprostředkovaně vstoupil do mého života a vnímání světa - a především literatury. Racionální, vědecky fundovaný, dokázal domýšlet souvislosti a na nich budovat příběh, v němž věda a rozum hrály významnou roli. Úzkostný, lekající se hluku, závanu větru či nezřetelného pohybu záclony, upadající do depresí, přenášel tyto své pocity do příběhů, jejichž atmosféra nevyprchala ani po téměř dvou stoletích. Jiskrný pozorovatel světlejších stránek života, ironik a humorista. A vždy básník - ať již v řeči vázané či volné. To vše doplněno imaginací, díky níž během pouhých dvaadvaceti tvořivých let dokázal napsat díla, která budou ovlivňovat autory i čtenáře ještě po dlouhou dobu.

Už nyní seznam autorů a tvůrců, kteří přímo nebo nepřímo, vědomě nebo nevědomě, na E. A. Poea navazovali, vydá na malou encyklopedii. Vždyť je uznáván jako zakladatel detektivního žánru, Sir A. C. Doyle svým Sherlockem Holmesem na C. Augustuse Dupina přímo navazoval, také Emile Gaboriau se jím nechal inspirovat, z postav detektivů ještě připomenu třeba Nero Wolfa a určitě si do seznamu doplníte někoho dalšího, z českých třeba Fikerova T. B. Corna. V oblasti hororu Poea předběhla coby matka zakladatelka Mary Shelleyová, nicméně H. P. Lovecraft je nepochybným pokračovatelem Poeovské tradice, a ve filmu na něj bezpochyby navázal Alfred Hitchcock, který na plátno převedl poeovskou metodu naznačené hrůzy. V této linii bych ještě připojil jméno Hanse Gigera. V jeho €�vědeckých€� šlépějích pokračoval Jules Verne, a odtud dál vede cesta k autorům hard SF, jako jsou Isaac Asimov či Arthur C. Clarke - nebo František Běhounek. Asi nejvýznačnějším - byť nepřímým - pokračovatelem ironické polohy E. A. Poea byl Ambrose Bierce, a ještě bych s trochou váhání připojil Stephena Leacocka. Jakkoliv mám rád takové autory, jako je O'Henry nebo Mark Twain, jejich humor je z jiného kadlubu a těžko ho považovat i za vzdáleného příbuzného. Spíše než za něco nového a zakladatelského totiž Poeův humor považuji za kvintesenci určité polohy tohoto žánru v anglicky psané literatuře, polohy, v níž najdete třeba Monty Python's.