Rozhovor poprvé vyšel na stránkách MFantasy.cz. Publikováno se svolením autora.

1. Jak ses dostal k fantastice? Kteří autoři tě ovlivnili nejvíce?

   Dodnes si myslím, že kdo se k fantastice nedostane v dětství jako čtenář, pořádně ji nenajde nikdy. Když já byl kluk, nepřekládalo se skoro nic, takže jsem četl, co bylo tenkrát na dosah: všechno od Verna a Wellse a když vyšel od Lema román Astronauti a po něm K mrakům Magellanovým, chytlo mě to. A dodnes nepustilo.

2. Vzpomínáš si na své autorské začátky? Bylo těžké se prosadit?

   K psaní prózy jsem se dostal dost pozdě. Studoval jsem novinařinu, pak přišla normalizace a novinařinu jsem dělat nechtěl, takže se sci-fi jsem to pořádně rozbalil až v roce 1985! A to mi bylo čtyřicet…

3. Jaký jsi měl pocit, když jsi držel v ruce Jádro pudla - svou románovou prvotinu?

   Tu největší radost jsem měl z Vejce naruby, to byla sbírka povídek. Tam vyšel Největší vodvaz v dějinách svangu a Bílá hůl ráže 7.62, to jsou dodnes moje oblíbené povídky.

4. Co tě inspirovalo k vytvoření hlavní postavy románu - Rada Haagera?

   Asi každý autor promítá do hlavních postav sám sebe. Tehdy jsem se cítil hodně osamělý, hodně na okraji, hodně vyvržený. Jako byl Rad Haager. Jméno je podle mé kolegyně z práce Radky Hagerové, jestli chceš i tohle vědět… J

5. Zastavme se na chvíli u projektu JFK. Jak se Miroslavu Žambochovi a J. W. Procházkovi povedlo tě naverbovat? Jak se ti psal desátý díl s podtitulem Jeruzalémský masakr a co si o sérii JFK vlastně myslíš? Pokud to tedy můžeš prozradit...

   To šlo snadno! Dokončil jsem román Rock mého života a chtěl jsem si odfrknout. Na časovku z Kristových dob jsem myslel už dávno, námět jsem jim nabídl, oni ho vzali a už to bylo. Skoro, nejdřív se to muselo napsat, trvalo to tři tejdny. Radostná práce to byla! Série se mi líbí, byl bych rád, kdyby se projektu zúčastnili i další autoři. Byloby pěkné, kdyby si jednoho Kováře vystřihnul každý, kdo v naší fantastice něco znamená… To je mé tajné, teď vykecané přání.

6. Co nového připravuješ?

   Ve chvíli co spolu mluvíme se těším na román Tušení podrazu, vyjde 5. května. Vymyslel jsem pro něj označení „mys-fi“, tedy „mystification fiction“. Je to pravda, není to pravda? Opravdu mučil Ludvík Souček ty americké zajatce? Proč tak najednou umřel ve svých padesáti a něco letech? Co se to děje v tomhle světě? No, tak tenhle román je hotový, teď dopisuju povídku Rudolfinská mystéria – alternativní svět pro sbírku o alternativní Praze, vyjde v Albatrosu ještě letos. Myslím, že z toho bude román, asi se bude jmenovat Pátý element, a rád bych, aby vyšel za rok.

7. Co bys poradil začínajícím autorům?

   Připomenu Hemingwayovy tři rady: 1) Nemluvte. 2) Pište. 3) Co začnete psát, dopište.



8. Co děláš, když nepíšeš?

   Píšu.

9. Máš nějaké oblíbené filmy a knihy ke kterým se rád vracíš?

   Asi by to byl Matrix (jednička, proboha, to samozřejmě!), Highlander a Blade Runner. Bylo by toho víc, ale tohle mě vždycky bere nejvíc.

10. Jakou posloucháš hudbu?

    Jazz a klasiku, ale nejraději tu fakt klasickou, barokní. A nesmí moc řvát.