O. M. 17.2.2023 1:09

když se současné dění na Ukrajině srovnává s Mnichovem 1938, nejde tolik o spojenecké smlouvy a fakt zrady, jako o to, že když se agresorovi ustupuje, pokládá to za slabost a ve své agresi i proti těm, co ho nechali na pokoji v bláznivé naději, že on nechá na pokoji je.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 17.2.2023 0:30

Ukrajina, země, kde se setkávají hory a stepi, kde se křižují cesty a historie, země plná různorodosti a krásy, kde se stále kříží staré a nové cesty.

Země, která má svůj hrdinský příběh, když bojuje za svobodu a spravedlnost, když se snaží překonat všechny překážky, ačkoli se může zdát cesta náročná.

Země, která má svou píseň a tanec, které dokážou vyprávět příběhy a historie, ať už jsou to starodávné legendy, nebo moderní příběhy z každodenního života.

Ukrajina, země, kde se setkávají lidé, kteří dokážou ukázat svou sílu a odvahu, kteří se nebojí bojovat za svou pravdu, ačkoli se může zdát cesta dlouhá a trnitá.

Je to země, kde se setkávají kultury a tradice, které dokážou inspirovat a obohatit nás všechny, země plná naděje a odhodlání, která nás může naučit, že je vždy cesta vpřed.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 17.2.2023 0:28

Zásadní rozdíl je v tom, že v roce 1938 expandovalo mocensky Německo, kdežto dnes expanduje mocensky Západ a Rusko se snaží této expanzi Západu na Ukrajinu bránit vojensky. Z tohoto důvodu je vše naprosto nesrovnatelné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Petráček 17.2.2023 0:24

Řada otázek, které autor klade v posledních odstavcích svého textu je zodpovězena. Např. zde: https://dfens-cz.com/k-vyroci-mnichova/

• reagovat
• nahlásit příspěvek