24.5.2017 | Svátek má Jana






PŘÍRODA: Proměna zahrady v čase

16.3.2017

Mohly by být dva hlavní důvody, buď si to vynucuje situace, nebo jde o vylepšování a je to zábava. V tomto případě půjde o důvod první.

Náš domek a tedy předzahrádka a zahrádka za domem jsou z r. 1936. Ve čtvrti byl systém nejprve postavit prostřední domek z trojdomku, takže jich tu většina trčela samostatných a na obestavění ze stran došlo až po r. 70. Zřejmě další výstavbu tehdy zastavila válka, my jsme ho koupili po roce 60. No a z předválečné doby byly osázeny i zahrádky.

U některých domků jsou z té doby v předzahrádkách ještě stále růže, u našeho byla smuteční vrba. Krásná.

Smuteční vrba

Smuteční vrba

A ta následně byla důvodem a původcem všech dalších změn.

Koho to napadlo v tomto místě ji vysadit, tak to byl geniální nápad, protože pod ní vedla kanalizace z domu. Každého asi napadne, co se jednou muselo stát. Bez varování, najednou byl suterén zaplaven tím nejhorším, co si lze představit. Nikomu nepřeji. Kořeny kanalizaci zcela roztrhaly. Žádné plány jsme neměli, v městském archivu se také nic nenašlo, takže celá předzahrádka dopadla jako budování malého metra shora. A je tu skála. Po celkové obnově bylo nové vedení vyzděno, navezena hlína, no a začalo se pomalu zazeleňovat.

Kdo pamatuje dobu kolem r. 70, tak ví, že běžně nefungovali žádní zahradní architekti a nebylo v mém okruhu zahradnictví, kde by se jeden poučil a nakoupil. Známostí jsem se dostala k učiteli na Chodově, který měl obrovskou zahradu a jen pro radost pěstoval kdeco. Tak něco poradil a pak i přenechal.

Předzahrádka je sice obrácená k jihu, ale půdy k osazení málo. Jen 3 úzké pruhy.

V jednom už byly túje z dřívější doby. Do druhého byla vysazena vistárie a azalky, do třetího clematis, skalník, zakrnělá španělská jedle a pnoucí růže. S očekáváním, jak se jednotlivým druhům rostlinek bude dařit. No a dařilo se, některým časem až příliš.

Vistárie

Vistárie – patří k těm rostlinám, kterým se daří úžasně. Při příhodném počasí dokáže v létě narůst o metr za týden, kdyby se tvrdě neusměrňovala, tak obroste hravě celou ulici. S ní je o zábavu postaráno. Na dotaz, jakou mají barvu květy, je odpověď: nekvete. Za víc než 40 let nikdy. Moudré knihy praví, že i takový nekvetoucí druh existuje.

Clematis – tak těch se vystřídalo. Uhranuly mně velkokvěté, nejdříve bílý, následoval světlefialový, vínový. Ovšem vždy žily a oslňovaly jen několik let. Po zklamáních byl vysazen nejobecnější fialový, který má sice menší kvítka, ale je jistota.

Klematis

Zakrnělá španělská jedle – její charakteristika: roste v suchých horských podmínkách v Pyrenejích, její max. výška má být kolem 2 m. Do těchto omezených míst jako ideální jehličnan. V těchto cca 2 m vydržela skoro 20 let. Pak nabrala dech nebo spodní vodu, nevím, a začala růst výš a výš a současně sílit. Strom to byl nádherný, ale současně se začal vymykat prostoru. Na místě byla provedena konzultace s velmi kvalifikovaným biologem, zda jde skutečně o označovaný druh, potvrzeno, jen s nepochopením, jak se chová.

Jedle

A roste si a roste si, tak čas od času nastoupí těžší technika a ze ztepilé jedle udělá únosnou bonsaj. Setrvává, protože její stín v letním žáru je vynikající.

Může kvést v intervalu asi 7 let, ale uráčilo se jí až po 30 letech, ale stálo to za to. Kvetla nádherně světlefialově, při odkvétání měla takovou barvu i celá ulice, nakonec uzrály majestátní šišky.

Jedle - budou šišky

Pnoucí růže – kunratická, plnokvětá, skvěle se jí dařilo, byla skutečně pnoucí, obepnula plot, dostala se na balkón můj i sousedův, v plné síle kvetla 2x za rok, krásný pohled. Ostříhávat suché květy byl ale trochu sportovní výkon. Jak začala mohutnět jedle, zabírala jí světlo a růži jsem zmenšovala. Až ji vystřídal břečťan.

Pnoucí růže

Aby stále byly před domem květy, tak nedostatek půdy nahrazují květiny v truhlících a to podle ročních období. A abych alespoň trochu využila žár na jižní straně, tak na balkóně zraje pár keříků rajčat.

Květiny v truhlících

Zahrádka za domem je na severní straně, rostou tam původně vysazené 2 jabloně, forsytie a živý plot z tisu. Na konci zahrádky je ranní a dopolední slunce, tak na tom proužku země jsem pěstovala léta saláty. Dařilo se jim velmi do doby, než v rámci svobodného obchodu v EU k nám dorazili ti hnusní plži. Když se opakovalo 3x, že dokázali do rána zlikvidovat celou sadbu, tak jsem to zabalila.

Postupně se to místo osazovalo květinami, které jsou vhodné do polostínu. Daří se jim, příjemné podívání.

V polostínu

Foto: autorka. Další fotografie si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Nelina Neviditelný pes


Diskuse


K. Holubová
23:08
16.3.2017

M. Beda
11:39
17.3.2017

Z. Jovo
19:02
16.3.2017

Z. Rpuťová
18:58
16.3.2017

M. Crossette
17:01
16.3.2017

Z. Vave
13:44
16.3.2017

M. Beda
11:51
16.3.2017

K. Holubová
12:34
16.3.2017

T. Zana
20:14
16.3.2017

A. Lex
10:32
16.3.2017

D. Ruščáková
10:22
16.3.2017

Z. Lika
9:56
16.3.2017

T. Zana
9:14
16.3.2017

Z. Jenny
8:32
16.3.2017

Z. Matylda
7:39
16.3.2017

Z. Yga
7:38
16.3.2017

K. Holubová
7:37
16.3.2017

Z. Jenny
8:27
16.3.2017

M. Beda
13:41
16.3.2017

Z. Yga
16:25
16.3.2017

Z. Dalmi
7:10
16.3.2017

Z. Xerxová
6:21
16.3.2017

počet příspěvků: 22, poslední 17.3.2017 11:39









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !