Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FEJETON: Vy a ty a já
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
kpt 17.2.2009 12:56Myslím, že oslovením vole oslovující zpochybňuje potenci osloveného Jiná země, jiný mrav. U nás se říká někomu, s kým nesympatizujete, ten masturbant, naopak, chcete-li vyjádřit obdiv či sympatii, řeknete ten hoša... samozřejmě jen mezi sobě rovnými. |
|
|
K. Babák 17.2.2009 9:16Je to zvyk Myslím si, že je to otázka společenských zvyklostí, které se časem mění. Nejde jen o tykání, vykání a onikání, ale o celou řadu věcí, které dřív byly normální, dnes jsou výjimečné nebo směšné, dříve byly nepřípustné, dnes jsou běžné. Patří sem třeba i pravopis. Když jsem byl mlád, bylo nemyslitelné, aby slečny v tanečních neměly garde, do divadla se šlo bez kravaty, ženy na ulici kouřily atd.. Na druhou stranu jsme se učili, že muž dává ve dveřích dámě přednost a v USA se za to prý může dočkat žaloby. Prostě tempora mores. A vztahovat naše zvyklosti na překlady z cizích jazyků je nesmysl. |
|
|
Peter 17.2.2009 18:06Re: Je to zvyk Vazeny K. Babak, souhlasim se vsim az na to davani prednosti ve dverich zenam v USA. Ziji v Severni americe 30 let, i tady dava gentleman prednost zene ve dverich. A vzdy se mu dostane ono mile "thank you". Nemusite se obavat zaloby. Americani jsou lidi jako vy Cesi. Pokud lidi mysli jinak, je to pouze znak neznalosti, spatnych filmu nebo porozumeni. |
|
|
dzanny 17.2.2009 9:06Já tedy "vy vole" jednou schytal, bylo to na vejšce, od, pro změnu (všichni mluvěj o angličtině), němčinářky. Já tehdy, neb jsem se špatně učil, místo "Ich will", řekl "Ich wolle" a už jsem to měl: "Ich wolle? Vy vole, co nám co tu povídáte?" No, od té doby znám sloveso "wollen" jak bičem mrská. |
|
|
Jakub S. 17.2.2009 12:43Re: Já tedy "vy vole" jednou schytal,
|
Bezva - uznání od učitele němčiny!|
|
Kanuk 17.2.2009 9:03Thou p. kersch se trochu mýlí. Thou je biblická forma (thou shall not steal atp.), která se vyskytovala ve staré angličtině. |
|
|
-pp-) 17.2.2009 10:00Re: Thou |
|
|
Vážný 17.2.2009 8:30Tykání Nevím, angličtinu mám jako čtvrtou řeč, tak ji zas tak do etymologických hloubek nechápu, ale u nás v U.S. firmě si všichni tykáme v ČJ a asi i AJ včetně jakýchkoliv šéfů a oslovujeme se křestními jmény (včetně mezinárodních mailů) s Regards na konci. Ale jsme velmi casual společnost, kde dlouhou dobu platilo, že většina managerů byla původně modrými límečky (a očekávalo se to). |
|
|
Marta 17.2.2009 8:27Anglickému tykáním a vykání rozumím tak, že pokud používám křestní jméno - tykám, pokud příjmení - vykám. Alespoň takto nás poučila paní Šebesťáková, učitelka angličtiny v Ústavu moderních řečí v Louvre. Mimo jiné to byla manželka českého pilota RAF a proslavila se tím, že chtěla od žactva přeložit větu do angličtiny " matce spadl psací stroj do výlevky". Stala se díky panu Šlitrovi nesmrtelnou. |
|
|
F..A.Kekule 17.2.2009 7:52O tomhle fenoménu napsal krásnou kurzivku Jan Skácel v knížce "Jedenáctý bílý kůň". Doporučuji přečíst, stojí to za to. |
|
|
Jakub S. 17.2.2009 12:02Re: O tomhle fenoménu napsal krásnou kurzivku Jan Skácel Potvrzuju! Uznání za připomenutí, a postesknutí, že to nenapadlo mě - který jej znal a bydlel přes ulici od nich... Jsou to tzv. Malé recenze na..., které jsem každý měsíc nedočkavě četl v Hostu do domu jako první - když se otevřel zezadu. Ach jo... bylo to v rámečku. Pražáci tenhle vynikající časopis prakticky neznali. Doporučuju komukoliv kdykoliv! A taky Třináctý bílý kůň, další soubor. |
|
|
YGA 17.2.2009 12:22Re: O tomhle fenoménu napsal krásnou kurzivku Jan Skácel Jenom přípodotek - Malé recenze jeden čas četl pan Lakomý na ČR stanice Brno v neděli v pravé poledne - je to cca dva roky zpět. Krásný přednes duchaplného textu. |
|
|
Vladislav 17.2.2009 3:46Snobárna Za první republiky žila u nás v baráku moravská rodina, která se vrátila z USA, kde manžel pár let dělal inžinýra u Forda. Ti dva svému desetiletému klukovi zásadně vykali. Jestli on jim tykal nebo vykal, to už nepamatuji. Za vrchol snobárny považuji, kdyby někdo vykat svému psu. |
|
|
Kanuk 17.2.2009 9:13Re: Snobárna V 50. letech jsem chodil se slečnou na maloměstě, která svým rodičům vykala. |
|
|
Minutus 17.2.2009 10:36Re: Snobárna Já rodičům své ženy vykal 20 let, než jsme to změnili. Legrační je, že si tykání nakonec považovali víc, než já. Jinak vykání kantorů studentům na gymplu (a samozřejmě obráceně) bylo u nás v sedmdesátých letech běžné. |
|
|
V. Hoffman 17.2.2009 10:44Re: Snobárna No, to bol standard aj v 80-tych, spominam si ako som sa tesil /14 rocny zobak/, ze na strednej nam uz budu hovorit vy na rozdiel od potupneho tykania na zakladke. |
|
|
Kolemjdouci 17.2.2009 2:25Tykani zlozvyk z komunismu Vseobecne rozsireni tykani v osobnim styku prameni z vlivu CCCP a jejich verozvestu u nas, clenu KSC. Bohuzel to postihlo mladez. Tykani personalu v nemocnicich nadrizenym i pacientum je zavrzenihodn neucta (v anglictine se rika 'familiarity brings contempt'. Anglictina na rozdil od soudruhu ze zasady vyka - jak uz tady bylo presne stanoveno. Jenom spoluzaci, dobri kamaradi, pratele si tykaji - v anglictine pouzivanim krestniho jmena. |
|
|
Patron Divný 17.2.2009 5:18Re: Tykani zlozvyk z komunismu Dodnes s nevolí vzpomínám, jak jsem v 80. letech nastoupil do práce a různí páprdové mi okamžitě začali říkat "ty, soudruhu", přestože jsem jejich soudruhem nebyl. |
|
|
Karel 17.2.2009 7:32Re: Tykani zlozvyk z komunismu V ruštině se ovšem, podobně jako v angličtině, zcela běžně oslovuje křestním jménem a jménem po otci, přičemž se ale vyká. Tykalo se a tyká mezi soudruhy a soudružkami, a bratry a sestrami. |
|
|
Minutus 17.2.2009 9:27Re: Tykani zlozvyk z komunismu Použití křetního jména a jména po otci bez explicitního vykání je v ruštině někde napůl cesty mezi tykáním a vykáním. Mimochodem i soudruzi si tam vykali v pracovních vztazích nadřízený podřízený, stejně jako i u nás. Tykáme si až v nadnárodní zahraniční firmě a zavedl to sám nejvyšší ředitel. |
|
|
doktor 17.2.2009 10:24Re: Tykani zlozvyk z komunismu V padesátých letech byl na dveřích kanceláří ředitelství (i s.ředitele) kteréhokoliv podniku nápis: SOUDRUHU, TY! Tykání sem zavedli komunisti. V Evropě si neznámí vykají, a to i Angličani (YOU). Tykání znělo ještě za Shakespeara THOU. Problém mají Angličani s odlišení you jako singulár a you v plurále. Americká angličtina je od anglické tak odlišná, že jakékoliv jejich srovnávání je nepřesné. Představování se křestním jménem je tam jen přetvářka. |
|
|
Minutus 17.2.2009 10:38Re: Tykani zlozvyk z komunismu V padesátých je to možné, byla to hodně ujetá léta, ale znám minimálně jednu nemocnici, kde se v sedmdesátých vykání nadřízeným netrpělo a říkalo se pane doktore, pane primáři. |
|
|
Hal 18.2.2009 2:16Re: Tykani zlozvyk z komunismu Tykání možná znělo ještě za Shakespeara THOU, avšak dnes zní tykání YOU, stejně jako vykání YOU. Tvrdit, že YOU je stále jen vykání, protože tomu tak kdysi bylo, je stejné, jako tvrdit, že slovo "soudruh" znamená dnes "kamarád", tak jako kdysi. |
|
|
Jiri 17.2.2009 23:21Re: Tykani zlozvyk z komunismu Ale na rustine je zajimave, ze se obcas tyka i pri pouziti, jinak pomerne formalniho, jmena a jmena po otci (imia otchestvo). Jinymi slovy muzete klidne rict "Nikita Sergeyevich idi syuda"! |
|
|
Kanuk 17.2.2009 9:09Re: Tykani zlozvyk z komunismu Pane Kolemjdoucí, byl jste někdy v Kanadě nebo USA? Tam se sice i šéfové oslovují křestním jménem, nebo třeba doktor tak oslovuje své pacienty, ale při tom jsou tam "třídní rozdíly" větší, než v Česku a jinde, kde se říká "pane mistr", "pane Vokurka" a pod. |
|
|
dulcibelka 17.2.2009 9:34Re: Tykani zlozvyk z komunismu Například švédskému králi se taky tyká, soudruhu |
|
|
Jakub S. 17.2.2009 11:57Tykání v nemocnicích - ?! Tak já jsem * za války, ale n i k d y jsem v žádné nemocnici nezažil, že by sestry dospělým pacientům, lékařům či paní vrchní tykali. Jste asi z jiného vesmíru, zvláštní kolemjdoucí... |
|
|
Borek@exil 17.2.2009 2:11My, mladí, se teď podvědomě řídíme angličtinou, kde se používá tykání. V angličtině se opravdu vyká, neboť je to řeč lidí velmi zdvořilých. Tykání zarchaičtělo, jak vidno třeba z deseti přikázání: Thou shlalt not steal - Nepokradeš! Když se moje dcera bavila v San Diegu s vojáky z blízké vojenské základny, všimla si, že hoši z "mid west" a z "jihu" zásadně odpovídají s dodatkem "madam". Tudíž jako zdvořilí jižní kavalíři mé třiadvacetileté dceři zásadně vykali. Moc se jí líbilo, jak vždycky odvětili "Yes, ma´am nebo no, ma´am". Starším mužům a nadřízeným pak zásadně říkají "sir". V Californii to není tak obvyklé, tady je všechno "casual", kdežto na středovýchodě a na jihu platí formálnost v chování a mluvě. |
|
|
V. Hoffman 17.2.2009 0:42Presne tak. To, ze anglictina pouziva pre tykanie a vykanie jedno slovo neznamena, ze vykanie ako uctivu formu nepozna. Zalezi to od situacie a kontextu. Mimochodom, to iste slovo sa pouziva pre oslovenie skupiny osob a tam snad to "vy" nikto nemoze spochybnit. Etymologicky slovnik jasne hovori: Widespread use of Fr. in England after 12c. gave Eng. you the same association as Fr. vous, and it began to drive out sing. nom. thou, originally as a sign of respect (similar to the "royal we") when addressing superiors, then equals and strangers, and ultimately (by c.1575) becoming the general form of address. Cize you sa vyvinulo z francuzskeho vou, najprv sa pouzivalo ako vyjadrenie ucty k vyssie postavenym, potom k ludom v rovnocennom postaveni a cudzim ludom az nakoniec /asi koncom 16. storocia/ uplne vytlacilo thou /ty/ z beznej reci. Je pravda je, ze thou som videl aj v Kiplingovom Kimovi, ktory vysiel v roku 1901, ale myslim, ze Kipling zamerne niektore postavy nechal hovorit archaickym jazykom, mal tam toho viac. |
|
|
V. Hoffman 17.2.2009 1:35Re: Presne tak. Mimochodom, mala ukazka:'Aye, child - a hillman from hills thou'lt never see. Didst hear of Bhotiyal form;Tibet]? 'A guru from Tibet,' said Kim. 'I have not seen such a man. They be Hindus in Tibet, then?' 'We be followers of the Middle Way, ' He smiled benignantly on the boys. 'Hast thou eaten?' |
