Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

Mohl byste nám prozradit, kdy jste se dostal k fantasy literatuře? Který autor či kniha vás k žánru přivedl?

Až do sedmnácti jsem byl poměrně zarytým čtenářem science fiction. Potom ke mně jednoho dne přišel spolužák a bez zjevného důvodu mi vnutil výtisk Magician (česky Mág – Učedník a Mág – Mistr, vyd. Wales, pozn. red.) od Raymonda Feista. „Přečti si to,“ bylo všechno, co řekl v odpověď na moje otázky, „Prostě si to přečti.“ Na pár dní jsem to odložil, ale jakmile jsem začal číst, nemohl jsem přestat a velmi rychle jsem měl vlastní hromádku Feistových knih.

Jak dlouho trvalo, než jste něco zkusil sám napsat? Co vaše začátky?

Svou první knihu, o americké občanské válce, jsem zkusil napsat v jedenácti. Byla zhruba tak hloupá, jak byste očekávali. Ve dvanácti už jsem měl větší plány a v patnácti už jsem psal pravidelně. První projekt, který jsem dokončil, byl scénář pro scifi film „Steel Avatar“. Společně s několika přáteli jsme plánovali (a selhali v tom) natočit ho. Jediný klad toho přímo monumentálně hloupého scénáře byl, že jsem ho dokončil. Poté jsem tvrdě pracoval na projektech pro roleplaying (hry na hrdiny, např. Dračí doupě, pozn. red.) – ty se mi většinou dokončit dařilo – a to zbývala ještě spousta času, než jsem dopsal jinou delší fikci.

Až se jednou zrodil Locke… Co bylo vaši inspirací pro tuto ságu? Jeden z našich redaktorů se zmínil, že při čtení Lží Lockeho Lamory si vzpomněl na Olivera Twista a Kmotra. Co si myslíte o těchto knihách, jestli jste je četl?

Miluju Dickense a viděl jsem Kmotra víckrát, než dokážu spočítat, takže ano, určitě mě ovlivňují. Kmotra jsem také četl a ta kniha je velmi zajímavá věcička – výjimečně kýčovitá, přesto jaksi přesvědčivá a podmanivá. Je to jedna z těch knih jako Čelisti, která měla to štěstí být předlohou filmové adaptaci, jež se sama stala klasikou. Kdyby se poměřovaly jen svou vlastní zásluhou, nejsem si jistý, že by tyhle knihy byly víc než slábnoucí výchylkou na popkulturním radaru. Vím, že to zní naštvaně. Puzo a Benchley si ovšem moje naštvání můžou dovolit, s těmi miliony kopií, které prodali…

Co se Lockeho týče, částečně vychází z postavy, kterou jsem hrál v krátké hře na hrdiny kolem roku 2000,- sci-fi podvodníka s druhořadými psychickými schopnostmi. Líbil se mi ten koncept, ale pro román jsem si říkal, že by bylo zajímavější nedávat mu žádné nadpřirozené schopnosti kromě jeho neobvyklých dovedností. Chtěl jsem ohebného, omylného, přesto chytrého protagonistu radši než všemocného fantasy válečníka.

Co se týče jazyka vaší knihy, dokonce i v překladu je poznat, že je velmi bohatý. Zvláště se nám líbily názvy profesí. Měl jste při jejich vytváření a při vymýšlení jazyka vašich postav obecně nějakou inspiraci?

Děkuji za pochvalu. Co se týče detailů ohledně světa, profesí atd., možná až překvapivý počet toho vychází přímo z historie, nebo je aspoň inspirovaný historickým příkladem. Jsem velkým fanouškem série Aubrey-Maturin od Patricka O’Briena (námořní historická fikce, odehrávající se během napoleonských válek, pozn. red.) a jedna věc, pro kterou je O’Brien slavný, je utápění svých čtenářů v močálu historických názorů a žargonů. Myslím, že je to neskonale zábavnější, než používat jasnější, přímější druh současného jazyka.

Přejděme k příběhu… Vrátí se Locke někdy do Camorru?

Myslím, že nic nezkazím, když prozradím, že se Locke vrátí do Camorru, stejně jako do Tal Verraru (město, kde se odehrává druhý díl, pozn. red.), v páté knize.

A dozvíme se více o dávných obyvatelích Camorru, kteří po sobě zanechali budovy ze staroskla?

Uvidíte mnohem víc ze zázraků a hrůz, které po sobě zanechali, a spousta postav je bude zkoumat, nebo o nich diskutovat, ale nemám žádné bezprostřední plány zvednout oponu zcela. Líbí se mi představa světa obtíženého divy, který nevydává nutně všechna svá tajemství.

Což nás přivádí k další otázce: Máte naplánovaný celý příběh? Nebo na Lockeho čekají nějaká překvapení, o kterých zatím ani vy nevíte, a je možné, že konečný počet knih se bude lišit od toho oznámeného?

Všechno je naplánováno v dost komplexních detailech, ale postavy vždycky během cesty něco pokazí. Mohl bych říct, že závěry knih jsou v podstatě tesané do kamene, ale cesty, které použiji, abych se k nim dostal, podléhají neustálé změně. Momentálně mám kontrakt na pět knih Pánů Parchantů, a pokud mě vydavatel bude mít rád i poté, co budou napsány, doufám, že svolí k dalším dvěma. Sedm knih v hlavní posloupnosti je můj vlastní limit, abych se udržel od přidávání příliš mnoha vycpávek a snad se vyhnul známému „Ach bože, kdy už se něco stane?“ efektu, kterým jsou některé dlouhé série zamořeny ve svých středních částech.

A poslední otázka: Máte nějakou představu o konkrétním představiteli Lockeho pro filmovou adaptaci? Nebo nějaké jiné postavy?

Pokud by mohli Johna Cusacka zhruba před dvaceti lety posadit do stroje času a přivézt na natáčení, myslím, že by měl stejnou šanci jako kdokoli jiný být slušným Lockem. Jean Tannen by zase mohl vypadat jako Bruno Kirby v roli mladého Clemenzy v Kmotrovi 2 – statný, ale poměrně čilý a velmi nebezpečný.

Děkujeme za rozhovor.

Za Sarden se ptali David P. Stefanovič a Martin Stručovský.

(Obálky knih a fotografie autora převzaty z www.scottlynch.us a www.laser-books.cz - více v Galerii na www.sarden.cz)