První české přímé prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman. Potvrdily se obavy, že přímá volba zpřístupní nejvyšší patro politiky nejnižším pudům. Zeman vsadil na kartu šovinismu a jako základní metody své kampaně volil pomluvu a lež.

V jeho kampani byl zřetelný předěl. Původně stavěl na strategii, s níž dvakrát vyhrála krajské volby sociální demokracie – že totiž využije neobliby reformní vlády a promítne stín celostátní politiky do politiky regionální. Tato část kampaně byla v duchu hesla "stop vládě". Očividně to nedávalo smysl, protože vláda je jeden subjekt a prezident je jiný subjekt. Vláda hraje v demokratickém systému svoji roli a prezident také svoji roli. Jeden s druhým spolupracují, ale jeden nezastupuje druhého. Ale budiž, tato strategie se sociální demokracii vyplatila a celkem logicky a rozumně ji chtěl Zeman se svým týmem použít i v prezidentské volbě.

Václav Klaus se svou rodinou, se svou ženou Livií a synem Václavem vnesli do kampaně nový prvek. Vsadili na kartu lži a nacionalistické demagogie. Pro Klause to také byla vyzkoušená strategie. Strašáka Benešových dekretů využil, aby dostal Českou republiku do izolace v rámci Evropské unie. Přesvědčil se, že tento strašák u nás spolehlivě funguje. Proč by neměl zafungoval i v prezidentské kampani? Zafungoval, tím spíš, že Karel Schwarzenberg lehkomyslně a z nepozornosti sedl na lep. Včas nevyhodnotil nebezpečí které mu hrozí. Neuvážená poznámka o Benešovi v Haagu hodně přispěla k tomu, že se nyní bude na Hrad nadále dívat zdola. Volby skončily, hnusohra se uzavřela a zase je to Klaus, který si v ní ponechal poslední slovo.

Jeho výrok, že konečně zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí, by se měl registrovat v Guinessově knize rekordů. Odpornější nehoráznost snad opravdu nelze vyslovit.