Předchozí díl najdete zde.

Vzpomenete si? „Ďjó, moře! Proč nebydlíme u moře!“ Povinná četba, Neruda, Povídky Malostranské a pan Rybář, řečený Hastrman. Povídky napsané v době, kdy k tehdejšímu Rakousku Uhersku patřil pozdější místo evropského sváru – přístav Terst. Žili tam pár let na začátku 20. století i moji prarodiče, děda byl „u dráhy“ a byl k moři převelen. Babička však nad pobytem u moře neoplývala vůbec žádným nadšením, spíše naopak. Naše generace uvažuje opačně, a tak se k moři většina stěhuje alespoň na pár dní.

Naposledy jsme kotvili na Kanárech. Co je před námi ?

Dosti bylo Atlantiku, vracíme se do klidnějších vod Středozemního moře. Pro laskavé čtenáře, kteří dávali ve škole pozor, je jasné, že musíme přes Gibraltar. Do oceánu jsme vplouvali v noci, tak alespoň při plavbě zpátky snad uvidíme pověstné skály anglického území na jihu Španělska. Ouha, plavební dráha vede při pobřeží Afriky

Pobřeží Afriky je na dohled

V dáli v oparu kousek gibraltarských skal.

V dáli v oparu kousek gibraltarských skal. Kanál La Manche je v nejužším místě asi 35 km, Gibraltar 15 km. Opice stejně neuvidíme!

Míříme do jediné zastávky mimo Evropu, do marockého Tangeru.

TANGER – Maroko – Afrika – Arabský svět.

To je první, co jednoho napadne. Skutečnost je jiná. Strategická poloha města pomohla vytvořit něco zcela odlišného. Už ve středověku se zde střídala nadvláda evropských námořních velmocí a ještě do začátku 30. let minulého století bylo město pod mezinárodní správou. Také složení obyvatel je rozdílné, než je v arabském světě obvyklé. Vedle Arabů tu žije bez problémů značná komunita křesťanů i židů. Stejně je to i se svatostánky. Nás zaujal nenápadný kostelík anglikánské církve, ochotný průvodce byl potěšen návštěvou ze střední Evropy a upozornil na neobvyklé pohřebiště. Stejné pomníčky, a bohužel, i velmi podobný věk pochovaných – kolem 20 let. Samí mladí muži, příslušníci RAF, padlí na konci 2. světové války

Parádní panorama! Co je za tím?

„Tak kamaráde, děláš anglinu, makej!“

Náhrobek

Samí mladí chlapci

Průvodce-Angličan, když zjistil, odkud jsme, nás opravdu překvapil. „ Hollar – váš krajan tady musel být, znám jeho rytinu Přístav v Tangeru.“ Časově? Konec 17. století, kdy rytec působil u anglického dvora.

Podívejte se na video z Tangeru zde.

Z nejznámějšího náměstí – El Socco – kam jinam než do Mediny. MLP protestovala, krátce před tím proběhla médii zpráva o turistech, kteří se v Tangeru ztratili a stali se nedobrovolnými dárci orgánů.

Náměstí El Socco

Keramika, ta se jistě hodí!

Vyberte si. Nabídka je pestrá

Mobily všech světových značek! Nekupte to!

Nebo elektroniku?

Jak by se asi tvářili naší revizáci na vedení na domech?

Moderní, bělostí zářící čtvrti jsme nestačili, i přes fakt, že kdysi byly útočištěm beatníků. V padesátých letech tu žil William Burroughs a mnozí beatníci (Jack Kerouac, Allen Ginsberg, Brion Gysin) a další. V době, kdy nebylo příliš módní, spíše naopak, byl považován za centrum 4% menšiny. Ještě zmínku o arabském cestovateli, kartografovi a právníkovi Abú Abdallah ibn Battútovi. Marco Polo byl pro naší generaci cestovatelskou celebritou. Málo známý Arab procestoval i písemně zachytil putování asi 3x delší, než známý Benátčan. Více si přečtěte zde.

Co říci na konec „odskočení“ do Afriky. Kubík to charakterizoval větou: „Tohle znovu opravdu nemusím.“

Dvě generace v jednom - pardon, na jednom laufu.

Příští dopoledne na palubě krátí mimo jiné kuchařská show. Pro zvědavé pasažéry vaří šéfkuchaři s návodem místní kulinářské dobroty. Na závěr je samozřejmostí ochutnávka. :

Šéfkuchaři krátí dlouhou chvíli ukázkou přípravy regionálních jídel

Samozřejmostí je překlad do 4 světových jazyků

Se zaujetím sledujeme...

Se zaujetím sledujeme, že si pro minimální ukázkové porce opakovaně chodí pasažéři, kteří rozhodně nemluví česky.

Další zastávkou je třetí největší město Španělska – Valencie.

Přistáváme v největším městě na „Pobřeží pomerančového květu“, ve Valencii. Dopouštíme se první vážné chyby, do centra jdeme pěšky. Špatně jsme odhadli vzdálenost, je to více než 8 kilometrů. Naštěstí, historie je soustředěna v centru, okolo „Plazza de la Virgen“. U katedrály je vyhlídková věž s. Michala, domácí jí přátelsky nazývají Michálek. La Lonja de Sead – Hedvábná burza, pamětihodnost z konce 15. století.

Pro místní Miguelete-Micalet, Michálek, po „našem“ Míša, Míšánek

Plazza de la Virgen

Tržnice na Plazza de la Mercada.

Tržnice na Plazza de la Mercada. Srdce (a nejen to) gurmánovo zaplesá, vegetariánům vstup jen na zvláštní povolení.

Naše peněženky „mlčely tak hlasitě“, že jsme se přesunuli ke zdravější stravě.

„Jezte ovoce, jezte ovoce, budete zdraví a nebudete zatěžovat zdravotnický...

Nestihli jsme řadu muzeí, zejména oceánografické. Kolem parku, vybudovaného na místě řeky Turie, odvedené mimo město po záplavách v r.1957, jsme prošli, a zaujalo nás, že Španělé s pietou zachovali všechny artefakty ze středověku, především kamenné mosty.

Vnitřek katedrály

Prohlídka všech zajímavostí nás zaujla natolik, že jsme s hrůzou zjistili, jak krátká doba do nalodění zbývá. Řešení – taxi. Do dneška si vybavuji příjemné překvapení – ujeto 11 km, cena 8 Eu. Více na videu zde.

Další zastavení, další nádherná zastávka – Mallorca. Slova jsou zbytečná. Mallorca je prostě

MALLORCA

Škoda slov, stačí fotogalerie s dodatkem: Bylo dost času !

Přistání ráno, odplutí po půlnoci. I tak zdánlivě dost, ve skutečnosti zoufale málo. Mallorca je doslova a do písmene mezinárodní. Pouliční harfenistka je Ruska, pokud by se porovnalo babylonské zmatení jazyků, stačí v ulicích jenom naslouchat. Maličkost – vyděšené oči pouličního zmrzlináře, když viděl Kubovy tři prsty na dotaz, kolik porcí chce do kornoutu. Skončilo se u dvou, stejně část končila na chodníku.

Snad nejznámější pohled z Mallorcy

Pro turisty všechno!

Co, či koho tahle socha připomíná?

Naše přechodné „Doma“ - pohled z nábřeží.

Podle fangliček jsme doma - v EU

Je už pozdě večer, všude kypí čilý ruch.

Dvojice pouličních muzikantů, pokročilých věkem, rozbaluje nádobíčko.

Je už „zítra“, naloďujeme se. Bylo krásně!

Zajímavost další – třídění odpadu. Otevřete kontejner a je beze dna. Jenom v hloubi běží dopravní pás, odnášející odpad „někam“. Praktické, vzhledem k teplému podnebí.

Na video Mallorca se podívejte zde.

S pohádkovým ostrovem se loučíme hluboko po půlnoci. V hlavě odeznívá známé Halasovo: „Až jednou na velikém sněmu ptačím v čase mezi skřivánkem a sovou bude jednohlasně přištěbetáno jaro, já se tam vrátím!“

Básník na Vysočinu, my na Mallorcu, jen to letní období by se změnilo na začátek září. Kdo ví?

„Já se tam vrátím!“

Návrat ? Ano – jen už se vším komfortem. Také by se nám líbil dobrodružnější způsob návratu, třeba plachetnicí. Jen ta trojka na začátku RČ, potvora, vadí.

Zbývá poslední přístav na Azurovém pobřeží – Vilefranche Santé nedaleko Monaca a závěr – konec plavby v Janově. Tam zvu laskavé čtenáře – někdy příště!

Pro zvídavé je tu video, klikněte sem.

PS. Pyšní prarodiče s obavou, ale s hrdostí denně sledují největší „fimfárum“ v rodině na cestě motorkou kolem světa. Už projeli Mongolskem, jsou o 7 časových pásem východněji. Odkaz pro zájemce je zde.

Foto: autor