2.7.2024 | Svátek má Patricie


J. Černý 20.6.2024 14:28

Španělská občanská válka (červenec 1936 – duben 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku, která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca. Občanská válka si vyžádala odhadem přes půl milionu obětí,podle jiných odhadů až 1 nebo 2 miliony (převážně civilistů, včetně poprav a hladu).

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Š. Formánek 23.6.2024 12:22

Z extrémně vysokého morálního nadhledu je možné konstatovat, že Francův režim ukončil 100 let občanské války, ale za cenu opravdu, ale fakt opravdu ošklivých věcí. Žádná civilizovaný národ si třeba dlouho nepostavil ke zdi jako komouše a buzíka největšího národního básníka, to je osud F. G. Lorcy, který byl nadanější než jeho kámoši Dalí a Bunuel.

V. Petr 20.6.2024 22:08

Ona je až zarážející podobnost mezi Španělskem těsně před Frankem a Chile za Alenda. V obou případech tady existovaly zvolené levicové vlády, ale vedle nich levicové ozbrojené skupiny, které vláda nechala volně terorizovat obyvatelstvo. V tom Španělsku to bylo o dost horší, než později v Chile.

Mimochodem, o řádění socialistů va Španělsku se tehdy psalo i u nás, bylo to mnohem horší, než je popsáno v tomto článku.

A. Šír 20.6.2024 18:33

Děkuji. Dodnes jsem snad podvědomě cítil jakési sympatie vůči "legálně zvolené vládě", tedy republikánům. Ale bylo to tím, jak jsme se celou dobu o tom učili (+ interbrigadisté, atd.). Teď teprve se dozvídám, že trvalo cca půl roku, než se proti zběsilému rudému teroru a chaosu postavili konservativci s armádou a Francem. Článek je vzácně objektivní, proto je smutné, že řada diskusních příspěvků zde je přesto fanaticky jednostranná, většinou tedy ve smyslu fanatického odsouzení Francovy diktatury. Negativa jeho vlády jsou objektivně popsána, zajímavé je ale porovnání jeho a sovětské diktatury, a výsledku - poměrný blahobyt a poměrná svoboda ("španělský zázrak" 1959 - 1973). Byl to snad náznak toho nejlepšího systému vlády, tj. "osvícené diktatury". (Bohužel málo časté - naposledy sultán Kabús v Ománu...)

Vzpomněl jsem si na dávný dokument o Španělsku po smrti Franca - vedly se jednání a debaty, VŠECHNY strany (frankisté, socialisté, katolíci... prostě všichni) prohlašovaly, že je nutná spolupráce a tolerance. Jediní komunisté se netajili, že pokud ve volbách zvítězí, nebudou spolupracovat s nikým a uchopí se absolutní moci.

J. Hrdlička 21.6.2024 7:12

Kde to fanatické odsuzování vidíte?

Jedna diktatura neospravedlnuje druhou.

J. Černý 20.6.2024 14:28

Španělská občanská válka (červenec 1936 – duben 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku, která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca. Občanská válka si vyžádala odhadem přes půl milionu obětí,podle jiných odhadů až 1 nebo 2 miliony (převážně civilistů, včetně poprav a hladu).

K. Křivan 20.6.2024 18:41

Hitler byl taky demokraticky zvolený.

A. Goldbergová 20.6.2024 22:05

Že Vy jste četl projevy Dolores Ibárruri?

B. Havel 20.6.2024 11:32

Díky za osvětlení historie, která je zaprášená školním dějepisem.

O nejasném vidění souvislostí svědčí i Čapkův příspěvek z té doby, hra Matka. Zajímavé a to nebyl levičák.

K. Křivan 20.6.2024 12:32

No jó, to byla tehdy taková hloupá móda. V pražský kavárně si občas zahrát na salonního levičáka, ... Nihil novum, ...

J. Jurax 20.6.2024 10:53

No, ono ovšem dlužno říci, že vítězství zjednodušeně řečeno španělské levice ve volbách mělo své příčiny. Španělsko byla chudá, na evropské poměry zaostalá země a i před volbami zdaleka nebylo oázou klidu. Sociální rozdíly tam byly obrovské, nespokojenost značná a role mocné katolické církve byla diplomaticky řečeno velmi kontroverzní.

Počtěte si třeba na https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2544

https://blog.idnes.cz/cemper/katolicka-cirkev-pred-a-behem-druhe-svetove-valky-dil-2-spanelsko.Bg14063134

Mmch. španělskou republiku podporovalo kromě SSSR ještě Mexiko, ovšem jen diplomaticky, materiálně minimálně.

P. Adámek 20.6.2024 9:18

Ta provinice se jmenuje Ciudad Real, nikoli pouze Ciudad (Město).

F. Navrátil 20.6.2024 8:04

Franko by nacista. Španělská nacionalista, a proto zájem Španělska byl pro něho důležitější, než zájmy hitlerovského Německa. Nezapojil se přímo do války proti spojencům, ale Španělsko dodávalo Německu důležité suroviny a potraviny. Podobně jako Švédsko. Ale nedovolil Německu zaútočit přes Španělsko na britskou námořní základnu Gibraltar. Hitler osobně jednal s Frankem o vstupu Španělska do války. Franko v zásadě souhlasil, ale kladl si řadu neplnitelných podmínek, takže Hitler prohlásil, že by si raději nechal vytrhnout několik zubů. Frankova diktatura se jednodušším lidem s deficitem demokracie, jako je pan Ziegler, určitě líbí.

K. Křivan 20.6.2024 8:30

Generál Franco nedovolil Německu zaútočit přes Španělsko na britskou námořní základnu Gibraltar. Za to mu budiž čest a sláva.

Kdyby padl Gibraltar, Němci by zvítězili v severní Africe, padl by Egypt, Suez by obsadili Němci, a dostali by i arabskou naftu. Arabové měli a dodnes mají velké sympatie k Hitlerovi.

Válka v Evropě by dopadla jinak.

J. Pokoutný 20.6.2024 9:23

Franco byl konzervativní nacionalista, nikoli ale nacista, tedy nacionální socialista. Co se menšin týče, dělal totéž, co třeba Francouzi s Bretonci nebo Provensáci - tedy vymazával jejich historii a kulturu a pokud se objevily teroristické skupiny, došlápl si na ně. Jen Amíci si pěstují nasilnické skupiny, jako BLM.

L. Kuča 20.6.2024 12:55

Tak krátkodobá diktatura může v některých situacích paradoxně zabránit maléru (viz Chile). Ovšem rozhodně to není vhodný formát jako trvalé řešení, nebo jako něco, k čemu bychom měli směřovat.

P. Hák 20.6.2024 20:36

Nemyslím Vás osobně, ale mezi "pětikoaliční" částí voličů by se našlo nepochybně dost lidí, kterým by taková menší fašistická diktatůrka nebyla proti mysli. Včetně toho, že ti nesprávně myslící by byli nalézáni zastřelení po příkopech, s rukama svázanýma ostnatým drátem. Viz ta bájeslovná Chile, do které její Zachránce po pádu režimu už nemohl vkročit.

L. Kuča 20.6.2024 21:04

Domnívám se, že to, že to, že tyto dočasné diktatury sáhly k prostředkům jako je brutální mučení a vraždění oponentů, jim nijak neprospělo. Nic tím nezískaly, jen zcela oprávněně ztratily kredit, který třeba i zpočátku získaly stabilizací společnosti a obnovou jejího fungování. Mohu něčí postoje považovat a označovat za odporné a zavrženíhodné, ale prolít jeho krev jen tak z pocitu beztrestnosti je úplně jiná liga.

„Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí”

"Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích." (tak tenhle level se mi osobně ještě nějak nedaří, a to ještě zatím nedošlo na to pronásledování - byť si myslím, že to je jen otázka času)

P. Hák 20.6.2024 21:10

Však jsem psal, že nemyslím Vás osobně.

Ale najdou se, i mezi autory. Poznáte to třeba podle umanutosti dotyčného.

Francova diktatura fyzickým vyhlazením opozice získala to, že se udržela tak dlouho. V demokratických volbách by byla časem poražena.

L. Kuča 20.6.2024 21:45

Tak jistě by se mezi námi našli lidé ražení různého a někdy i hrůzného.

Možná se mýlím, ale mám dojem, že pokud diktatura prostě odstaví opozici od rozhodovacího procesu, tak je zbytečné ji ještě vraždit. Jednak tím vyrábí mučedníky, a pak, bystřejším občanům může v mysli problesknout otázka "co když to příště budu třeba já, nebo někdo z přátel, z rodiny ...?" I ve mně trochu známém Iránu, kde dobrých 60% občanů je vpodstatě opozice a ze zbylých 40% jsou to jen jednotky procent opravdu "kovaných", a přesto nejsou vyhlídky na svržení diktatury, která tedy konkrétně vůbec žádným přínosem pro zemi nebyla, nijak jasné ani moc jisté. Bohužel dnešní zbraně, i když to není žádná špička, dokážou držet v šachu stovky, možná tisíce neozbrojených lidí. (Dalším problémem íránské opozice je fragmentace - když je zřetelná už v této fázi, je to zlý, ale to už nabírám směr off-topic.)

P. Hák 21.6.2024 6:25

No, potlačená, ale žijící opozice se pořád může k něčemu vzchopit. Mrtvý oponent se nevzchopí k ničemu.

Írán komentovat nemůžu, je to jiná kultura, vzhledem k náboženství budou jiné vzorce myšlení.

K. Křivan 20.6.2024 8:03

Článek je korektní, pravdivý. Frankisté odpláceli zlo zlem, ale které zlo začalo ? Jednoznačně to levicové. Připomíná to trochu Gazu. Tam taky Hamás předvedl nepředstavitelná svinstva a levicoví zdegenerovaní zmetkové Izraelcům vyčítají každého zdechlého Hamasáka. Hamás jsou vraždící teroristi a sympatizanti, kteří se z té bestiality radují. A to jsou v Gaze všichni.

J. Hrdlička 20.6.2024 8:40

akorát, že pro frankisty nebyl nepřítel jen bolševik, ale každý, kdo neuznával jejich vedoucí úlohu a genialitu caudilla. Zvlášt když se obé protáhlo na skoro 40 let. Někdo fandí rudé diktatuře, někdo zas diktatuře jiné, obě skupiny mohou jít pro dobro světa někam.

K. Křivan 20.6.2024 9:56

Pro frankisty byli nepřátelé anarchisti, sovětští bolševici, komunisti z Československa, domácí komouši, socialisti, vládní levičáci, pseudointelektuální levičáci jako Hemingway, .....

Španělsko mělo moc nepřátel.

lo to, že Španělé se měli líp, než lidi v Československu. Franco byl velice oblíben.

J. Hrdlička 20.6.2024 11:43

Čili každý, kdo nesouhlasil s jejich diktaturou, bez ohledu na to, jestli sám byl diktátor nebo demokrat.

A jak bylo zvykem, velice rádi sami sebe ztotožnili s celou zemí podobně jako komouši u nás.

Je neobyčejně zábavné sledovat, jak někteří hrdí hlasatelé svobody zároven obdivují diktaturu, protože jim osobně tak nějak konvenuje.

K. Křivan 20.6.2024 12:39

Já byl ve Španělsku poprvé v 1970. čtyři týdny. Podruhé v 1971 celé letní prázdniny jsme projížděli východní pobřeží až dolů k Gibraltaru. Dvě věci mi utkvěly v mysli.

1) Španělé si žili líp, než Čechoslováci, a

2) Franco byl u Španělů velice oblíben.

J. Hrdlička 20.6.2024 18:13

No jasně, objektivita sama. Pochopitelně jste disponoval perfektní španělštinou a naprostou důvěryhodností, se kterou se vám, neznámému člověku, s radostí svěřovali.

A diktaturu zajisté omlouvá to, že je trochu lepší než jiná diktatura. To je argument přímo neprůstřelný.

K. Křivan 20.6.2024 18:50

Perfektní ne, ale na malý pokec to stačilo. Franco zachránil Španělsko od bolševizace. To by mělo stačit i k svatořečení ! ;-D

Jinak. kdyby zvítězili levičáci, tak by Hitler neváhal a vtrhl tam a udělal pořádek. Z Francie to neměl daleko. Pak by padl Gibraltar, Malta, Rommel by vyhrál, padl by Egypt, Suez, a Německo by mělo nafty co hrdlo ráčí.

J. Hrdlička 21.6.2024 7:08

Jak říkám, neznámému člověku se bude určitě říkat pravda. Asi jako v komunistické ČSSR, to se nikdo při rozhovoru s neznámým cizincem nebál být upřímný, že?

Patrně jste mistrem světa ve skákání na špek.

Že se Španělsko dobyde snadno, si myslel už Napoleon.

K. Křivan 20.6.2024 18:55

1) Ano lepší dobrá "diktatura" než vláda bolševiků.

2) Franko nebyl "trochu" lepší, ale mnohokrát lepší.

J. Hrdlička 21.6.2024 7:12

Ono je na výběr jen mezi diktaturami nebo co se zase snažíte cpát? Jedna diktatura neospravedlnuje druhou.

Vyjímečný stav pár let po válce by se pochopit dal, ale ne 40 let!!

Vy si od ted nehrajte na stoupence svobody.